Raziel-Anděl Osudu✔️

9.Kapitola

Raziel
  ,,Počkej, to nejde..." zarazila se Veronica, když jsem se zastavil u své motorky.
  ,,Ale no tak, nebuď takovej strašpytel." usmál jsem se. Jsem přeci anděl osudu, se mnou jí nic nehrozí. Pořád se tvářila dost nedůvěřivě a tak jsem nasedl a natáhl k Veronice ruku.
  ,,Jmenuje se Julie." usmál jsem se znovu.
  ,,To myslíš vážně?" zeptala se a ještě jednou - už asi po páté, si motorku prohlédla ze všech stran.
  ,,Ano, myslím to vážně. Je to moje holka a jmenuje se Julie."
  ,,Kde si nechal Romea?" usmála se a konečně nasedla za moje záda.
  ,,Nejspíš se smaží někde v pekle, tohle je totiž motorka od samotného Lucifera." řekl jsem. Věděl jsem, že to vezme jako vtip a proto jsem si to mohl dovolit.
  ,,Jasně." zasmála se a pevně se mi přitiskla na záda. Na okamžik jsem se zastavil nad tím, že se ke mně tiskne, ale nakonec jsem pohodil hlavou a nastartoval.
  ,,Se mnou se ti nic nestane, slibuju." slíbil jsem a Veronica se ke mě víc přitiskla. Nemohl jsem jí zazlívat, že mi nevěří.
Vyrazili jsme na cestu a já po chvilce málem zapomněl, že je za mnou. Povolila totiž své křečovité sevření a uvolnila se.
  ,,To je úžasný!" zakřičela na mě a já se na ni koutkem oka podíval, měla zavřené oči a vítr si hrál s jejími vlasy.
Jen na malý okamžik jsem ztratil pozornost, jen na krátkou sekundu jsem se díval do její krásné tváře, když se ozvalo troubení klaksonu, Veronika otevřela oči, něco vykřikla a pak...pak do nás narazil kamion.

O pár hodin později. Nemocnice.
Ariel
  ,,Já Lua zabiju! Přísahám, že mu zakroutím krkem!" křičela jsem na Gabriela venku před budovou nemocnice. Měla jsem takovou chuť začít křičet i na ně, ale oni za to koneckonců nemohli. Zvlášť ne Gabriel a Ami, kteří se na mě dívali jako na svého soudce a mě se to ani trochu nelíbilo.
  ,,Ariel, klid. Nikdo tu nestojí o sněhovou vánici kterou jsi předvedla v San Diegu." krotil mě Azrael a já se na něj zamračila.
  ,,To je přece úplně něco jiného! Je to náš syn! To není jen připálená večeře..." vydechla jsem ty poslední slova a Azrael si mě schoval do náruče. Přiznávám...to, jak jsem se rozčílila kvůli spálenému kuřeti jsem přehnala, zvlášť když jsem k nechání našeho jídla v troubě měla dobrý důvod. Mohl za to Azrael a jeho dokonalá schopnost zatemnit moje myšlenky, při pohledu na jeho tělo, ale tohle byl Azmael a ne kus masa.
  ,,Řekni, že bude v pořádku." zamumlala jsem a on mě pohladil po vlasech.
  ,,Ariel, oba se z toho dostanou. On i ta dívka." odpověděl mi Gabriel a já se narovnala.
  ,,Je mi ukradená nějaká holka Gabrieli! Chci zpět svého syna." zabručela jsem a odešla od nich zpět k Razielovi.
Tolik mi to připomínalo ten čas kdy jsem tu byla s Jayem. Povzdechla jsem si, zahnala jsem myšlenku na něj a vešla jsem do pokoje kde ležel Raziel. Gabriel musel trochu ovlivnit doktory aby se o mého syna příliš nestarali. Bylo by kolem příliš otázek. To, že je někdo anděl se v nemocnici moc zakrýt nedá, a to mě přivedlo znovu k Jayovi. Už tehdy musel být démon, takže doktoři tady museli být buďto ovlivnění a nebo s nimi někdo uzavřel dohodu.
Nemohla jsem se dočkat až se Raziel probudí a my si ho budeme moci odvést domů.
  ,,Ahoj Razieli." pozdravila jsem ho a sedla si k jeho posteli. Byl ošklivě potlučený, pod očima měl fialové kruhy, roztržený ret, zlomenou ruku a  pár žeber, ale nejhorší byla hlava. Vždycky jezdil bez helmy a to teď mělo své následky. Je to sice nesmrtelný anděl, ale snažil se zachránit tu dívku. 
Gabriel mi to říkal, byl kvůli tomu za Radou, aby mu dovolili se na to znovu podívat. Řekl mi jak přesně se ta nehoda stala a já se vsadím, že je to Luciferova práce. Překvapit nebo dokonce zranit anděla osudu je velice složité, ovšem stačí aby na malou chvíli ztratil koncentraci, aby ho něco rozptýlilo a je zranitelný. To přesně udělala ta holka. Nevím proč, ale mám takový zvláštní pocit, že patří k Luciferovi.
Pohladila jsem Raziela po ovázané hlavě, jeho víčka se zachvěla a on pootevřel oči.
  ,,Azmaeli!" vykřikla jsem a jeho obočí se nesouhlasně stáhlo.
  ,,Mami...jsem Raziel." zamumlal a já se zasmála, zároveň mi ale vytryskly slzy.
  ,,Ano jistě...Raziel. Jak je ti? Zavolám Gabriela." řekla jsem, ale nebylo to potřeba. Gabriel zrovna vstoupil do pokoje, pořád zapomínám na to jeho čtení myšlenek.
  ,,Razieli." pozdravil ho a sedl si na druhou stranu postele. Za mnou se objevil Azmael a Ami.
  ,,Šíleně mě bolí hlava." zamumlal můj syn a já ho po ní znovu pohladila.
  ,,Hodně si se praštil do hlavy." řekl mu Gabriel.
  ,,Co se stalo? Proč jsem tady?" zeptal se Raziel hned, já se podívala na Gabriela a Gabriel na mě.
  ,,Měl si nehodu Razieli, srazil tě kamion." odpověděl mu a já se zamyslela nad tím proč mu neřekl o Veronice.

♡♡♡
Ahojky bože usínám ale slíbila jsem dnes další kapitolu a tak ji tu máte:)
Jdu spinkat tak mi tu nezapomeňte nechat nějaký ohlasy :) jsem za všechno moc ráda:)
Další kapitolu čekejte 24.1.2017.
Beatrisie Rosseau
♡♡♡