Raziel-Anděl Osudu✔️

24.Kapitola

Raziel
Ano, opravdu jsem chtěl letět za Luciferem a nakopat mu zadek, ale v půli cesty jsem si to rozmyslel a vrátil jsem se. Vzpomněl jsem si na to, jak se ke mně Veronica tiskla když spala a na to jak mně od sebe nechtěla pustit, potom co mi ze spaní řekla všechny ty věci. Nemohl jsem jí tu jen tak nechat, nechal bych tu kus sebe.
  ,,Ty jeden pitomče!" zakřičela na mě najednou a pěstí mi bušila do hrudníku, kde měla ještě před malou chvílí položenou hlavu.
  ,,Víš jaký jsem měla strach?! Jsi tak nezodpovědnej! Mohl tě zabít!" křičela na mně dál a já ji po chvíli sevřel v náruči s rukama u těla.
  ,,Jsem tady. Vrátil jsem se." řekl jsem potichu a ona ke mně zvedla ty své zelené oči. Čas jakoby se v tu chvíli úplně zastavil. Neviděl jsem nic jiného než její obličej a nedokázal jsem přemýšlet nad ničím jiným, než nad tím, že jí chci políbit.
  ,,Blbče!" zavrčela najednou, vytrhla se mi z náruče a zamířila zpět do stanu, ze kterého před chvilku vyběhla. Nechápavě jsem zvedl obočí a podíval jsem se na Michaela, který se mi posmíval. Nedalo se nic dělat, povzdechl jsem si a šel jsem směrem kterým zmizel ten malý čertík.
  ,,Bude s ní zábava." podotkl Michael pobaveně a já jen pokroutil očima. Co k tomu dodat?
  ,,Nechám vás, uvidíme se ráno a už nedělej žádné hlouposti. Ta holka tě má ráda..."
  ,,Nemám!" přerušil Michaela hlas ze stanu a Michael se znovu usmál. Pak mě jen poplácal po rameni a šel si po svém.
Podíval jsem se na vchod do stanu. Neměl jsem na výběr, musel jsem tam.
Když jsem vešel dovnitř, Veronica seděla na posteli, zády opřená o jeden z dřevěných trámů s pokrčenými koleny a celá zabalená do kožešiny. Neviděl jsem ji do tváře a to mě rozčilovalo.
  ,,Co mám udělat?" zeptal jsem se a sedl si k ní. Na protest si ještě víc odsedla. Znovu jsem pokroutil očima.
  ,,Veronico...co mám udělat, aby ses na mě přestala zlobit? Vrátil jsem se..." promlouval jsem k ní tiše. Chtěl bych ji obejmout a říct jí, že bude vše v pořádku, že jsem tady.
  ,,Nic by se mi nestalo."
  ,,To si děláš srandu?!" vykřikla na mě a konečně se na mě podívala. Byla rozlobená, ale slzy na její tváři mě zaboleli.
  ,,Mohl tě zabít! Je to Lucifer ty blbče! Odešel si a nic si mi neřekl! Víš jak mi bylo?!" zuřila a já ji po pár vteřinách prostě sevřel obličej v dlaních a podíval se jí do očí. Zmlkla. V tu chvíli kdy jsme to udělal bylo naprosté ticho a její pusa se prostě zavřela.
  ,,Nezlob se." zašeptal jsem a ať chtěla nebo ne, políbil jsem jí. Už jsem nechtěl aby brečela, aby mi nadávala a aby mě obviňovala. Chtěl jsem jí ve své náruči, u sebe a s jejími rty na těch svých.
Přesunul jsem své ruce na její boky a přitáhl si ji blíž k sobě, ona mi omotala ruce kolem krku a prsty mi sevřela vlasy vzadu na hlavě.
Během vteřiny jsem si ji vyzvedl a klín a ona mi sama omotala nohy kolem pasu. Tiskl jsem jí k sobě snad celou svou silou a její zrychlený dech se mi až nezákonně moc líbil.
Všechno tohle mohlo skončit úplně jinak, kdybych si nevzpomněl na něco, co Veronica řekla o té noci, kdy se chtěla zabít. V tu chvíli bylo všechno to nádherné kouzlo pryč.
  ,,Veronico..." řekl jsem její jméno a ona se na mě podívala. Byla tak křehká, tak zranitelná a já ji musel chránit. Prostě jsem musel.
  ,,Co se děje?" zeptala se a já ji pevně objal. Chtěl bych ji obejmout celou, úplně celou schovat ve svoji náruči, aby jí už nikdy nic a nikdo nemohl ublížit.
  ,,Já...vím proč ses chtěla té noci zabít a..." dostal jsem ze sebe jednotlivá slova, ale už jsem nevěděl jak to doříct nebo jak se s tím vyrovnat.
  ,,Myslela jsem, že to víš..." řekla opatrně a pomalu se ode mě odtáhla.
  ,,Do dnes jsem to nevěděl, nezajímal jsem se o to. Lucifer mi pouze přikázal abych tě donutil skočit."
  ,,To se ti povedlo." odsekla mi.
  ,,Ale nezabil jsem tě. Vrátil jsem se pro tebe. Kdo myslíš, že tě dostal z té vody?"
V tu chvíli se na mě znovu podívala. Ona si to vlastně nepamatovala. A to jí to nikdo neřekl?
  ,,Tys mě dostal z té vody?"
  ,,Ano, to co mi bylo odměnou bych raději neřešil." podotkl jsem a mimo to jsem si sáhl na hrudník. Gabriel mi ty zranění určitě vyléčil, ale byl jsem si jistý, že jizvy od toho ostnatého drátu mi zůstali.
  ,,Co ti Lucifer udělal, když si mě zachránil? Měl si mě přeci zabít. Neposlechl jsi ho." zeptala se. Doufal jsem, že se na to nezeptá.
  ,,Potrestal mě." řekl jsem jen, ale viděl jsem, že si všimla toho jak jsem si sáhl na hrudník.
  ,,Můžu?"
Zhluboka jsem se nadechl. Bylo mi jasné, že jí to došlo a co chce právě udělat.
  ,,Když musíš." vydechl jsem a nechal jsem jí aby mi přes hlavu svlékla triko.
Měl jsem pravdu jizvy tam byly.

♡♡♡
Omlouvám se za svou neaktivitu, ale dávám si dohromady rukopisy tak teď nedělám nic jiného než píšu.
Další kapitolu se budu snažit přidat v pátek. 21.4
Mějte krásné Velikonoce
Beatrisie Rosseau
♡♡♡
P.s Ještě pořád mi běží projekt na vydání knihy. Odkaz je na mé zdi tak se přidejte a pomozte mi :)