Raziel-Anděl Osudu✔️

21.Kapitola

Raziel
Každý mi něco říkal, zrovna teď se všichni překřikovali. Lucifer a můj otec, já je ale nevnímal. Ta dívka, to je přeci ta dívka z mostu, ta kterou mi Lucifer nařídil zabít a já ho neposlechl.
  ,,Ty jsi Raziel, že?" zeptala se mě a já trochu nakrčil čelo. Své jméno jsem jí přeci říkal, proč se mě ptá?
  ,,Pamatuješ si mě." konstatoval jsem a otočil jsem se k ní zády. Byla v pořádku, nic víc jsem vědět nepotřeboval.
  ,,Razieli, chci aby sis s ní promluvil." řekl mi Gabriel, ale hned na to promluvil Lucifer.
  ,,V žádném případě! Raziel jde se mnou!"
Pak se přidala moje matka.
  ,,Ty nemáš právo mu něco přikazovat!"
  ,,Tak dost!" vykřikl jsem a najednou bylo ticho.
  ,,Nemusí poslouchat ani jednoho z vás, je svobodný!" promluvila Veronica a já se na jí překvapeně podíval. Svobodný? Co je to svoboda?
  ,,Razieli, ta dívka má pravdu." řekl Gabriel a já se podíval na Lucifera. Nejsem svobodný, patřím přeci jemu.
  ,,Ano Razieli správně, patříš mně." usmál se Lucifer a rukou mi naznačil abych šel k němu. Už jsem skoro udělal krok když se mé ruky dotkla jiná ruka, drobná a studená.
Znovu jsem se otočil na Veronicu která stála kousek za mnou a držela mě za prsty.
  ,,Neposlouchej ho. Patříš jen sám sobě." zašeptala mi a nepatrně se na mě usmála.
Ten úsměv, ten úsměv jsem už někde viděl. Alespoň se mi to zdálo.
  ,,Podlehl jsem mu, zabil jsem spoustu lidí." řekl jsem jí na to. Rozšířily se jí oči a její stisk mé ruky povolil, nepustila mě však.
  ,,To je jedno, ani tak nemá právo tě vlastnit. Jsi člověk..."
Znovu se usmála když si uvědomila co řekla. I já se chtěl usmát, ale nešlo mi to.
  ,,Tedy...člověk nejsi, ale rozhodně nepatříš do temnoty." opravila se a podívala se mi do očí. Její zelené a moje modré. Ten pohled byl stejný jako na mostě, vzbuzoval ve mně to stejné, ale teď to bylo jiné, našel jsem snad to co jsem ztratil? A co to bylo? Proč jsem měl pocit, že to ona...že to ona je to co jsem ztratil?
  ,,Razieli?" probudil mě i Veronicu Gabriel. Otočil jsem se k němu a ruku Veronici jsem stiskl víc. Vlastně ani nevím proč, možná jsem prostě nechtěl aby odešla. Přitiskla se mi k boku.
  ,,Neposlouchej ho Razieli! To já..."
  ,,Zmlkni Lu." zabručel jsem a on okamžitě ztichl. I Ariel a Azrael se na mě teď dívali jako na blázna a já cítil hrdost, postavil jsem se mu.
Podíval jsem se na Veronicu po mém boku, ona ke mně zvedla hlavu a usmála se. Dobře, tohle byl správný krok.
Měl jsem najednou potřebu dělat to co po mě ta drobná dívka chtěla. Jakoby to bylo to jediné správné.
  ,,Gabrieli? Co si mi chtěl říct?" zeptal jsem se ho.
  ,,Víš...než tě sebou Lucifer odnesl do temnoty, ležel si v nemocnici." začal a Ami ho při tom vzala za ruku. Lucifer kupodivu mlčel, tak jak jsem mu řekl.
  ,,Ano, vzpomínám si." přitakal jsem a trochu jsem se zamračil, kam tím míří?
  ,,Vzpomínáš si na Julii?" zeptal se Lucifer a já se na něj podíval. Julie, Julie...sakra! Julie!
  ,,Moje motorka!" řekl jsem nahlas.
  ,,Ano Razieli, víš, měl si nehodu kvůli které jsme s Azraelem přiletěli dřív než bylo v plánu." řekla Ariel a já se podíval jejím směrem.
  ,,Nebyl si tam sám, když si měl tu nehodu." usmál se Lucifer a já se podíval na něj. Chtěl jsem se rozesmát, já a havarovat? To je nemožné. Jsem anděl osudu
  ,,Kde si nechal Romea?"
  ,,Nejspíš se smaží někde v pekle, tohle je totiž motorka od samotného Lucifera."
Objevilo se mi náhle v paměti a já se podíval na Veronicu, to byl totiž její hlas. To ona se mě ptala kde jsem nechal Romea.
Postupně to do sebe začalo zapadat. Veronica byla tady, Lucifer se jí chtěl zbavit, chtěl získat mě...ta nehoda.
Najednou jsem věděl vše co se stalo.
  ,,Za tu nehodu můžeš ty Lucifere! Ty si nechal ten kamion aby do nás narazil!" zakřičel jsem na něj a Veronicu jsem si stáhl za záda.
  ,,Ale ne Razieli, bylo to mnohem jednodušší. Stačilo najít dívku která je tvým osudem, zařídit jí hnusný život a pak ti jí postavit do cesty. Byla zábava tohle celé zařídit a ty, jakmile si jí poznal, jsi byl slepý ke všemu ostatnímu." smál se mi Lucifer a Veronica vyběhla směrem k němu. Na poslední chvíli jsem jí chytl za ruku a stáhl si jí do náruče.
  ,,Zabiju ho! To on mi zničil život! Mojí rodinu!" prskala a snažila se mi dostat z náruče. Já jí ale držel pevně, nebylo v silách člověka, zabít ho.
  ,,Pojď." zašeptal jsem jí, nechal jsem všechny v domě a vyšel jsem s Veronicou před dům.
  ,,Tohle bude bolet." zabručel jsem a roztáhl jsem svá křídla. Chvíli trvalo než jsem bolest překonal ale zdálo se, že i když nejsou zcela zhojená, unesou nás.
  ,,Bolí to?" zvedla ke mě hlavu Veronica a já si jí vyzvedl do náruče.
  ,,Přežiju to. Teď s tebou chci být sám. Bez toho aby nám do toho někdo kecal. Už toho bylo dost." řekl jsem a vznesl jsem se k obloze.
Potřeboval jsem si s ní promluvit někde kde je klid a někde kde.nebudu mít ani já a ani ona nablízku Lucifera. Měl jsem stejnou chuť mu ublížit jako ona. Možná to jednou stejně udělám.
  ,,Nebudou nás sledovat?" zeptala se a já otočil hlavu k Andělskému domu.
  ,,Moje rodina ne, to ale nemůžu tvrdit o Luciferovi."

♡♡♡
Ahojky tak jak se vám líbí dnešní kapitola? Dneska hezky v termínu:)
Co myslíte kam má Raziel namířeno?
Já vám to neprozradím:P
Další kapitolu přidám příští patek 24.3.2017.
Beatrisie Rosseau
♡♡♡