Raziel-Anděl Osudu✔️

29.Kapitola

Gabriel

„Ami prosím, neodmlouvej. Chci, abys jela. Užijete si s Ariel pěkný den a zítra se vrátíte. Je to jen jeden den." prosil jsem tvrdohlavou Ami a ona seděla na posteli se zkříženýma rukama i nohama. Trucovala.

„Myslíš si, že nevím, proč se nás chceš zbavit?" zabručela.

„Vím, že se chystá válka Gabriely, a chci u toho být." pokračovala a já na ní vykulil oči. Jak tohle sakra ví?

Kdo ti to řekl?" zeptal jsem se.

„Azrael mluví ze spaní, řekla mi to Ariel a taky mi řekla, že řekl, že má v plánu Lucifera sám zabít. Chce se obětovat Gabriely!" vykřikla naštvaně a já se posadil vedle ní na postel.

„Bojím se o vás, proto chci, abyste odjeli." zamumlal jsem a Ami se zvedla.

„A já se bojím o vás. Sami to nezvládnete!" rozhodila rukama a naštvaně se otočila k oknu.

„Můj bože!" vykřikla najednou a já byl v okamžiku u ní.

„Veronica!"

To bylo jediné, co vykřikla předtím, než vyběhla z pokoje se mnou za zády. Venku před domem se zastavila a já vedle ní. Opravdu to byla Veronica.

„To ne." vydechla Ami a klekla si k jejímu tělu. Položila si její bezvládnou hlavu do klína a podívala se na mě. Zatajil se mi dech. Veronica byla jistě mrtvá, ale tam kde mělo být srdce, nebylo nic. V hrudníku měla obrovskou díru.

„Podívej." zavzlykala Ami a podala mi bílou obálku. Roztrhl jsem jí a rychle přečetl, co tam stálo.

Ohromeně jsem ten kus papíru, který byl cítit sírou, pustil na zem.

„Co tam stálo, Gabriely? Kdo jí to udělal?" plakala Ami a tiskla k sobě tělo té drobné dívky, jako by jí snad mohla vrátit život.

„Raziel... byl to Raziel." dostal jsem ze sebe. Sám jsem tomu nemohl uvěřit, ale ani Lucifer by si nic takového nevymyslel. Něco se muselo stát, něco strašného.

„Raziel?!" vykřikla Ami nevěřícně a já mezitím vzal tělo do náruče. Šli jsme pomalu do domu, už nebylo kam pospíchat.

„Ano, v tom dopise stálo, doslova: Tohle udělal tvůj milovaný Raziel! Teď mi patří!"

Ano, to bylo jediné, co tam bylo.

Chtěl jsem odnést Veronicu do stejného pokoje kde ležela předtím, jenže jsem tam nedošel. Zarazil mě křik z ložnice Ariel a Azraela.

„Ariel! Ale ty musíš odjet!"

dolehlo k nám a vteřinu na to se rozrazily dveře a v nich stála Ariel. Zřejmě chtěla odejít, ale když mě uviděla, doslova ztuhla na místě.

„Ale to ne..." vydechla a přistoupila k nám. Azrael se přiřítil hned za ní, ale hned ztratil myšlenku toho, co jí chtěl říct a ztuhl podobně jako Ariel.

„Gabriely?" vyšlo z něj a postavil se vedle Ariel, která Veronice odstranila z tváře pramen vlasů a dala ho stranou.

„Kdo jí to udělal?" zeptal se a já se na něj musel podívat. Raziel byl jeho syn.

„Raziel znovu propadl temnotě, a tohle... udělal on. Zřejmě na příkaz Lucifera." vysypal jsem ze sebe všechny informace a Ariel zalapala po dechu.

„To nemůže být pravda... znovu už ne. A Veronica... můj bože."

Azrael musel Ariel podepřít. Raziel byl její jediné dítě a ona znovu musí čelit tomu, jak jí ho někdo ukradl a ještě s ním takhle zachází.