Raziel-Anděl Osudu✔️

20.Kapitola

Azrael
  ,,Jak jste si mohli dovolit, ukradnout mi mého anděla?!" zakřičel na mě šeptem Lucufer a já se mu prostě vysmál.
  ,,Tvého anděla? To si děláš srandu Lucifere? Raziel je můj syn! Můj a Ariel! Ty s ním nemáš vůbec nic společného!"
Nebral jsem si servítky, ten bastard si žádné ohledy ani nic jiného nezasloužil. Soustavně nám ničí život, je na čase to skončit.
Díval se na mě jako na blázna. Kdo jsem, že mu odporuji?
  ,,Podívej Lucifere, řeknu ti to narovinu. Buďto nám dáš konečně pokoj nebo udělám něco hodně hloupého, co zasáhne naprosto všechny." vysvětlil jsem mu a on se křivě usmál. Tohle nebylo moc dobré. Rozhodně jsem nečekal, že se mě bude bát a nebo, že se nechá zastrašit, ale tohle jsem nečekal.
  ,,Vyhrožuješ mi smrtí?" zeptal se a založil si ruce za zády.
  ,,Nech mou rodinu na pokoji a tu dívku taky. Už si toho tady napáchal dost." odpověděl jsem mu na to a on se znovu usmál.
  ,,Ano, občas mi mé plány nevyjdou úplně tak jak chci, ale to nic nemění na tom, že Raziel patří mě!" rozkřičel se najednou. Zřejmě mu bylo jedno, že tu jsme v převaze.
  ,,Co se tu..." ozvalo se od schodů a já se prudce otočil. Nahoře na schodech stála Ariel, no...tohle nemohlo dopadnout dobře.
  ,,Maličká..." usmál se Lucifer a já, skoro jako ve zpomaleném filmu, viděl jak se kolem Ariel tvoří námraza na zdech.
Vyběhl jsem za ní zrovna ve chvíli, když z ní vystřelil kus ledu, kterému jsem se vyhnul a objal jsem jí.
  ,,Dost Ariel, to je v pořádku, hlavně se uklidni. Náš čas přijde. Raziel nás potřebuje." šeptal jsem jí a zatínal u toho zuby, protože její tělo bylo jako kus ledu. 
  ,,Chci jen to co mi patří." ozval se Lucifer a já protočil očima.
  ,,Co ti patří?!" vykřikla na něj a snažila se mi vykroutit.
  ,,Co ti patří?! Ty jeden bezcitnej hajzle! To je můj syn! Můj a Azraela! Tobě nikdy nepatřil!" křičela na něj a do mě vztekle bušila rukama.
Tak rád bych jí na něj pustil, ale bál jsem se, že by jí ublížil a to jsem rozhodně nechtěl riskovat.
  ,,Co se tady děje?" přiběhl Gabriel a hned za ním Ami. Zůstali stát na místě když viděli tu ledovou spoušť kolem Ariel v mojí náruči.
  ,,Lucifer." naznačil jsem Gabrielovi a ten se podíval dolů.
  ,,Gabrieli!" zavolal Lucifer jakoby se vítal se starým přítelem, ale Gabriel se jen zamračil.
  ,,Co tu chceš?" zeptal se Gabriel a Ariel se v mojí náruči začala uklidňovat.
  ,,Chce našeho syna!" odpověděla za Lucifera Ariel a jelikož už měla volné ruce, alespoň po něm hodila kus ledu, který se jí podařilo vytvořit v dlani.
Otočil jsem se zrovna ve chvíli, kdy jí Lucifer chytil a potom co mu zčervenala dlaň, se kus ledu rozpustil.
  ,,Hezké." zašeptal a znovu se na nás podíval.
  ,,Vypadni Lucifere." ozval jsem se zase já a společně s Ariel, Gabrielem a Ami jsme sešli dolů do obýváku za ním.
  ,,Neodejdu bez svého anděla." usmál se Lucifer a Ariel proti němu znovu vystartovala.
  ,,To není tvůj anděl!" zakřičela blízko něj a mně dalo hodně práce jí od něj odtáhnout.
  ,,Maličká, on mi přeci patří, ovládám ho a udělá to co chci. Vlastním Raziela." vysvětlil jí a jí zledovatěly vlasy.
  ,,Nepatří ti! Je můj!" zakřičela a dala mu skutečnou facku.
Nastalo ticho.
Lucifer byl očividně otřesený, tohle nečekal a upřímně myslím, že nikdo z nás.
  ,,Tohle už nikdy nedělej nebo zapomenu, že jsi moje dcera." zavrčel Lucifer po tom co se vzpamatoval a Ariel se zasmála.
  ,,Ty jsi nikdy žádnou dceru neměl." odpověděla mu a když se Lucifer nádechoval k odpovědi zarazil se a na tváři se mu rozlil široký úsměv. Podíval se ke schodům a my všichni s ním.
  ,,Razieli!" vykřikla Ariel a chtěla jít k němu, já jí ale chytl za ruku. Nechápavě se na mě podívala, ale já věděl proč jsem to udělal. Raziel teď slouží Luciferovi, nemá vlastní vůli a já se bál, že když mu to Lucifer příkáže, ubliží jí.
  ,,Co se tu děje?" zachraptěl a zatímco se přidržoval zábradlí, sešel za námi dolů.
  ,,Razieli, běž prosím zpět do pokoje." poprosil ho Gabriel, ale Raziel k němu ani nezvedl hlavu. Díval se na Lucifera.
  ,,Pane." řekl mu a já se zasmál. Byly mi ukradené pohledy ostatních, tohle bylo prostě směšné.
  ,,Razieli, ty mu opravdu říkáš pane? Potom všem? To už si zapomněl, že to on z tebe udělal anděla osudu? To on zabil Azmaela a stvořil tebe, napůl budeš pořád v temnotě, ale taky si pořád napůl ve světle. Tady, kde máš svoji rodinu." promlouval jsem k němu a bál jsem se toho, že na to vše opravdu zapomněl.
Nepřišla žádná odpověď a nastalo ticho, ticho ve kterém jsem ale slyšel kroky bosých nohou na schodech.
  ,,Otoč se Razieli, tu dívku si ale pamatuješ ne?" usmál jsem se a v tu chvíli se i všichni ostatní společně s Razielem, podívali ke schodům ze kterých sešla Veronica.

♡♡♡
Huhú Ahojky:)
Další kapitola je tady :) Co vy na to?
Vrátí se Raziel s Luciferem nebo to dopadne jinak?
Další kapitolu čekejte V pátek 17.3.2017
Beatrisie Rosseau
♡♡♡