parker

19. KAPITOLA

,,Co tady děláš?" přešel ke mně blíž a shlédl mi do obličeje. ,,Já, hledám tady tátu," koktala jsem a prsty pevně sevřela igelitovou tašku s logem restaurace, kde jsem se sama najedla a nesla kus i otci. ,,Tvůj fotr," vydechl s ironickým smíchem, ,,je ve třetím patře, k Thomasovi mě ani nepustil, a řekl bych, že tebe k sobě taky jen tak nenechá proklouznout," znechuceně zvedl sval mezi levou stranou rtů a nosu. ,,Ale jestli chceš, pokoj A46, na JIPce," tvrdohlavě zakroutil hlavou a nasadil ironický úsměv. ,,Tam ležela tvoje matka," zamračila jsem se.

A on nic, pouze se pousmál sám pro sebe.

,,No jo, ležela," naznal . ,,Takže už je doma? Parkere, to je skvělý!" široce jsem se usmála, měla jsem radost za něj. ,,Hele, uklidni to, Lydie," chytl mě za rameno a já se pod jeho dotykem zachvěla, projela mnou vlna strachu a nejistoty. Když jsem cítila jeho prsty naposledy, nic dobrého nezpůsobily. Učinila jsem krok vzad, abych se od něj dostala do dostatečné vzdálenosti, kde jsem se cítila v bezpečí. ,,Bude ještě hodně práce s tím, jí vysvětlit, proč není Tommy doma, ale tady," kývl přesvědčivě hlavou. Než jsem stačila cokoli říct, znova mě přerušil.

,,Oh, pane Lorenz, to jsem rád, že už jste zase tady!" houkl do davu a zamířil do jeho středu. Zděšeně jsem stála na místě, nezmohla jsem se na jediný pohyb. ,,Parkere, jestli hodláš znovu úto-" slyšela jsem hlas, který jsem teď vážně slyšet nechtěla, jak začína znovu brunátnět. ,,Ne, prosím, nechte taky chvíli mluvit mě, vy už jste si své řekl před pár minutama, nemám pravdu?" sakrasticky a drze vyštěkl. ,,Právě jsem mluvil s vaší dcerou, prý vás hledala, asi vám nese něco z Food street, tak byste se mohl v klidu nažrat a mě dát aspoň deset minut pro komunikaci s mým bratrem, co vy na to?!" ironicky se usmál a přidával na hlasitosti. ,,Lydii jsem jasně zakázal sem chodit, takže to-" namítal, ale vytočený tmavovlasý kudrnáč ho opětně nenechal domluvit. ,,Vaše dcera teda zjevně nerozumí, nebo jí jste taky u prdele, jako mě. Tak byste si možná moho hledět zbytků vaší rodiny a tu mojí neničit, já chápu, že pro vás je nejdůležitejší nějakej cár papíru a pak až vztahy, ale pro mě jsou oni to nejdůležitější a vy na to neberete sebemenší-"

,,Tvůj bratr umírá, ty chytráku!" křik mého táty se rozlehl celou halou a já jen mlčky zírala. Upustila jsem na zem tašku se zabaleným burgerem a s pootevřenými ústy sledovala, jak Parkerův drzý postoj k věci a protivný výraz ve tváři nahrazuje beznaděj, zděšení a jednoznačný strach. Nebylo jediného slova, které by chtěl vyřknout. ,,Nic jsme z něj nedostali absolutně nekomunikoval, vůbec nereaguje," byla poslední slova, která jsem zaslechla než jsem zamířila k východu a utíkala pryč.

V hlavě mi stále zněla ta věta, krerá stejně tak, jako Parkera, polekala i mě.

~~~

omlouvám se, že to není nic moc, vrátila jsem se z lyžáku nemocná a moc mi to nemyslí:(