Raziel-Anděl Osudu✔️

7.Kapitola

Raziel
Po pár hodinách sezení vedle Veronici jsem si uvědomil jednu věc, ona vůbec nebyla tak drsná na jakou se hrála. Dal jsem si tu práci a sledoval jí, nebyla vůbec zlá nebo zahořklá, ona se tou útočností prostě jen bránila. Když nevěděla, že se na ní dívám její dětský obličej působil dokonce mile. Když si ale všimla, že jí sleduju zamračila se, zamumlala něco o kreténovi a otočila se tak abych na ní neviděl.
  ,,Musíš na mě pořád zírat?" zeptala se mě najednou Veronica když jsem si sbíral věci, protože jsme se měli přesunout do jiné učebny. Zastavil jsem se v polovině pohybu a podíval se na ní.
  ,,Snažím se tě trochu pochopit, nechci po zbytek roku sedět vedle pytle jedu...malého pytle jedu." řekl jsem a ona se při mých posledních slovech prudce narovnala.
  ,,Nejsem tak malá! A jedovatá už vůbec ne." zavrčela výhružně a naházela si věci do batohu. Usmál jsem se, líbil se mi ten její naštvaný výraz. Vždycky u toho nakrčila nos a vypadala jako pitbull.
  ,,Čemu se jako směješ?" vyštěkla na mě a ocitla se přímo přede mnou.
  ,,Tebe se někdy někdo bál?" řekl jsem klidně a možná by jí z uší začala syčet pára, kdyby se vedle mě neobjevila Pamela.
  ,,Vypadni chudinko, ten je můj." řekla sladce Veronice, ona se podívala na mě, pak vzala svůj batoh a odkráčela ze třídy. Teprve potom jsem byl schopný přemýšlet.
  ,,Co kdyby sis našla jinou oběť, Pamelo?" řekl jsem a sehnul se pro svůj vlastní batoh. Pamela...jo to jméno se k ní hodilo.
  ,,Když mě se líbíš ty." odpověděla mi a za bundu si mě k sobě přitáhla.
  ,,Mám ráda drsné kluky."
Tomu jsem se dokázal jen zašklebit, kdybys tak věděla kdo doopravdy jsem.
  ,,Měli bychom jít, bude zvonit." změnil jsem téma, ale ta holka mě nehodlala pustit. Místo toho aby ode mě odešla, se ke mě ještě víc přitiskla. Podíval jsem se kolem, nikdo tu už nebyl.
  ,,No tak fešáku, se mnou se nemusíš bát." zašeptala mi a já se zasmál.
  ,,Co po mě chceš?" zeptal jsem se a ona se mi podívala na rty. Proč jsem se vlastně ptal?

Veronica
Věděla jsem co má ta coura v plánu a chtěla jsem jim to překazit. Není nic lepšího než jim tu chvilku zkazit, ale...ale něco ve mě z toho nemělo dobrý pocit. I tak jsem ale čekala u zavřených dveří na tu správnou chvíli.
Trvalo jim to nějak dlouho a já pořád slyšela jak si povídají, že by první Pamelina oběť která jí nepodlehne? Tu holku jsem nenáviděla už od základky, jde se mnou celý život a nepřestává mi ukazovat kdo je tu lepší. Jasně, já nemám bohaté rodiče, kteří mi všechno koupí, ale mám alespoň samu sebe a neroztáhnu nohy každému na potkání.
Už dávno zvonilo na další hodinu a já se modlila aby mě tu nenašel někdo z učitelů. Hlasy uvnitř konečně utichly a já se usmála, počkala jsem ještě pár minut, pak jsem otevřela dveře a s hlasitým Překvapení jsem vrazila dovnitř.
  ,,Ty jedna malá krávo!" zakřičela na mě polonahá Pamela, ale já jí nevnímala. Všechna radost z toho, že jsem jim to překazila se ztratila když se je mě otočil ten divný kluk.
  ,,Vypadni." řekl jen a já prostě udělala co chtěl. To zlo v jeho očích mi dalo dost jasně najevo, že tohle jsem neměla dělat. Rozběhla jsem se k učebně kde byl zbytek mojí třídy a prosila jsem aby mě ten kluk třeba nechtěl dohonit.
Zrovna když jsem celá udýchaná zastavila přede dveřmi, které mi byli spásou, uslyšela jsem svoje jméno a ohlédla jsem se. Byl to on a vůbec nevypadal přátelsky-teda, on tak nevypadal ani normálně, ale tenhle výraz by mu záviděl i můj otec.
  ,,Ani nezkoušej jít dovnitř!" zahrozil mi a já se na něj zářivě usmála, pak jsem vzala za kliku a rychle vpadla do třídy.
  ,,To neumíte klepat slečno Sauerová?" obořil se na mě učitel a já si šla rychle sednout na své místo.
  ,,Omlouvám se, spěchala jsem abych stihla hodinu." omluvila jsem se a zrovna když se mě chtěl učitel na něco zeptat ozvalo se zaklepání.
  ,,No to se mi snad zdá!" zvolal nevěřícně když do třídy vešla nejdřív Pamela a za ní ten kluk, jehož pohled se zabodl přímo do mě.
  ,,Omlouvám se, nebylo jí dobře." omluvil oba kluk,  který mě chtěl zabít pohledem a učitel si dal ruce v bok.
  ,,Tak vám nebylo dobře? A to jste jí dával dýchání z úst do úst?" podíval se nejdřív na Pamelu a pak na něj. Pár vteřin se nic nedělo než si ten kluk uvědomil, že Pamela nosí rudou rtěnku. Okamžitě si otřel pusu kde byly jasné důkazy o tom co dělali zamračil se na Pamelu, která se vítězně usmála.
  ,,Budete po škole, oba." řekl učitel, ale k mému překvapení se díval na mě.
  ,,Moment! A co ona?" vložil se do toho ten černovlasý a já si jen povzdechla. Pamela má dost bohaté rodiče na to aby sponzorovali tuhle školu, jí po škole nikdy nenechají.
  ,,Slečna Sauerová vám nestačí?" zvedl na něj obočí učitel.
  ,,Běžte si sednout a po vyučování vás čekám ve sklepě." ukončil to a poslal ho do lavice, do mojí lavice. Pamela si už úplně v klidu upravovala setřenou rtěnku.
  ,,A vaše jméno?" zeptal se ještě a ten kluk se zastavil na místě, oči upřené na mě.
  ,,Raziel." odpověděl mu, ale nespouštěl ze mě oči.
Raziel, zopakovala jsem si. Jsem si jistá, že to jméno už nezapomenu.

♡♡♡
Další kapitolu očekávejte 16.1.2017
Mějte se krásně.
Beatrisie Rosseau
♡♡♡