Raziel-Anděl Osudu✔️

Prolog

  ,,Razieli! Přišel dopis od Ariel a Azraela!" zakřičel blonďatý anděl domem a zamračený anděl nahoře ve svém pokoji, v prvním patře, se usmál. Odložil rozečtenou knihu a vylezl z postele. Tolik se na tento den těšil. Jeho matka a otec byly pryč už několik měsíců a on měl o oba strach. Odjeli a jeho tu nechali. Proč? To neví ani on sám, ale byl rád, že mají konečně klid a čas jen pro sebe. I kdyby mu řekli aby jel s nimi, odmítl by. Byl tu s Gabrielem, Ami a Eloa se tu jednou za čas také objevila. Rafael s Linou se odstěhovali do vedlejšího státu a už se neukázali. Sice pořád slibovali, že přijedou, ale nikdy svůj slib nedodrželi. Bůh ví proč. 
  ,,Už jdu, Gabrieli!" zakřičel mu nazpět černovlasý anděl a sáhl do skříně pro jedno ze svých triček. Během chvíle už sbíhal schody a zastavil se až u svého učitele. Gabriel ho učil jak být andělem osudu. Byl to nelehký úkol, už jen proto, že Raziel je z části temná bytost a ne vždy se mu líbí co má udělat. Je to tak trochu rebel, který rád porušuje pravidla, ale všichni vědí, že má dobré srdce.
Za těch pár měsíců se změnil. Jeho rysy se už jen z části podobaly rysům jeho otce, ale nikomu to nevadilo.
  ,,Co píšou?" zeptal se netrpělivě a Gabriel mu podal bílou obálku.
  ,,Podívej se sám, je tam tvé jméno." řekl s úsměvem nejvyšší anděl a společně odešli do obýváku, kde seděla Ami. Posadili se na sedačku a Raziel obálku otevřel.
  ,,Jsou v Miami." zasmál se když vytáhl fotku kde byla jeho matka a otec vyfoceni před vítací tabulí města slunce.
  ,,Ariel tady vypadá tak šťastně." vydechla Ami a vzala si fotku od Raziela. Ten rozložil dopis a začal ho nahlas číst.

Ahoj chlapečku,
předem ti chci říct, jak moc nám chybíš. Ale nejen ty, ale i Gabriel, Ami a ostatní. Momentálně jsme v Miami. Udělali jsme si tady další zastávku a tak jsem se rozhodla dát vám vědět, že jsme v pořádku a šťastní. Chci se moc omluvit za to, že jsem nenapsala dřív, ale nechtěli jsme riskovat kvůli Luciferovi. Mě se to zdálo zcela zbytečné, protože kdyby chtěl najde nás, ale tvůj otec si nedal říct, a tak jsem ho musela poslechnout. Někdy je až děsně paranoidní. Ale k té důležité věci, kterou vám chci oznámit! Konečně jsme se vzali!...

  ,,To je skvělé!" zavolala Ami a široce se usmála. Sice jí mrzelo, že při tom nemohla být, ale už teď začala plánovat večírek na oslavu.
  ,,Tak jim to konečně vyšlo." usmál se i Gabriel a objal svou drahou polovičku, kterou byla stále Ami, kolem ramen. Všichni věděli, že i on touží po svatbě, ale Ami pořád váhala. Začervenala se a sklopila oči k zemi.
  ,,Ehm...budu pokračovat." řekl Raziel celý nesvůj z trapné situace která právě nastala. On sice měl city tak jako kdyždý jiný, ale jelikož je z části temný, tyhle pocity v něm vyvolávají nejistotu, rozpolcenost a strach. Lidé jsou zranitelní když cítí lásku, to jako anděl osudu velice dobře chápe.
  ,,Razieli, láska není něco čeho by ses měl bát." řekl Gabriel vlídně, ale Raziel se jen zamračil. Nechtěl tohle téma vůbec rozebírat a tak zase sklonil hlavu k dopisu od své matky.

...Byla to moc hezká svatba. Vzali jsme se v malém kostele na venkově. Azraelovi se to malinké stavení tak moc líbilo, že u něj cestou zastavil, a prostě jsme se vzali, v tom oblečení které jsme měli na sobě, bez prstýnků a hlavně bez Lucifera. Vím, že Ami se na naší svatbu moc těšila, ale slibuji, že si to někdy vynahradíme. Prosím Razieli, napiš mi jak se máte. Máte nějaké zprávy o Michaelovi? Na obálce máš naší adresu, zdržíme se tu nějaký čas a pak mě chce vzít Azrael do Paříže. Věřili byste tomu? Krásná Paříž. Podle plánu bysme se měli vrátit na začátku zimy, tak se nám tam do té doby opatrujte. Tolik bych chtěla mít mobil, ale Azrael mi ho zakázal. Mám o vás všechny strach, ale věřím, že to zvládnete.
Posílám vám všem pusu.
Ariel

  ,,Proč jí zakázal mít mobil?" zamračil se Raziel a podíval se na Gabriela sedícího vedle něj.
  ,,Razieli, Ariel tě má moc ráda a moc se o tebe bojí. Kdyby měla mobil, nikdo z nás by si neodpočinul. Musíš přeci vědět, že by ti pořád volala a psala, jestli se ti něco nestalo." vysvětlil mu Gabriel a Razielovi se rozšířily modré oči pochopením.
  ,,Tak já jí půjdu hned odepsat." usmál se a až byl skoro u schodů do patra když ho zastavil Gabrielův hlas.
  ,,Razieli?"
  ,,Ano?"
  ,,A napiš jí, že zítra nastupuješ na tu samou školu kam chodila ona. Bude ráda." řekl mu vážně a anděl s černými vlasy a modrýma očima ztratil dech.
  ,,Cože?! "