parker

25. KAPITOLA

Od včera je mi 14!🎉 Cítím se více dospěle:dd tak snad se vám tenhle díl líbí, jako dárek mi můžete věnovat vote, nějaký pěkný komentář, abyste mi to potvrdili😄💓 love you all!✨💕

~~

Stála jsem před zrdcadlem a zkoumala každý detail mé tváře, vínových šatů, kterými jsem obepla svůj pas a s stále si kontrolovala, aby byl konec sukně, jenž byla jejich součástí, dostatečně nízko. Podívala jsem se na kraječkové černé boty na podpatku, díky kterým jsem se dnes cítila výjmečně jako dívka s normální výškou. A taky dost znepokojeně, protože pokud jsem v tomhle měla dojít až do školy bez pádu a jakékoli jiné újmy na zdraví a dlouho připravovaném vzhledu, byl by to zázrak. Sebevědomě jsem se usmála sama na sebe, ač jsem uvnitř křičela. Z menšího človíčka v doslova malé osobě se stal ještě menší, byla jsem pěkně vystresovaná. Vládu mé mysli převzal strach společně s výčitkami, že jsem pro dnešek neudělala vše, co jsem mohla. Přes rameno jsem si přehodila malou černou kabelku s pár drobnostmi uvnitř a opatrně scházela schody.

A už jsem si byla jistá, že se v těch botách asi brzo zabiju.

,,Sluší ti to," zaslechla jsem mého otce sedícího v rohovém křesle přímo naproti schodišti. Zároveň s lichotkou se i smešně zašklebil, v čehož důsledku jsem se taky nedokázala nezasmát. ,,Já vím, já vím. Byl to špatný nápad, ale zkus pochopit, jak strašně jsem se na tenhle den zvlášť kvůli nim těšila už od mala," pousmála jsem se a pohled umístila je svým botám. ,,Chápu to." Pronesl. ,,Máma by na tebe byla pyšná," usmál se znovu a já ho objala. ,,No, takže!" vydechl když se odtáhl a působil velice energicky. ,,Můžu ti udělat nějakou snídani, jestli chceš? Je toho tady docela dost, teda, doufám," hlásil na celý dům a současně otevíral lednici. ,,Jo, aha-" zasekl se při pohledu dovnitř. Opatrně jsem přistoupila k němu a tiše se zasmála. ,,To nevadí, stejně mám žaludek tak staženej, že mi bude děkat problém se napít," sebejistě jsem se uculila. ,,No, řekl bych, že tvýmu doprovodu, co už nějakou dobu čeká venku, to taky přijde vhod, nemám pravdu?" zvědavě mě dloubl ukazováčkem mezi žebra, čímž pádem jsem se prohla. ,,Měl jsi ho pozvat dál, aspoň do haly," protočila jsem očima a snažila se dopracovat ke vchodovým dveřím. ,,Nabízel jsem mu to, tvrdil, žed radši počká venku," kývl hlavou. ,,Tak hodně štestí," pohladil mě po rameni a já pomalu odcupitala na chodník uprostřed okrasné zahrádky v čele domu.

,,No páni," bylo první, co jsem slyšela po zabouchnutí dveří. ,,Hele nesměj se mi, já to nějak zvládnu," ujistila jsem ho sama neevózní. ,,Ne, jen ti to vážně sluší," zašklebil se. Nezvedala jsem pohled, dokud jsem se nedostala až přímo před Parkera samotného.

Možná jsem se trochu červenala?

A když jsem spatřila jeho kudrnaté vlasy v chaotickém pořádku, lehce mu vlající ve slabém větru, sako mu perfektně padnoucí a společenské černé naleštěné boty, které dělaly jeho chodidla opticky ještě delší, znovu jsem zrudla.

Tehdy jsem nevěděla, že nebude tak dlouho trvat a oblékne si tohle vše znovu.

~~~

Co se asi stane?🤔🙈