Raziel-Anděl Osudu✔️

8.Kapitola

Raziel
Měl jsem chuť tu holku zabít, a nebo rovnou obě dvě. Dobře, přiznávám, nechal jsem se Pamelou zlákat, ale nic jsem s ní neměl. Veronica mě tak trochu zachránila, ale ano...měl jsem Pamelu poslat do háje, já vím. Ke všemu mám zůstat po škole a to hned první den, skvělé.
  ,,Asi bych se měla omluvit." špitla holka vedle mě, ale já jen něco neurčitého zabručel. Nechtěl jsem se s ní bavit. Proč? Kvůli své pýše.
Po zbytek hodiny už nepromluvila a já bůh ví proč trpěl výčitky svědomí. Protože mi zkazila super zábavu? Neměl jsem v plánu s Pamelou spát to rozhodně ne, ale byla to celkem sranda. Nebo snad proto, že budu muset zůstat po škole a nebo proto, že jsem v jejích očích viděl strach?
Když zazvonilo všichni ze třídy zmizeli jako pára nad hrncem a já, s Veronicou za zády, jsem sestoupil do spodních pater školy kde jsem se zastavil.
  ,,Co je?" ozvala se.
  ,,Nevím kudy se jde do sklepa." zabručel jsem a ona si povzdechla, pak mě obešla a teď nás vedla ona.
  ,,Proč jsi to udělala?" začal jsem když jsme scházeli schody někam, kde to páchlo něčím co jsem nechtěl pojmenovávat.
  ,,Co jako?" odsekla mi a já protočil očima.
  ,,Jako kdybys nevěděla." zabručel jsem.
  ,,Ta holka mi dělá ze života peklo už od základky, je fajn jí to někdy oplatit. Promiň, že jsem ti zkazila zábavu. Až si to budete chtít zopakovat, být tebou, vezmu si kondom...spala nejmíň s celým městem." rozmluvila se najednou a já se na malou chvilku usmál.
  ,,Vlastně si mě zachránila, nemohl jsem se jí zbavit." řekl jsem a ona se zastavila na místě.
  ,,Co?" otočila se na mě se zvednutým obočím a nechápavým výrazem ve tváři.
  ,,Neměl jsem v plánu s ní spát Veronico. Je fakt že je to kus...ale je jako chobotnice. Asi nejsem takový za jakého mě máš." mrkl jsem na ní a prsty jí zamával před obličejem, jako chapadly chobotnice. Pamela taková opravdu byla...zbavili jste se ruky pod trikem a ona se objevila někde jinde.
  ,,Jo to určitě." nevěřila mi to, že nejsem takový jako si myslí a při zapískání myši sebou škubla. Až teprve teď jsem se rozhlédl kolem. Byly jsme v dlouhé chodbě kde z potrubí kapala voda-doufám, že to byla voda a smrdělo to tu vlhkostí, hnilobou a ani nevím čím ještě.
  ,,Není to tu trochu strašidelné?" zeptal jsem se a podíval se na třesoucí se uzlíček vedle sebe.
  ,,Ty se bojíš?"
Po těch slovech po mě střelila pohledem a výrazem co si to dovoluju, ale já její strach cítil.
  ,,Neboj se, jsem s tebou." usmál jsem se a trochu jsem se rozhlédl kolem. Neměl by tu už být učitel?
  ,,Mohli jste klidně počkat nahoře." zasmál se mužský hlas a oba jsme se podívali směrem odkud přicházel.
  ,,Tak pojďte, máme tady dole trochu práce." usmál se znovu učitel a já se podíval na Veronicu, snažila se tvářit drsně, ale moc jí to nešlo a když si myslela že se nedívám vystrašeně se dívala kolem.
  ,,Tak pojďte!" zakřičel na nás vzdalující se stín učitele a já si teď uvědomil, stejně jako Veronica, že jsme se nepohnuli z místa.
Oba jsme se rozešli za hlasem učitele a za chvilku jsme se ocitli ve skladu učebnic.
  ,,To snad ne." vydechla Veronica a učitel jen souhlasně pokýval hlavou za neustálého rozhlížení se po regálech s knihami, a škodolibý úsměv mu div neroztrhl obličej.
  ,,Dejte to tu trochu dohromady, budete na to mít týden. To by mělo stačit." řekl a já se na něj okamžitě podíval.
  ,,Počkat-cože?" vyhrkl jsem a chtěl jsem pokračovat i pár nadávkami, ale učitelův výraz mě zastavil.
  ,,Pamela mi vysvětlila situaci, prý jste jí obtěžoval a Veronica vám pomáhala." řekl nám a já otevřel pusu.
  ,,Co je to za kravinu?!" vykřikl jsem, ruce pevně zatnuté v pěsti.
  ,,Tak to přeci vůbec nebylo." promluvila konečně i Veronica a já se na ní podíval.
  ,,Podívejte mě je to jedno. Jste týden po škole a hotovo. Ještě chvíli mě provokujte a promluvím si s rodiči."
  ,,To proto jste se zdržel? Protože vám ta coura něco vysvětlovala?" zeptal jsem se najednou a Veronica mě chytla za ruku. Byl jsem svým způsobem rád, jinak bych tomu chlapovi asi jednu vrazil, ale i tak jsem se jí vytrhl.
  ,,Mladíku, koledujete si." odpověděl mi učitel kterému mohlo být tak padesát, měl začínající pleš, byl vyhublý a na nose měl brýle. Radši jsem už byl zticha a nechal ho projít ven z místnosti. Odpověď byla jasná už jen podle toho, že měl límec košile zamazaný od rudé rtěnky.
  ,,Za dvě hodiny pro vás přijdu." oznámil nám ještě a pak už bylo slyšet jen vzdalující se kroky.
  ,,Ty si toho o téhle škole moc neslyšel, že ne?" zeptala se mě Veronica a já se k ní otočil čelem.
  ,,Moje mat..." zarazil jsem se v úmyslu doříct slovo matka. Tohle bych asi říkat neměl.
  ,,Ne neslyšel. Tohle je jako normální?" zeptal jsem se nakonec a ona si odložila batoh na zem.
  ,,Tahle škola-podobně jako mnoho ostatních, funguje z peněz sponzorů. Když nemáš peníze...jako kdybys neexistoval." vysvětlovala mi za stálého procházení mezi regály. Najednou se zastavila a vytáhla z police jednu knihu kterou otřela od prachu.
  ,,Co to máš?" zeptal jsem se a udělal pár kroků k ní. Byla to malá, červená knížečka se zlatým nápisem Romeo a Julie.
  ,,Myslíš, že jim bude chybět?" zeptala se mě a já se jí podíval do očí. Ovládla mě neskutečná touha udělat té dívce radost.
  ,,Asi ne, když je tady dole." mrkl jsem na ní a ona si jí utíkala schovat do batohu.
  ,,Máš ráda ten příběh?" zeptal jsem se.
  ,,Mám a ráda čtu...ale rodiče...no nedávají mi dost peněz na to abych si mohla dovolit kupovat knížky." řekla smutně a já se zamyslel. Vždyť já mám doma tolik knih...a moje motorka.
  ,,Kde vlastně bydlíš?" napadlo mě najednou a ona se na mě trochu zamračila.
  ,,Na druhé straně města."
  ,,Až to tu doděláme, odvezu tě." usmál jsem se a jí se znovu zvedlo obočí.

♡♡♡
Ahojky tak jak se máte? Vypadá to zatím alespoň zajímavě? :)
Další kapitolu čekejte 20.1.2017.
Tak se mějte krásně:)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡