parker

35. KAPITOLA

,,Co by sis představovala?" Vyzvídal ode mne dál.

,,To bych se měla ptát já tebe, co mám čekat," nasadila jsem nevinnou tvář a vzhlédla k té jeho.

,,Proč mě?" Lehce se uchechtl.

,,Protože ty jsi ten, kdo tyhle věci vede a určuje, co a jak," nejistě jsem přešlápla a několikrát zamrkala, což mi většinou pomáhalo se uklidnit, ale dnes evidentně ne.

,,Proč bych měl?" Nechápavě se zamračil a pramínek vlasů mi zastrčil za ucho, zatím co já mlčela. Teď už jsem byla rudá jako rajče. Zrak jsem znovu měla upřený na bosých nohách, pusu zamklou na dva západy. Nejradši bych se skrz těch patnáct pater propadla, nejlépe až do podzemí.

,,Lydie?" Zopakoval a za bradu se pokusil mi nadzvednout tvář, ale já uculkla. ,,O co jde?"

,,Ty víš moc dobře, o co jde," zamrmlala jsem.

,,Vážně? Připadá ti to tak?" Zmateně sledoval každý můj pohyb. Konečně jsem mu znovu zírala hluboko do očí.

,,J-já jsem. Neměla jsem, nikdy, pros-tě jsem nikdy," nervozitou jsem nedokázala přestat koktat, natož ze sebe vydat jednu smysluplnou větu. Chvilku se mračil, dával si dva a dva dohromady.

,,Počkej," zadrhl se. ,,Vždyť- právě jsi odmaturovala, vyšla čtvrťák s chceš mi tvrdit, že jsi ještě-"

,,Promiň!" křikla jsem a o krok ustoupila. ,,Pochopim, jestli se naštveš, vadí ti to nebo něco takovýho."

A pak se po jeho tváři rozlil široký úsměv.

,,Blázníš? Proč bych se zlobil?" zasmál se a znovu si mě vztáhl do pevného objetí. ,,Ale jestli chceš, tak si to můžeme schovat," navrhl, ,,až budeš vážně chtít," pohladil mne po tváři a sklonil hlavu. Jemně jsem kývla, zaslechla jsem jeho oddych z úsměvu.

Stoupla jsem si na špičky, chytla ho za ramena a tlakem na ně mu naznačila, aby se skrčil. Věnovala jsem mu jemný, avšak láskyplný polibek. Cítila jsem jeho dlaně, jak putovaly z mého pasu a sjely až na zadek, který si chvilku držely a následně mi za něj vyhouply do vzduchu. Nohy jsem měla okamžitě obmotané kolem jeho pasu. Rozešel se se mnou proti zdi, opatrně mě na ni přirazil a začal mě líbat. Zapletla jsem prsty do jeho kučeravých, hustých vlasů a jemně za ně tahala. S tím přemístil své rty na můj krk.

Myslela jsem, že zešílím.

Tohle pro mě bylo nové. Bylo to, jako kdybych objevovala truhlu s pokladem na dně moře, kterou jsem až doposud nechala zamčenou. Začala jsem svůj dolní ret doslova drtit mezi mými zuby, najednou byla bolest to poslední, co jsem vnímala. V tom se ale odtáhl k mému uchu a já nesouhlasně zabručela.

,,Nemusíš bejt potichu," zachaptěl, ,,tady tě slyším jenom já," dodal a vrátil se ke své původní práci. Konečně jsem se odhodlala otevřít pusu. Chvíli jsem jen hlasitěji dýchala, ale když začal pomalu a tvrdě sát kůži na mé šíji, nevydržela jsem to a vzdychala na celý pokoj. Cítila jsem, jak se jeho koutky pohly od úsměvu. Přemístil svá ústa nedaleko od modrajícího flíčku, kde daný proces opakoval asi třikrát. Při tom jsem mu zajela rukama pod tričko a zarývala nehty do jeho opálené kůže.

,,Chceš?" Překvapeně šeptl, ,,Chceš si hrát?" Zopakoval a já neodpovídala, své rýhy jsem jen prohloubila a více zaklonila hlavu, víčka přivřela s očekáváním jeho dalších kroků. Místo toho mě ale pustil a já dopadla nazpět chodidly na podlahu. ,,Ale něco jsme dohodli," podotkl společně s posledním hlubokým polibkem na mé opuchlé rty, ,,a já dohody dodržuju," ďábelsky se pousmál, dlaněmi obtáhl můj pas a šel do obýváku, odkud na mě během několika dalších sekund, kdy jsem zmateně stála opřena o zeď, zavolal.

,,Do patnácti minut vyrážíme do města!"

~~~

Poslední kapitola z pohledu Lydie, teď budeme nahlížet až do konce knihy do mysli Parkera!💛🙏🏻