Raziel-Anděl Osudu✔️

18.Kapitola

Raziel
Potom co jsem se vznesl s chtěl jsem se vrátit za Luciferem, jsem se ještě otočil k černé hladině, pod kterou zmizelo její tělo. Zastavil jsem se a ten svíravý pocit v mém hrudníku ne a ne zmizet. Připadalo mi to tak, jako bych udělal špatnou věc. Ne, byl to přeci rozkaz, zabít jí. Nemohlo to být špatné. A přesto mi to tak připadalo. Udělal jsem ještě pár temp křídly, ale pak jsem se znovu otočil.
  ,,K sakru s celým peklem." zabručel jsem a střemhlav jsem se vrhl do vody.
Ta voda byla ledová, řezala mě jako tisíc žiletek a protože byla kalná sotva jsem viděl. Co když už je pozdě? Co když už jí nenajdu? Nebo už se utopila?
V tu chvíli jsem kousek ode dna uviděl cosi plavat. I s tou malou nadějí, že je to přeci jen ona a ne jen přelud, jsem se za tím stínem vydal a měl jsem štěstí, byla to ona. Vzal jsem jí do náruče a za pomoci svých křídel jsem nás dostal nad hladinu.
Jen chvíli mi trvalo vymyslet to správné místo kam jí odnést.
Bylo jen jedno místo na světě kde mohla být před Luciferem v bezpečí. Andělský dům.
Nelíbilo se mi, že se tam vracím, ale neměl jsem jinou možnost. Gabriel jí snad ochrání lépe nežli mě.
Co jsem to právě řekl?
Zatřásl jsem hlavou, teď nebyl čas nad tím přemýšlet.
  ,,Gabrieli!" zakřičel jsem jak nejhlasitěji jsem mohl, hned co jsem přistál před domem a pár sekund po tom se v několika oknech rozsvítila světla. Doufal jsem a přál si, aby přišel Gabriel sám, ovšem to přání se mi nesplnilo. Z hlavních dveří vyběhl sice Gabriel, ale hned za ním Ami, moje matka a otec. No skvělé.
  ,,Razieli!" vykřikla Ariel a hnala se ke mě. O pár kroků jsem ustoupil a to jí donutilo zastavit se.
  ,,Gabrieli, prosím." řekl jsem jeho směrem a podíval jsem se na bezvládnou Veronicu v mé náruči. Měla modré rty.
Snažil jsem se nevšímat si zmateného výrazu mé matky.
  ,,To je Veronica? Ale jak..." soukal ze sebe Gabriel a vzal si jí ode mě.
  ,,To je na dlouhé vyprávění a snad budu mít někdy možnost ti to vysvětlit, ale teď jí dostaň alespoň do tepla." řekl jsem mu a snažil jsem se z křídel vyklepat zbytek vody.
  ,,Ale Razieli..." začala znovu Ariel a já se zamračil. Nebylo mi vůbec příjemné tu být.
  ,,Ariel...matko...na nic se mě neptej. Prostě jí zachraňte." odbil jsem jí a jí se v očích zaleskly slzy.
  ,,Jak se má Lucifer?" vložil se do toho Azrael a já se zamračil znovu.
  ,,Má se fajn. Budu ho pozdravovat když mě nejdřív nezabije za neuposlechnutí jeho rozkazu." odpověděl jsem mu stejným nepřátelským tónem a podíval jsem se na Veronicu.
  ,,Nechte toho. Razieli postaráme se o ní, ale co ty..."
  ,,Dost Gabrieli." utnul jsem jeho monolog a vyklepal jsem si bundu. Jakoby to snad pomohlo od vody která jí dělala těžší.
  ,,Když budu mít možnost, přijdu se na ní podívat." řekl jsem nakonec a znovu jsem roztáhl svá křídla do plné šířky.
  ,,Takže...teď sloužíš Luciferovi?" zašeptala Ariel a já svůj pohled, kterým jsem se díval na oblohu, otočil na ní.
  ,,Ano." odpověděl jsem a vznesl jsem se. Bylo na čase se vrátit a zkusit nějak obelstít samotného Lucifera.

Tou dobou v temnotě
Lucifer
  ,,Cože udělal?!" rozkřičel jsem se na Bastiena, který měl na Raziela dávat pozor. Měl jsem totiž nepříjemné tušení, že muj rozkaz, i přes svou údajnou oddanost, nesplní. Přesto mě ty informace, co mi sdělil Bastien, rozčílily.
  ,,Chtěl se už vrátit, ale něco se stalo a on se pro ní vrhl do vody." řekl mi a já pevně sevřel okraje mého trůnu. Ta holka je samý problém, ani umřít neumí pořádně. Proč jí, ale zachránil? Neměl si na ní přeci pamatovat.
  ,,Pane, vyslechl jsem část jejich rozhovoru." zamumlal opatrně ten neschopný démon a já se zarazil.
  ,,Jejich rozhovoru? Oni spolu snad mluvili?"
  ,,Ne tak docela, pane. Raziel byl ze začátku neviditelný, ale jakmile zjistil, že ho vidí, tak..."
  ,,Cože??" vykřikl jsem a vstal jsem z trůnu. Tohle už bylo moc. Bastien přede mnou ustoupil.
  ,,Slyšel jsem jak se jí ptá jestli ho vidí a ona mu to potvrdila." pokračoval a pozorně mě sledoval. Nenechal mě abych se mu dostal za záda a dělal dobře. V téhle chvíli jsem měl až nepříjemnou chuť něco nebo někoho zničit.
  ,,Co bylo dál?" zeptal jsem se, čím dál tím víc nervózního Bastiena a založil jsem si ruce za zády.
  ,,Ptala se ho jestli umírání bolí..."
Tomu jsem se nepatrně usmál.
  ,,...a řekla mu proč chce zemřít. On jí řekl své jméno a že slouží vám...no a potom co mu řekla, že k vám určitě nepatří se pustila zábradlí a skočila do vody pod sebou. Dál už to znáte."
Zadíval jsem se na drážděnou podlahu sálu. Nedokázal jsem pochopit jakto, že ho tahle holka, tahle nicka, viděla a co bylo horší, jakto, že byl schopen neuposlechnout můj rozkaz? Jestli si ta holka vzpomene, že jsem jim pomohl k té nehodě...a k jejímu zpackanému životu...
  ,,Pane, Raziel se vrátil." oznámil mi druhý démon a já se spokojeně usmál.
  ,,Pane...tenhle úsměv znám. Podobně jste se usmíval při mučení Raziela." podotkl Bastien a já mu položil ruku na rameno.
  ,,Žádný zločin nezůstane bez trestu, Bastiene."

♡♡♡
Čauky!
Dneska pěkně v termínu:) tak co koho jsem překvapila?
Já vím...nikoho :D
Další kapitolu přidám  ve středu 1.3.2017 :)
- 28.2. Jdu k zubařce tak mi držela palce :/
Ahojky :)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡