Raziel-Anděl Osudu✔️

15.Kapitola

Raziel
Jen co jsem vyšel z dlouhé chodby na světlo uprostřed arény ozval se potlesk a hluk. Musel jsem si rukou zastínit oči, protože mě to světlo, nejsem si jist jestli to bylo slunce, oslepilo. Kdyby záleželo na mě klidně bych slepý zůstal, vidět ty davy démonů na tribunách v čele s Luciferem, který si hrál na Césara, mě přímo znechutilo. Jediná věc která mě tu držela bylo to, že se brzy vrátím na zem a Gabriel mi určitě pomůže.
  ,,Vítejte!" ozval se Luciferův hlas, nějakým kouzlem, přehlušující všechen hluk. Démoni postupně utichali a já se díval na některé tváře. Hledal jsem jedinou mě známou, Sirael, ale nikde jsem jí neviděl. Musí tu přeci být, Gabriel říkal, že tu zůstala s Kainem.
  ,,Jak jste si jistě všimli, můj milovaný vnuk, vás dnes..."
  ,,Azmaeli?!" přerušil Lucifera ženský hlas a já se podíval směrem odkud to přišlo. Moje staré jméno zavolala žena s černými vlasy.
  ,,Azmaeli to jsem já! Sirael!" zakřičela na mě tak abych jí slyšel a já málem otevřel pusu. Tak přeci jen tu byla, ale už vůbec nebyla podobná mé matce a po chvilce jsem po jejím boku uviděl i Kaina. Proč mě hned nenapadlo hledat jeho nežli Sirael? Gabriel mi přeci říkal jak bledý je, teď jsem si uvědomil, že skoro svítí.
  ,,Kaine, odveď svou ženu." poručil mu Lucifer a Kain se poslušně zvedl. Sirael se mu ale vytrhla a namířila na Lucifera prstem.
  ,,Za tohle zaplatíš!" vykřikla na něj, pak věnovala pohled mě a obrátila se k odchodu. Nezazlíval jsem jí to, znal jsem jí jen málo, a i to, že jsem viděl její tvář mi pomohlo. Byla to moje rodina.
Jen co odešli si Lucifer odkašlal, ale mě upoutal vzkaz který se utvořil v písku pod mýma nohama.
Nandej jim to. K+S
Usmál jsem se, to byla nepochybně Kainova práce. K jako Kain a S jako Sirael, to bylo to co jsem potřeboval, nějakou podporu.
  ,,Lucifere!" zakřičel jsem na něj a šum v aréně utichl, stejně tak utichl i jeho proslov, který jsem neposlouchal.
  ,,Ano, Razieli?" oslovil mě a já si nemohl nevšimnout jeho výrazu. Připadalo mi, že už si byl jistý, že vyhrál.
  ,,Ale Razieli, já už jsem přeci vyhrál. Copak to nevidíš? Rozhodl si se sám propadnout temnotě v naději, že tě tvá andělská rodina zachrání. Opravdu si tak naivní? Opravdu myslíš, že mě dokáže porazit hrstka andělů, která se sem ani nedokáže dostat přes jednoduché kouzlo? Až mi propadneš, nebude cesty zpět, to mi věř." řekl mi a ve mě se začalo vařit cosi zlého, vztek tak velký, že jsem myslel, že mi roztrhne plíce. Ať byla má rodina jakákoliv, je to moje rodina kterou on nikdy nebyl. I když se možná jeden čas snažil. Ne, jeho nikdy za svou rodinu považovat nebudu.
  ,,To ani nemusíš. Já budu totiž tvůj pán!" zvolal a z mé hrudi vyšlo zavrčení. Nenáviděl jsem už tu Gabrielovu schopnost čtení myšlenek, ale Lucifer byl jiná liga. Dostal se mi do hlavy i když jsem se bránil. Prostě dokázal všechno, já byl bezmocný a to jsem nesnášel. Chci to už skončit.
  ,,Jak si přeješ." usmál se Lucifer úsměvem jaký uměl jen on a zvedl ruce nad hlavu.
  ,,Přiveďte je!" zavolal a všude kolem mě se začali otvírat malé dveře, podobné těm kterými jsem přišel já. Během chvíle byla aréna plná bezdomovců, šlapek, feťáků, zločinců a já nevím jakého ještě odpadu. Dalo se to poznat podle jejich oblečení.
  ,,Tolik lidí." uteklo mi při pohledu na ten dav kolem mě. Vypadali jako zombie, prázdné oči a divná chůze. Pak jsem si všiml, že z jednoho chlápka stoupá černá pára. Taková jakou jsem viděl u Bastiena.
Něco mi došlo...možná ne všichni, ale dost z nich jsou jen démoni v lidských tělech.
Usmál jsem se a roztáhl svá křídla, jedno černé a jedno bílé. Už se uzdravili po posledním zlomení a já...no já se chtěl prostě jen převést. Byl to efekt a já se šel bavit.

♡♡♡
Krásný den :)
Teda..doufám že alespoň pro vás.  Já jsem nemocná...:(
Omlouvám se zase za zpoždění úplně mi to včera vypadlo.
Další kapitolu zveřejním 18.2.2017
Beatrisie Rosseau
♡♡♡