Raziel-Anděl Osudu✔️

34.Kapitola

Ariel

Byla jsem ráda, že babička Azraela přijala tak jak to udělala. Já, stejně jako Azrael, jsem čekala, že bude zle. Ovšem to jsem mu neřekla, vypadal opravdu vyděšeně.

Ještě lepší na tom všem bylo to, že nám babička chtěla pomoct. To bylo něco, v co jsem skoro nedoufala.

„Gabrieli? Amanda souhlasila, že nám pomůže, ale potřebuje Veronicu vidět."

Azrael mluvil po telefonu s Gabrielem, aby zjistil, jestli můžeme babičku přivést. Já jsem zatím seděla u stolu a nervózně jsem ho sledovala, jak přechází sem a tam.

„Jsem ráda, že jsi šťastná." Promluvila babička a já se na ní podívala.

„To jsem, babičko, i když to opravdu nebylo snadné. Lucifer nám nedá pokoj, dokud s ním nebudu v temnotě. Proto tohle všechno."

„Takže nakonec chce splnit to, co slíbil." Zamumlala tichou odpověď a já se zamračila.

„Víš, když zemřela tvá matka, to on mi tě donesl. Při odchodu si mumlal něco v tom smyslu, že se pro tebe jednou vrátí." Pokračovala a já se opřela do židle.

„Tak to má smůlu. Já patřím sem a ke své rodině. Jen proto, že je to můj otec, to ještě neznamená, že za ním půjdu, když si pískne. Tolik mě a ostatním ublížil. Zaslouží si jen smrt."

„Mluvil tu někdo o mě?" řekl Azrael, který zrovna domluvil a postavil se vedle mě.

„Azraeli, zabít Lucifera nebude jednoduché. Neměli byste to brát na lehkou váhu." Pokárala ho babička.

„Neberu to na lehkou váhu." Odpověděl jí a dal mi pusu do vlasů.

„Tak jak to dopadlo?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj.

„Můžeme přijet. Zrovna vrátil Michaelovi křídla a nesmrtelnost. Je unavený, ale jeho slovy Starou přítelkyni zvládnu."

„Já mu dám starou!" ohradila se babička, ale usmívala se.

„Půjdu se tedy připravit. Nesmíme ztrácet čas."

S těmi slovy se zvedla od stolu a zmizela na schodech do druhého patra.

„Vidíš, že to nebylo tak hrozné." Usmála jsem se na Azraela a zvedla jsem se ze židle.

„Tvoje babička je trochu znepokojující, nelíbí se mi, jak se na mě dívá." Zamumlal a přitáhl si mě do náruče.

„Je moc hodná. Jen tu byla, když si ty odešel..." odpověděla jsem mu a nechala jsem ho, aby si mou hlavu přitáhl na hrudník. Usmála jsem se, když jsem slyšela tlukot jeho srdce.

„Snad přijdeme na způsob jak tohle všechno ukončit." Řekl mi Azrael a víc mě objal. To už ale babička scházela ze schodů a tak jsem byla nucena se od něj odtáhnout.

„Tak můžeme vyrazit." Usmála se, ale připadala mi trochu víc zamyšlená než normálně.

Snad jsme jí nepřidělali moc starostí.

Andělský dům, o pár chvil později

„Babi jsi si jistá, že ji chceš vidět? Je trochu děsivá." Zeptala jsem se babičky, když jsme vystoupili z auta před domem. Celou cestu skoro nepromluvila a já měla obavy.

„Jistě, že ji chci vidět. A hlavně ji potřebuji vidět, abych vám mohla pomoci." Odpověděla mi a zavěsila se do mé ruky. Otočila jsem se na Azraela, který šel pár kroků za námi a ten pokrčil rameny.

Jen co jsme došli ke schodům vedoucím ke dveřím, otevřel nám Michael, který skoro svítil štěstím.

„Amando!" přivítal jí a už jí objímal. Očividně měl radost, že je znovu andělem a že nás vidí.

„Jsem ráda, že jsi to zase ty." Usmála se na něj babička a přijmula od něj nabízenou ruku.

„Nevěděl jsem, že mají tak dobrý vztah." Řekl Azrael vedle mě a já pokroutila očima.

„Jistě, že ne. V tu dobu sis hrál na spasitele v temnotě." Zabručela jsem a vešla jsem za nimi do domu. Tuhle vzpomínku jsem si nechtěla připomínat.

Azrael

Chtěl jsem jí na to něco odpovědět, ale nakonec jsem si jen povzdechl a šel za ní.

Gabriel se zrovna vítal s Amandou a všichni se tvářili jako by byla naše jediná spása. Což očividně i byla.

„Tak mi ji ukažte."

V tu chvíli se Veronica objevila po mém boku. Ne, že by mě přímo vyděsila, ale tohle její objevování bylo trochu znepokojivé.

„Ahoj, něco jsem prošvihla?" zeptala se a hned na sebe upoutala pozornost všech v místnosti.

„Ta paní je Amanda, je to babička Ariel a přišla se na tebe podívat." Řekl jsem jí a Veronica se podívala na Amandu.

„Ona ale není Angoletta." Řekla okamžitě Amanda a teď se pozornost všech přesunula na ní.

„Jak to myslíš, že není?" zeptal se Gabriel.

„Není." Řekla jen Amanda a šla směrem k Veronice, které se ve tváři objevil trochu nejistý výraz.

„Zemřela si rukou anděla osudu."

„Podle toho co vím, byl v podobě samotného osudu...když mi to udělal." Odpověděla Veronica Amandě a ta si souhlasně zabručela.

„Očividně tě ten chlapec miloval. Tohle co udělal tobě, vyžaduje hodně zkušeností, nebo ohromnou sílu a odhodlání. Udělal ti to v temnotě?" zeptala se a Veronica přikývla.

„Chtěl tě odtamtud dostat. Nejsi mrtvá, ale ani živá. Jsi něco mezi. A to, že nejsi mrtvá, i když ti vyrval srdce je jeho práce. Jsi teď doslova v rukou osudu. V jeho rukou."

„Tak to je v háji. Raziel propadl Luciferovi." Řekl Michael a Amanda se na něj otočila.

„Tahle dívka je vaší zbraní proti Luciferovi. Až jí Raziel vrátí život, sprostí se i Luciferovi nadvlády a vy..." Amanda se koutkem oka podívala na mě. „...budete schopni pána temnoty zničit."

„Fajn, už se těším." Spráskl ruce Michael.

„Musíte spolupracovat, jinak zemřete." Dodala ještě a já věděl, že to patřilo mě.