Raziel-Anděl Osudu✔️

6.Kapitola

Raziel
  ,,Ahoj krasavče." zavrněl hlas nade mnou a já zvedl hlavu. Jen co zazvonilo na přestávku, přišla ke mě ta bruneta, věděl jsem, že je u mně, ale nic jsem jí nehodlal usnadnit. To proto jsem zvedl hlavu až když na mě promluvila, do té doby na mě jen zírala.
Sjel jsem její postavu pohledem, byla hezká, štíhlá a s pěknými...no ano bylo se na co dívat. Opřel jsem se o opěradlo židle a podíval se jí do očí. Ta falešnost by z ní mohla stříkat.
  ,,Říkala jsem si jestli nepotřebuješ průvodkyni." zapředla a opřela se rukama o lavici tak aby mi její výstřih zakryl pohled na všechno ostatní.
  ,,A možná by bylo fajn kdybys šla někam jinam." usmál jsem se a ona se prudce narovnala. Vypadala jako kdybych ji snad ublížil, ale ve skutečnosti utrpělo jen její ego, to byl můj plán. Byla sice pěkná, ale já neměl náladu na třídní a možná i školní prostitutku.
  ,,Možná budeš jiného názoru když..."
V polovině věty jí zastavila drobná dívka která do ní vrazila aby mohla projít.
  ,,Vypadni." zabručel ten malej čertík a já i ta holka jsme na ní zírali s pusou dokořán. Já překvapený a ta bruneta uražená a vzteklá.
  ,,Co si myslíš že děláš?!" vzpamatovala se bruneta a ta druhá dívka, s černými vlasy, si klidně sedla vedle mě. Ani na jednoho z nás se nepodívala, za to já z ní nemohl odtrhnout oči. Dětská tvář, divoké zelené oči a ruce plné jizev.
  ,,Překážela si mi." řekla dívka vedle mě a bruneta se znovu opřela o lavici. Tentokrát ale tak aby byla co nejblíže mé sousedce. Cítil jsem se...divně.
  ,,Tak podívej ty psychopate, neštvi  mě nebo nechám tvoje rodiče zmizet. Jsou to jen feťáci nic víc, nikomu nebudou chybět. Špína za mými nehty má větší hodnotu."
  ,,Tak dost." vložil jsem se do toho a postavil se krok od brunety která se narovnala a dívala se mi do očí.
  ,,Běž." řekl jsem a její zamračení okamžitě povolilo, pak se ale mojí ruky dotkla jiná ruka. Drobnější a mnohem studenější než ta moje.
  ,,Pamelo, já se tě nebojím. A co se mých...rodičů, týká, uděláš mi službu." ozvala se černovláska, které patřila ruka která se dotkla mých prstů a bruneta, Pamela, se na ní podívala. Byla oproti černovlásce o hlavu vyšší.
  ,,To se ještě uvidí, Veronico." vyprskla a odkráčela. Podíval jsem se na dívku po svém boku, najednou jí všechna bojovnost přešla a ona vypadala vyděšeně. Ještě malou chvíli se dívala za Pamelou a pak si uvědomila, že pořád stojím vedle ní a skoro se na mě podívala. Chtěl jsem něco říct, ale zrovna zazvonilo na  hodinu. Tyhle divné náhody se dějí vždy když je člověk nepotřebuje. Oba jsme si sedli na místo a přišla učitelka. Tedy jestli se to za učitelku dalo vůbec považovat, byla snad stejně stará jako my. Podíval jsem se do rozvrhu, matematika, tohle je učitelka matematiky? Na krátko střižené blond vlasy, modré oči a obličej inteligentní ženy. Zrovna když jsem ty slova ve své hlavě dořekl podívala se na mě a zářivě se usmála, měla rovnátka.
  ,,Ty jsi ten nový? Raziel? Už jsem se na tebe těšila." řekla a mávla rukou abych šel za ní. Vůbec se mi nechtělo, ale se zabručením jsem se zvedl z místa a zamířil k ní. Připadal jsem si jako kořist nějakých šelem, nejdřív Pamela a teď dokonce učitelka.
  ,,Ano?" zeptal jsem se a snažil jsem se ignorovat pohledy které se mi zabodávaly do zad.
  ,,Tady máš látku kterou jsi zmeškal, příště si tě vyzkouším." usmála se a když mi papír podávala chytla mou ruku a podržela jí déle než bylo nutné. No to snad ne.
  ,,Kdybys potřeboval s něčím pomoct, můj kabinet je na konci chodby." zašeptala mi a pomalu mou ruku pustila.
  ,,To nebude nutný." odpověděl jsem jí, co nejrychleji jsem se otočil a zamířil ke své-tedy naší lavici.
  ,,No to si snad dělá prdel..." vydechl jsem když jsem si sedl na židli a pokoušel jsem se schovat za kluka který seděl přede mnou.
  ,,Šlapka." zabručela Veronica a já se na ní podíval. Špendlíkem si něco vyrývala do ruky. Okamžitě jsem jí ruku chytl a ona byla nucena přestat.
  ,,Co to kurva děláš?" vyštěkl jsem na ní hrubě a ona mi ruku vykroutila.
  ,,Do toho ti nic není, neexistuju." odporovala mi, dala si ruce na lavici a na ně si položila hlavu tak, že koukala z okna a já jí do tváře neviděl.
Povzdechl jsem si. Tohle bude oříšek, ale pěkně ostrej oříšek.

♡♡♡
Ahojky tak jak se vám líbí dnešní kapitola?
Další můžete očekávat 12.1.2017.
Mějte se krásně;)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡