parker

7. KAPITOLA

DOLE JE DŮLEŽITÉ INFO, PROSÍM VŠICHNI PŘEČÍST.

Bylo páteční odpoledne, škola už skončila a já se líně povalovala na gauči. Chvílemi se mé myšlenky pozastavovaly nad Parkerem. Od úterý, kdy se mi svěřil se svým naprosto geniálním plánem, ve kterém ho já doučuji matematiku, nebyl schopný se jakkoli ozvat nebo dát vědět, jestli to nějak platí nebo ho ten nápad navštívil ve chvíli, kdy byl z Arthura už opravdu zoufalý. Nakonec jsem si řekla, že to přece není moje starost a přepnula jsem na jiný televizní kanál. To jsem zopakovala ještě několikrát, dokud mi nedošlo, že dnes mě ta krabice s lidičky pobíhajícími uvnitř nudy nezbaví. Vzhledem k tomu, že můj žaludek byl nasycen naposled snídaní a nic podobného svačině nebo obědu ho do současných tří hodin odpoledne nepotkalo, jsem se sebrala a vyrazila si koupit něco do obchodu. Při spatření první a přijatelně vypadající bagety jsem se dal nerozhlížela, popadla ji a vydala se k pokladně. Prodavačce jsem podala peníze a už při opouštění krámu si spokojeně ukusovala z právě koupeného jídla.

,,Tady seš!" ozval se chraplavý a vykouřený hlas, který znám opravdu dobře, tudíž mě nějak nepřekvapilo, když se mi po mém otočení naskytl pohled na vysokého chlapce s vlasy havraní barvy zahaleného do černých skinny džínů a kožené bundy, pod kterou se nacházela košile s černými a červenými čtverečky. ,,Sháním se po tobě celej zatracenej den. Šel jsem na mess, nebyla si aktivní, tak jsem si sehnal tvoje číslo od Jacka, tys to nebrala a nevěděl jsem, co," zadýchaným hlasem si postěžoval. ,,No to je jedno. Každopádně jsem ti teda asi patnáctkrát volal a nebrala si to, nemůžeš si hlídat telefon?" zabručel. ,,Vždyť ho celej den nosim v kapse," pronesla jsem a začala se po něm shánět. ,,Aha?!" Štěkl při pohledu na displej mého mobilu, který hlásí přesně patnáct zmeškaných hovorů.

,,Počítal sis to?" Změřila jsem si tě podezřívavým pohledem. ,,Možná," zašklebil se. ,,Co jsi po mně vlastně chtěl?" zeptala jsem se ho. A pak nastala chvíle ticha, kdy si zřejmě rozmýšlel, co chtěl doopravdy říct a co ne. ,,Abys to vzala za Arthura," vydechl nakonec. ,,T-To vážně?" zírala jsem na něj s údivem ve tváři. ,,Jo," rozhodně se na mě kouknul. ,, Měla bych z toho něco?" zasmála jsem se. ,,Co bys jenom chtěla," pokrčila rameny. Zapřemýšlela jsem se.

,,Přestaneš ke mně mít veškerý připomínky, ať už ve škole nebo mimo. Taky ti neříkám, že vypadáš, jak kdyby ses měl každej den účastnit pohřbu. Nebudeš mi dělat sebemenší naschvály a dobírat si mě. Takže žádný podrážení nohou, pokládání špendlíku na židli, výhrady k mojí osobě a nic podobnýho. A v momentě, kdy půjdeš někde s tvejma kamarádíčkama, odpustíš si pokřiky a ostatní," zklížila jsem víčka k sobě. ,,Hm?" odhodlaně jsem si založila ruce na prsou.

,,Fajn," vydechl a souhlasně kývl hlavou. ,,Stavím se doma pro učebnice."

×××

Jako první moc děkuji všem, co hlasovali za příběh v nominacích. A dále.. Chtěla bych se omluvit za neaktivitu, ale moc nestíhám. Jezdím na tábory, dovolené, musím se pomalu začínat učit a zároveň nechci zanedbávat přátele z všemožných koutů republiky. Takže hodně cestuji i za nimi. Teď se budu snažit být aktivní, co to půjde, každopádně chci psát, když se mi vážně chce a ne z donucení, tak prosím respektujte i to. Snažím se, jsem taky jen člověk. A kdo by měl zájem, na mém profilu je k nalezení nová short story pod názvem Do you remember?. Budu ráda za každý názor a vote.

Snad se co nejdříve uvidíme u dalšího dílu, Vya.