5/5 doplňující příběh série //Mezi temnotou a světlem//
,,Osud nám rozdá karty a my hrajeme. To já jsem osud, já jsem Raziel."
***
Raziel, který svoje jméno s radostí přijal se musí naučit žít sám se sebou a to nebude jednoduché. Uvnitř něj jsou dvě...
Raziel ,,Hele Bastiene, co si promluvit?" navrhl jsem, když mě před sebou strkal směrem k aréně. ,,Nemám v plánu s tebou mluvit." odvětil a dál se díval skoro skrz mě. ,,Proč tohle děláš? Proč se v tom tak vyžíváš a proč mě sakra neposloucháš?!" zvýšil jsem hlas, když jsem viděl, že mě absolutně přestal poslouchat. ,,Co kdybys mlčel? Bolí mě z tebe hlava." řekl mi a já se zamračil. ,,Jak tě může bolet hlava když v ní nic nemáš?" řekl jsem a v ten moment jsem ležel v prachu s jeho rukou, divného skupenství, kolem krku. Bylo to zvláštní, nebyl to člověk, ale nebylo to ani nic. Vždy když se pohnul nechával za sebou dým. Jako kdyby už ani nebyl hmotný, i když teď byl hmotný až dost. ,,Ještě jednou řekni, že nemám nic v hlavě, vykašlu se na Lucifera a prostě tě zabiju." zavrčel mi blízko obličeje a mě nezbývalo nic jiného než se pokusit přikývnout. Démoni, ať už jsou hmotní nebo cokoliv jiného, mají o dost větší sílu než nějaký člověk nebo anděl. Jedním stiskem by mi mohl rozdrtit hrdlo. Nemluvě o tom, že dokud jsem byl tady, jako vězeň Lucifera, neměl jsem skoro žádnou moc. Nemohl jsem použít svou neviditelnost, a moje síla byla omezena. ,,Fajn." kývl a pustil mě. Zakašlal jsem a zvedl jsem se ze země. ,,Pohni se, diváci čekají." oznámil mi a já se zarazil v oprašování kalhot a trika od písku a prachu. ,,Diváci?" ,,Ano, myslíš, že si to někdo nechá ujít?" zasmál se a kývl hlavou k aréně. ,,Děláš si prdel, Bastiene? Já mám zabíjet lidi před publikem? Tohle je nějaká hnusná reality show? To Lucifer nemůže myslet vážně!" Doběhl jsem vzdalujícího se Bastiena a tam na tom místě jsem se zastavil. Ne, tohle nebyla hra, aréna byla plná démonů, slyšel jsem je. ,,Ještě pořád pochybuješ?" zvedl na mě obočí Bastien a protože se zastavil spolu se mnou, vzal mě za paži a donutil mě abych se pohnul. Tohle se mi nelíbí, vážně ne. Jenže k mé smůle to nikoho nezajímalo, tím míň Bastiena. Vešli jsme malými dveřmi do arény a ocitli jsme se v mě moc dobře známé místnosti. ,,Připrav se, máš pět minut." řekl mi chladně a rozplynul se. Zabručel jsem a svlékl jsem si triko, nehodlám umřít v té špíně a navíc mi do oka padla moc pěkná kožená zbroj. Budu jako opravdový gladiátor. Během chvilky jsem byl převlečený, kupodivu to nedalo moc práce. ,,To si děláš prdel?!" ozvalo se za mnou a doprovázelo to dost hnusný smích, otočil jsem se a viděl jsem Bastiena jak se směje a drží se za břicho. ,,Co je ti jako k smíchu?" zakřičel jsem na něj aby mě vůbec přes svůj smích slyšel. ,,Ty jsi k smíchu! Podívej se na sebe!" smál se dál a já se zamračil. Co bylo na té zbroji špatného? Byl to prostě jen kožený kyrys, složený z několika plátů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jsi debil." zaskřípal jsem zuby. Mě se náhodou moje volba líbila a možná mě to uchrání od nějakého zranění. Nevšímal jsem si Bastiena a vzal jsem do ruky meč. Ano meč, jinou zbraň mi k dispozici nedali. Tenhle byl mohutný a zahnutý, vypadal trochu jako otvírák na konzervy, ale líbil se mi. ,,Už zase tenhle meč?" zeptal se Bastien klidně a já se na něj podíval. Moc dobře věděl kolik jeho bratrů jsem s tímhle mečem zabil, bral jsem si ho totiž pokaždé když jsem tu byl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Máš s ním nějaký problém?" usmál jsem se pro změnu zase já. Jeho výraz byl k nezaplacení. Byla to směsice uraženosti a strachu což u něj bylo neobvyklé. ,,Nemám ho rád." zamumlal a odešel z místnosti. ,,To je tvůj problém." řekl jsem mu i když mě už nemohl slyšet a vzal jsem za kliku ode dveří které mě měli dovést přímo do středu arény. Nemůžu popřít, že jsem ze zabíjení lidí neměl dobrý pocit, vždy jsem to nenáviděl, ale tady nebyla jiná možnost. Musím udělat co je nutné, vrátit se na zemi a donutit Gabriela aby mi pomohl. Kdo ví co se stane až Luciferovi propadnu, ale jinak se za nimi nedostanu a oni mi jinak nepomohou. Nevěřím, že me tu jen tak nechali, musí v tom být něco víc a já na to přijdu. Stačí jen udělat krok, zabít pár lidí a propadnout peklu. Se vší parádou.
♡♡♡ Ahojky tak jak jsem slíbila je tu další kapitola :) Dneska užpěkně v termínu:) No...Raziel mávlastníplán jak se zachránit co vy na to? Podaříse mu to? Ten meč...nenašla jsem žádnývhodný tak jsem ho prostě nakreslila:D Je to jen na rychlo nijak jsem se s tím neprděla. V další kapitole se podíváme za Ariel a anděly a to v neděli 12.2.2017.
