parker

10. KAPITOLA

Dlouze jsem zapištěla a raději zavřela oči. Co se teď stane? Spadnu tam někam hluboko dolů, mezi ostrá úskalí, nebo bude snad šplouchání jezera, které je bezedné, posledním, co po mně zbyde? Zůstanu ležet tam, kde leželo nespočet jiných? Tam, kam žádná lidská noha živá nezabloudila? Vážně má můj život skončit hloupou nepozorností, kterou jsem si zavinila sama? Je to karma? Byly moje chyby a prohřešky tak moc špatné, že se mi vrací v podobě směšném stylu smrti?

,,Kurva, ale asi taky něco dělej!" uslyším křik blízko mě tak hlasitý, že jsem si téměř jistá, že pokud neutrpím žádné velké zranění, tak mi to nejspíš bude nahrazeno ohluchnutím a já už do konce života neuslyším jedinou hlásku vycházející z úst kterékoli osoby, jedinou notu mých oblíbených nebo nenáviděných písniček, ničeho.

,,Jdeš hluchá?! Hejbej sebou, nejsem žádnej kulturista!"

,,Zatím ne, ale asi brzo budu!" zaječím agresivně a vyškrábu se zpět do trávy, která je sem tam nahrazená mechem nebo byla tak udusaná, že po ní zbyly jen hliněné plácky. Hlasité vydechnutí patří mne ale zároveň i druhé osobě, které teď vděčím za to, že můj život může pokračovat.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě. ,,Jo, víceméně jo." ,,Víceméně?" zopakuje s otázkou visící v jeho hlase. Posadím se a vyhrnu si své skinny džíny, které jsou roztrhané nad levým kotníkem, ze kterého se z dobrých deset centimetrů velké rány pomalu začíná drát má krev. Mírně syknu, když mi po ní ač jemně, tak pro mne bolestivě přejede postupně pár bříšek prstů. ,,Promiň," zamračí se a pomůže mi vstát. ,,Musíme jít," dodá. ,,Proč by?" nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Proč? Ty jsi tady vlastně ta slušnější, co má mít myšlení ve znatelně lepším stavu než já a ptáš se mi proč? Ještě tu někde znova spadneš a já už tě taky znova chytit nemusím," vychrlí několik slov za sebou, ba se mezi nimi zdáně ani nenadechuje. Povzdechnu si a opatrně se posadím. ,,Tak proto jsme sem šli? Víš jak jsem ráda, když můžu taky na chvíli vypadnout? A myslíš si, že když mě teď takhle přivedeš domů, že můj táta změní názor na tebe? Maximálně na tebe bude nadávat už ne jen za to, že si někde maluješ po stěnách obchodních domů sprejema, ale ani se nedokážeš postarat o to jediný, co mu tady zbylo."

,,Tak pojď," řekl nakonec a vydali jsme se o něco dál.

///\\\

Ahoj! Pokud si někdo z vás všiml přejmenování příběhu, zvykněte si, prosím. Už jsem totiž obdržovala časté zprávy, že metal s příběhem nějak nesouvisí, což je fakt, ale ani po upozornění v ib se vlna připomínek nezastavila, takže tak:) brzy jsem zpět, přichází mé aktivnější období!