Raziel-Anděl Osudu✔️

37.Kapitola

Ariel

Nemohla jsem uvěřit tomu, co Raziel udělal. Držela jsem Michaela bezmocně v náruči a snažila jsem se smířit s myšlenkou, že už prostě není. Jen tak. Pouhou myšlenkou mého syna.

„Razieli." Zaslechla jsem hlas Veronici a podívala jsem se na ni. Stála proti Razielovi a dívala se na něj tak, jako se on díval na ni. I všichni ostatní se na ně dívali a čekali, co se stane.

„Je to jen přelud, Razieli. Je to jejich trik! Pojď ke mně!" zavolal Lucifer do ticha, ale nezdálo se, že by ho Raziel slyšel, nebo ho chtěl poslechnout.

Jen tam tak stál, a díval se na dívku, které vyrval srdce z těla.

„Nejsem trik, ani přelud. Nemůžu se tě sice dotknout, ale stále jsem tady." Řekla Veronica a já skoro cítila to napětí, které vyzařovalo z Raziela.

„Zabil jsem tě." Vyšlo z něj tichým hlasem.

„A přesto jsem tady." Odpověděla Veronica něžně a natáhla k němu ruku. Přiblížila ji k jeho tváři a dotkla se ho. Opravdu se ho dotkla a Raziel zavřel oči. Bylo to neuvěřitelné.

„Ne! To nemůže být pravda!" zakřičel Lucifer.

„Mlč, ty bastarde!" odpověděl mu jiný hlas, který patřil Azraelovi. Otočila jsem k němu hlavu a překvapením jsem skoro vykřikla.

Byl v podobě samotné smrti. Obrovská postava s kosou a neskutečně velkými, černými křídly. Nevěděla jsem ani, kdy se přeměnil, ale věděla jsem proč.

Opatrně jsem položila Michaelovu hlavu do trávy a postavila jsem se. Byl čas.

V tu chvíli kdy jsem se začala soustředit na hněv a chlad v mém těle, který jsem měla v plánu použít na démony po boku Lucifera, se nad námi otevřela nebesa a oslepilo nás prudké světlo.

„Amando..." slyšela jsem Gabriela, ale snažila jsem se zaostřit na to, co se odehrávalo před námi. Z nebes sestoupila armáda stejně velká, jako byla ta Luciferova, s tím rozdílem, že tahle byla andělská.

Že by to byla opravdu zásluha mé babičky?

Na tom momentálně nezáleželo. Chtěla jsem jim pomoct a tak jsem znovu zaměřila chlad na démony.

Povedlo se mi to a oni postupně, v mé bouři ledu, ztuhli. Jeden po druhém.

K andělské armádě se přidal Gabriel a všechny démony postupně roztříštili na malé kousky svými meči. Byla to úžasná podívaná. Andělská armáda v čele s Gabrielem s jeho zářivými křídly.

„Ariel?" oslovil mě hlas po mém pravém boku a já ustala ve zmrazování démonů. Byla to Ami a ukazovala někam před nás. Otočila jsem hlavu zase zpět a viděla jsem je. Azraela a Raziela, jak společně kráčejí k Luciferovi, který teď působil jako bezbranné dítě.

Rozhlédla jsem se kolem, hledala jsem Veronicu.

„Tady." Přerušil mé hledání hlas za mnou a já se překvapeně otočila. Byla to Veronica a byla zase v lidské podobě. Otevřela jsem pusu, ale než jsem něco stihla říct, přerušil mě výkřik přede mnou. Mužský výkřik.

Rychle jsem otočila hlavu zpět a s úlevou jsem zjistila, že ten výkřik patřil Luciferovi. Choulil se na zemi, a snažil se bránit rukama, ze kterých mu vycházelo temné světlo. To se ale jen bezmocně odráželo od Azraelových a Razielových křídel.

Chvilku potom Azrael pohlédl na svého syna, ten kývl a on se proti Luciferovi ohnal svou kosou.

Ozval se další výkřik a mě i holky odhodila tlaková vlna, která vnikla nárazem kosy na Luciferovo tělo.

Svět se mi na malý okamžik zamlžil a neslyšela jsem nic než pískání ve svých uších. Snažila jsem se zvednout a rozkoukat se kolem, ale chtělo to pár neúspěšných pokusů, než se mi to skutečně povedlo a já se alespoň posadila. Rozhlížela jsem se kolem a moje oči se zase dostávali do normálu. Vedle mě se právě zvedala Veronica a Ami pomáhal na nohy Gabriel. Otočila jsem se na místo, kde stál Azrael s Razielem, ale byl tam jen můj syn, který se blížil k Veronice. Kousek vedle mě ležel, pořád nehybně, Michael.

Kde je Azrael?

Sevřelo se mi srdce.

„Azraeli? Azraeli!" vykřikla jsem a vystřelila jsem na nohy, rychlostí, která i mě samotnou překvapila. Otáčela jsem se kolem dokola a hledala jsem svého anděla smrti. Nebyl tu.

„Azraeli!" vykřikla jsem znovu. Nemohl přeci zemřít společně s Luciferem. To by mi neudělal.

A přesto, nebyl tu.

„Baf."

Vykřikla jsem polekaně a otočila jsem se. Azrael stál za mnou a spokojeně se usmíval. Okamžitě jsem mu skočila do náruče a on mě objal stejně silně jako já jeho. Skoro jsem nemohla dýchat, ale na tom nezáleželo.

Raziel

„Bál jsem se, že se mi to nepovedlo." Zašeptal jsem Veronice do vlasů, protože ona mě ještě stále odmítala pustit.

„No, a já jsem netušila, že vlastně pořád ještě žiju." Usmála se a podívala se na mě. Hrozně mi ty její zelené oči chyběly. Potom se ale podívala stranou, kde Gabriel držel Michaela v náruči.

„Vezmu ho dovnitř." Řekl mi tiše a i s Ami odešel.

Jen jsem přihlížel, než mě Veronica pohladila po tváři a já se znovu podíval na ni.

„Razieli?" ozval se hlas za mnou, zrovna ve chvíli kdy jsem chtěl Veronicu políbit. Oba jsme se otočili. Stáli tam Ariel s Azraelem a drželi se za ruce stejně jako já s Veronicou.

„Mami já..." začal jsem, ale nenechala mě domluvit, protože mě objala tak prudce, až mi skoro vyrazila dech.

„Jsem tak ráda, že jsi zpátky." Vzlykala a já na krku ucítil ledové krystalky.

„Michael..." vydechl jsem.

„Nemohl si za to."

To byl Azrael a já se na něj podíval. Tvářil se ustaraně, ale zároveň šťastně. Byl jsem rád, že je Lucifer konečně a definitivně mrtvý. Že jsme to s Azraelem dokázali. Společně. Smrt a Osud.

„Půjdeme dovnitř." Řekl jsem a všichni jsme se vydali dovnitř. Byl konec.

Porazili jsme Lucifera.