parker

23. KAPITOLA

,,Šoupneš se?" uslyšela jsem za sebou chraplavý hlas. Jeho hluboká tónina se odrážela od stěn příkopu pod námi. ,,Promiň, nechtěla jsem nějak překážet, půjdu," klidně jsem pronesla, nechtěla jsem se hádat, za tímto účelem jsem se sem rozhodně nevypravila. ,,Ne, nemusíš," zamračil se a rukou pokynul na znamení, abych si zase sedla zpátky. ,,Jenom bych rád seděl někde, kde mám jistotu, že se to pode mnou neprolomí," naznal. S otázkou v hlavě jsem se posunula více na pravou stranu. ,,Díky," poděkoval a posadil se vedle mě. ,,Proč jsi sem šla?" zajímal se po dlouhé chvíli, kdy panovalo nepříjemné ticho. ,,Ah, chtěla jsem se nějak uvolnit. V poslední době je toho na mě moc; učím se, prakticky je to jediná činnost, který věnuju takovou pozornost. Prostě jsem chtěla na moment vypnout, očistit si od toho všeho hlavu." ,,Jo, je to šílený, občas mám pocit, že se z toho zblázním," uchechtl se. ,,Při nejmenším," dodala jsem, načež jsme na sebe oba dva s úsměvy kývli.

A já najednou měla pocit, jako bych ho znala celou věčnost.

Slova padala z jeho úst první za druhýma, druhá za třetíma, museli jsme si povídat tak dlouho. A právě to byla ta slova, která mi ukazovala, co všechno se mění a změnilo. Vlastně jsem se ani zdaleka tak nesoustředila na jeho výklad, jako na jeho tvář, z které jsem se snažila pomocí jejího zašklebení rozeznat emoce v něm se skrývající. A uvědomovala jsem si, že už to nebyl on. Už jsem netlachala s klukem, kterému jsou známky nanejvýš ukradené, plýtvá svým zdravím a penězmi při užívaní a utrácení za akohol, cigarety a jiné zlosti.

Ne.

Dnes už vedle mě posedával pilný student, kterému dávno není budoucnost ani trochu lhostejná. Snad dospívající muž, co si dokázal srovnat v hlavě to, čeho chce dosáhnout.

,,A ty?" vytrhl mě z přemýšlení otázkou, jíž mě držel v šachu. Nervózně jsem se zašklebila a poškrábala na zátýku doufajíc, že pochopí mé hloupé náznaky. A díky bohu ano. ,,Ty tu chceš zůstat?" zopakoval s mírným uchechtnutím, čehož jsem so cenila, protože jsem ho jako reakci uvítala mnohem raději, než-li přehnaně naštvané jednání. ,,Když všechno vyjde, ráda bych," přiznala jsem a při představě na život, který si budu řídit sama podle svých voleb a rozhodnutí se současně s tím pousmála. ,,Chtěla bych někam daleko, hodně daleko, co nejdál to půjde. Přemýšlela jsem o New Yorku, Los Angeles, zkrátka něco jinýho, než mám tady. V tomhle hloupym zapadákově se dopustíš jedný chyby a všichni si tě tak pamatujou, zaškatulkují si tě mezi ty špatný osoby zde žijící, mezi horší vrstvu. Chci si přátele vybírat, ne s někým komunikovat nebo pouze vycházet z důvodu, že je to můj soused nebo jakkoli jinak důležitá osoba pro moje bytí tady. Už mě to tu dohání k šílenství," semkla jsem rty k sobě a hluboce vydechla.

,,Nějakej pátek si v NY zařizuju byt," vypadlo z něj.

~~~

Omlouvám se, že dlouho teď nic nebylo, ale neměla jsem nápady ani moc času, ač se může zdát, že prázdniny jsou jeho hotovým zdrojem. Během týdne 100% vyjde nový díl, už ho mám předepsaný😊 tak si dnešek ještě tak nějak užijte a zítra se nesesypte jako já, kterou po týdnu čeká škola☹️ ahoj příště🖤💦