parker

14. KAPITOLA

DOLE DŮLEŽITÉ INFO

,,Nic neříkej," vyhrkla jsem okamžitě, jak jsem vešla do domu a byla spatřena tátou, v jehož tváři se mísilo nespočet emocí. Řekla bych, že hněv, strach, rozhořčení a starost nebyly zdaleka ani kousek toho, co právě pociťoval. ,,Já - můžu si za to sama," dodala jsem a vydala se nahoru do pokoje.

Opravdu jsem si za to mohla sama?

Svalila jsem se do postele na záda a tupě zírala do stropu. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem vlastně udělala.

Až v ten moment mi plně docházelo, jak velkou chybu jsem udělala. Byla jsem si plně vědoma, že dneškem jsem se kudrnáči zhnusila stejně tak, jako on mně. Moje chování, reakce, byly naprosto neadekvátní, nerozumné a více než jen špatné. Ublížila jsem mu, a hodně, a nestála jsem si za tím, že jsem se chovala dobře, to opravdu ne. Ale on byl posledních pár dnů v mých očích kluk, což teď vážně ne. Z někoho, koho jsem pár dnů považovala za slušného a snaživého, se rázem vyklubalo cosi mě absolutně se příčící. Nebyl holka, aby mi řekl, že jsem kráva a rozbrečel se, protože to je u dívek normální.

Byl ubohý.

Ať by zvolil nejrůznější varianty vzteku, ať by se zachoval jakkoli kromě toho, jak se zachoval. Stále bych neztrácela trpělivost s jeho charakterem a jím jako takovým. Jenže teď jsem v něm neměla možnost vidět cokoli jiného, než ubožáka.

,,Lydie, otevři!" uslyšela jsem hlas, který mě vytrhl z přemýšlení. ,,Ne!" protestně jsem křikla. ,,Chci o tom mluvit!" zavolal znova. ,,Ale já ne!" odpověděla jsem a zvedla se z postele. Slova a výkřiky dále létaly zpoza dveří, ale já je ignorovala. Vzala jsem si mobil ležící na nočním stolku vedle lůžka a zamířila k oknu.

Posadila jsem se na rámy pod ním a chvíli přemýšlela nad svým rozhodnutím, krátce na to jsem ho otevřela a vypadla na střechu, odkud jsem se svezla až na její konec a po té seskočila na zem pokrytou malou vrstvou sněhu. Rychle jsem zaběhla zpět do chodby, čapla kabát a se smíchem utíkala hluboko do lesů, za tím mostem. Zpomalila jsem až pár metrů před houštím, které skrývalo ono místo. Chtěla jsem mít svůj klid a ten mi byl právě tady dopřán.

Alespoň to jsem si myslela, dokud jsem nezhlédla postavu zahalenou do černé kožené bundu a stejnobarevných skinny džínů. Jeho havraní vlasy vály ve studeném větru, který mne surově štípal do rudých tváří a mně okamžitě bylo jasné, že my dva tu být nemáme.

~~~

ahoj lásky!💕 chci vám moc poděkovat za 300 followerů a zároveň se omluvit, že teď dlouho nebyla kapitola, ale psali jsme testy, na kterých mi moc záleželo🙄 a taky mám nový telefon, tak případně omluvte překlepy a jiné nedostatky.😖 jinak teď bychom se buďto pomaličlu chýlili ke konci příběhu (ještě cca 10 kapitol) a nebo je zde druhá možnost, protáhnout to, tak mi napište, jak byste to chtěli😊💕
Levy💖