parker

34. KAPITOLA

,,Sakra, to to nemůže jet rychlejc?" zanadával Parker, když se s námi výtah táhl už poměrně dlouhou dobu, byli jsme teprve v osmém patře a ještě nám jich sedm zbývalo.

,,Myslela jsem, že ti nadšení z toho výhledu, který jsi tak chválil, vydrží delší dobu," zamumlala jsem nevinně a pohled upřela ke špičkám mých nových vansek, vedle kterých ležely poslední tři krabice s pár posledníma věcma, které jsme si s sebou chtěli vzít.

Nedostalo se mi odpovědi, pouze nesouhlasného a ironického povzdychnutí. Úleva se dostavila až ve chvíli, kdy se ozvalo upozorňující pípnutí na znamení, že jsem v námi zvoleném patře. Vzala jsem jednu malou bedýnku, dvě větší držel Parker mezi tím, co jsem odemykala bílé moderní dveře. Učinila jsem pár kroků po stejnobarevných velkých dlažebních kostkách v předsíni, odložila vše, co jsem doposud nesla a rozvázala si tkaničky. Cítila jsem jemný vánek, který profukoval pod mými volnými džínovými šortkami, o kterých jsem dobře věděla, že jsou až moc krátké, ale i tak jsem je nosila, kdy se to dalo.

,,Pomůžu ti," nastavila jsem dlaně.

,,Ne, dobrý, dej tohle do ložnice," kývl a já poslušně šla. Když jsem tam vešla, sama pro sebe jsem se musela usmát od ucha k uchu. Už teď jsem to tu milovala.

Okamžitě jsem se rozvalila na dvojlůžkovou matraci, která byla položená v rohu malé, útulné místnůstky, koukala kolem sebe, prohlížela si ledově bilé stěny, se kterými téměř splývala velká skříň, malá komoda a knihovnička s pár svazky. Bylo to celé jednotvárné a řekla bych, že právě jednoduchost bylo to, co jsme už opravdu potřebovali.

,,Parkere?" Zavolala jsem do bytu po nějaké době, kdy nepřicházel ani jsem ho neslyšela. A opět bez odpovědi.

Vstala jsem, svlékla si své krátké bílé tričko a otevřela velké francouzské okno vedoucí na balkón. Stála jsem tam. Jenom v černém krajkovém braletu a džínových kraťasech s vysokým pasem. Rozhlížela se, kde se dalo. Ve finále můj pohled směroval dolů. Snažila jsem se zaostřit zrak na lidi, které jsem viděla v podobě malých flíčků, které pobíhaly v různých směrech různých cest ulicemi. Po chvíli jsem se smířila s tím, že se mi to prostě nepovede a začala jsem dumat nad tím, jaké by to asi bylo, kdybych teď přepadla. Stoupla jsem si na špičky, abych se mohla nahnout přes zábradlí a omrknout si výšku, v jaké se nacházím. Nebudu lhát, poměrně se mi z toho zatočila hlava. Pevně jsem se chytla a jednu nohu zvedla z kamenité podlahy. Chtěla jsem ji zkusit prostrčit mezerou mezi jednotlivými železnými žbrdlinami. Špičkou palce už jsem cítila volnost, když mě náhle objaly dvě velké dlaně kolem pasu a stáhly mě s sebou zpět do pokoje.

,,To ať tě ani nenapadne," špitl, když si mě k sobě otočil čelem.

,,Co si dělal?" se štěněcím pohledem jsem mu položila ruce nejblíž ramenům, jak jsem dokázala.

,,Vyskládával nějaký věci. Mezi tím, co si ty měla udělat to samý, hm?" Zatvářil se důležitě a později mi dal malou pusu na nos.

,,A já tu místo toho radši čekala," dodala jsem.

,,Na?" Zvědavě se vyptával.

,,Na tebe."

,,A?" Chtěl ode mě slyšet všechno.

,,Na to, co uděláš." zašeptala jsem.

~~~

Pardon že přidávám až dnes, jsem v kempu bez wifi🙄 Najíždíme na systém, každou neděli nová kapitola!💛