parker

1. KAPITOLA

Šeptání a smích, který byl na každém místě, kde se moje osobnost objevila. Přesně tohle mě přivádělo k šílenství. Přitiskla jsem si učebnice na následující hodinu k hrudi a zrychlila. S nabýváním na rychlosti rostla i hlasitost pomluv šířených o mně. Nakonec jsem se rozeběhla a schovala se za roh. Třída, kde jsem měla mít matematiku, byla ve výše položeném poschodí. Nezbývalo mi nic jiného, než projít dvě patra se stejnou atmosférou. Všichni bedlivě sledovali každičký pohyb, který jsem uskutečnila, někteří snad doufali, že zakopnu a ztrapním se, ještě více si poškodím svou, už takhle příšernou, pověst na škole. Pověst dcery policisty. Ano, přesně tohohle jsem se dopustila, narodila se někomu s takovou profesí, která mi znemožňuje si kdekoli najít za normálních podmínek normální přátele v normálním prostředí. Mé sebelítostné myšlenky byly utnuty uvědoměním si, že jsem na začátku patra s učebnou, do které jsem se potřebovala dostat. Nicméně v tom jsem ztuhla, což jsem na zevnějšku nějak nedávala znát, ale uvnitř sebe jsem křičela.

Právě mi cestu křížil Parker a jeho parta. I přesto, že byl na druhé straně šedě vymalované a depresivně působící chodby, bylo mi umožněno, jako vždy, cítit, pro něho typický, zápach z cigaret, předražených dívčích parfémů a směs všemožného alkoholu. Zvedl se mi žaludek a polkla jsem, byla zde nemalá pravděpodobnost, že se pozvracím. Jedinou výhodou této už od základů špatné situace bylo to, že svou přítomností mne dokázal oprostit od minimálně poloviny pozornosti, která mi byla věnována. Když už jsme procházeli kolem sebe, pobaveně se na mě ušklíbl a já raději sklopila pohled k zemi. Už se zdálo, že mám celou trapnou záležitost z krku, když tu jsem ucítila, jak se prostor, ve kterém jsem svírala sešit a učebnici o kus vyprázdnil. Otočila jsem se zpět a viděla onoho vysokého kluka s černými vlasy a potetovanou paží, jak si prohlíží můj sešit se zápisky. ,,Myslel sem, že matika je až zejtra," zamýšleně si změřil pohledem titulní stránku a potom mě. ,,Sleduj nástěnku, Steel chybí a logicky nám nenechaj jen tak odpadnout třetí hodinu," konstatovala jsem a netrpělivě překračovala z jedné nohy na druhou. ,,Mluv se mnou laskavě slušnejc," zasyčel a vrazil mi sešit zpátky do hrudi, načež jsem se prohnula v zádech. Jenže to už byl dál a smál se spolu s ostatními členy jeho hloupé skupiny.

×

Omfg, dekuju moc, vážně jsem nečekala, že u prologu bude během jednoho dne tolik votes:oo❤ každopádně vám za to mooc děkuju a doufám, že budou stejné ohlasy i u ostatních kapitol:)

Pokusím se další přidat co nejdříve, ale chci si na tomhle příběhu dát záležet:) Za pár dní jsem tedy zpět!:)