Raziel-Anděl Osudu✔️

14.Kapitola

Ariel
  ,,Gabrieli!" zakřičela jsem na něj jen co se objevil u dveří. Jeho výraz se mi, ale vůbec nelíbil. Byl u Rady, protože všechny naše pokusy dostat se do temnoty byly neúspěšné a my nevěděli v čem to je.
  ,,Tak co?" naléhala jsem na něj když jsem k němu přiběhla s Ami a Azraelem za zády.
  ,,Temnotu chrání nějaké kouzlo, ani oni nevědí co to je. Nemůžeme Razielovi pomoct." řekl smutně a Ami ho objala. Stála jsem tam jako přimražená do té doby než se mé ruky dotkl Azrael.
  ,,Ariel, něco vymyslíme." zašeptal mi a já se na něj podívala.
  ,,Zachráníme ho, slibuji." ujišťoval mě, ale já nesouhlasně kroutila hlavou.
  ,,Prosím, nech mě jít." řekla jsem a obešla ho abych mohla vyjít ven z domu. Cítila jsem ten narůstající chlad v mém těle a nechtěla jsem nikomu ublížit.
  ,,Ariel počkej!" vyběhl za mnou Azrael, ale už bylo pozdě. Moje síla s přicházející zimou sílila a teď se to tím hůř ovládalo, protože jsem tu neměla Raziela.
  ,,Běž pryč." zašeptala jsem skrz zatnuté zuby, jak jsem se snažila udržet všechno pořád ještě v sobě. Cítila jsem chladný vítr který se kolem mě zvedal. Brzy bude pozdě, nechtěla jsem mu ublížit, ale on je jako vždy tvrdohlavý.
  ,,Ariel, prosím uklidni se." prosil mě, ale já zakroutila hlavou. Mé ovládání povolovalo, stávala jsem se proti vlastní schopnosti bezmocnou.
  ,,Azraeli, vypadni!" zakřičela sem na něj, ale to jestli odešel jsem už nedokázala vnímat. S výkřikem jsem se zhroutila na zem, z mého těla vylétlo několik milionů drobných, ledových kristalků a vítr kolem mě utvořil tornádo.
  ,,Lucifere!" zakřičela jsem a zem pod mýma rukama se změnila v led.
  ,,Lucifere! Ty jeden bastarde! Vrať mi mého syna!" zakřičela jsem znovu. Můj hlas už to ale nebyl, tenhle hlas sem slyšela jen jednou, byl jiný, zvláštní a děsivý. Tohle byl hlas Vládkyně.
Vlasy mi v tom prudkém větru šlehaly do obličeje a slzy mi padaly na zmrzlou zem jako diamanty.
  ,,Ariel!" uslyšela jsem své jméno, zvedla jsem hlavu a otevřela oči. Přes to peklo které jsem vytvořila se ke mě blížila postava v kožené bundě.
  ,,Azraeli." vydechla jsem a jen co dopadl na kolena přede mnou a objal mě, bouře utichla.
  ,,Co...co tu proboha děláš?" vykoktala jsem už svým normálním hlasem a podívala jsem se na něj.  Jeho bunda byla pokryta ledem a na tváři měl pár škrábanců. Dotkla jsem se ho pod okem kde byl škrábanec nejhlubší.
  ,,Jsi moje žena, copak už jsi na to zapomněla? Budu s tebou v dobrém i zlém, ledová kralovno." usmál se a podíval se kamsi na mou hlavu. Zamračila jsem se a rukou jsem si tam sáhla.
  ,,To je koruna?" řekla jsem když jsem tu křišťálovou krásu držela v rukách.

   ,,Asi ano, zřejmě tě konečně uznali Vládkyní zimy." usmál se Azrael a pak se podíval kolem sebe. Já jsem nemohla spustit oči z koruny. Mé koruny. Byla tak krásná, křehká a skládala se ze spousty malých kristalků.
  ,,Co to je?!" řekla jsem když jsem Azraelův pohled napodobila a všimla jsem si, že už na sobě nemám džíny a triko. Měla jsem bílé obrovské šaty.

  ,,Ariel." ozvalo se od domu a Azrael mi pomohl vstát. Byl to Gabriel s Ami. Až teď jsem se podívala všude kolem a zašla jsem. To co bylo ještě před pár okamžiky podzim, se změnilo na zimu. Stromy byly obalené sněhem a ledem, půda byla zmrzlá.
  ,,Přivolala si zimu! Tak si to konečně dokázala!" zavolal na mě Gabriel a s ohromenou Ami se vydal k nám.
  ,,Páni Ariel! Tvoje šaty! A ta koruna!" usmála se Ami když se na mě pozorněji podívala, ale já jsem její štěstí nemohla sdílet.
  ,,Já, že jsem přivolala zimu?" divila jsem se a ještě jednou jsem se podívala po okolí. Opravdu to nevypadalo jako dočasný stav, ale jako opravdová zima. Když k nám Gabriel v závěsu s Ami přišel vzal mi korunu z ruky a nasadil mi jí zpět na hlavu.
  ,,Jsi oficiálně Vládkyně, Ariel." oznámil mi a pohladil mě po tváři. Bylo to divné a asi jsem působila zmateně, ale proč teď? Proč jsem se Vládkyní stala zrovna teď když všechno tohle je jen kvůli tomu, že mi Lucifer vzal syna.
  ,,Díky tomu, že si dokázala přivolat zimu tě Ráda oficiálně uznává za Vládkyni zimy. Gratuluji." usmál se Gabriel a snad mi chtěl i potřást rukou jak na mě byl hrdý, ale já jsem se nezmohla ani na úsměv.
  ,,Jediné po čem toužím je to, aby se mi vrátil Raziel, promiň Gabrieli." omluvila jsem se, sundala jsem si korunu z hlavy a pustila jí na zem. Pak jsem odešla zpět do domu, do naší ložnice. Musím najít způsob jak Raziela dostat z temnoty, prostě musím.

♡♡♡
Ahoj vím že jsem tuhle kapitolu slíbila až na neděli, ale jedna moje věrná čtenářka dnes odjíždí a tak jsem jí chtěla udělat radost :)
Dej na sebe na svahu pozor :)

Takže...z Ariel už máme oficiálně Vládkyni tak jste se dočkali:))
Rada si nevybrala moc příhodný okamžik co?

Další kapitolu čekejte v uterý  14.2.2017
Podíváme se zase za Razielem :)
Mějte se krásně:)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡