Raziel-Anděl Osudu✔️

12.Kapitola

O dva měsíce později
Raziel
Seděl jsem ve své cele a snažil se myslet na něco hezkého. Poslední dobou to bylo čím dál tím těžší. Lucifer se mě snažil zlomit, snažil se aby ve mě nezbylo nic dobrého a šlo mu to, co vám budu povídat. Byl v tom opravdu dobrý. Mučil mě a už ani nepočítám to, kolikrát mi zlámal křídla, bičuje mě, pálí mě železným karabáčem do zad a promlouvá ke mě. Je těžké vydržet a já sám cítím, že to vzdávám, už nemám sílu dál vzdorovat, už mě nebaví ta každodenní bolest. Chci se vrátit zpět, zpět ke Gabrielovi a k andělům, kam patřím. Možná mě to bude stát mou čistou část duše a sebe samého, ale chci odtud pryč.
Kdyby na mě Luciferovi záleželo tak jak se celou tu dobu tvářil, tak by mě alespoň nedržel na takovém místě. Moje cela byla jen malá místnost obehnaná mřížemi. Byla tu zima i na peklo, vlhko a smrdělo to tu. Nenáviděl jsem to tu a nenáviděl jsem ty hňupy v Radě, že mě odtud ještě nedokázali dostat.
  ,,Jsem anděl osudu vy imbecilové!" zakřičel jsem do prázdna a pak si znovu položil čelo na složená kolena. Bylo to beznadějné, nikdo mě tu neslyšel.
Od té doby co jsem se probudil v nemocnici uběhli dva měsíce. Vím to...dělám si tu čárky. Jedna čárka na zdi za každý den kdy jsem tu. Všechno mám trochu v mlze. Vím, že Ariel odešla a hned potom se objevil Lucifer. Říkal mi jak je život v temnotě úžasný a já se mu smál. Snažil se mě přemluvit abych s ním odešel dobrovolně, jak naivní byl. Tam jsem měl rodinu, mou matku, otce, Gabriela a Ami. V temnotě jsem neměl nikoho a jim jsem věřil. Ovšem to se změnilo když mi Lucifer řekl, že mi Gabriel vymazal paměť.
V tu chvíli se ve mě vzedmulo něco strašlivého a já viděl Luciferův spokojený úsměv. Věděl jsem, že právě tohohle chce dosáhnout, ale v tu chvíli, právě v ten okamžik to jakoby má rozumná stránka neviděla. Nedokázal jsem myslet a nic jiného, než na to, že mě můj nejbližší zradil a že mě proti moji vůli zbavil vzpomínek a je jedno čeho se týkali. Ne, Lucifer nebyl tak hodný aby mi to prozradil, ale dosáhl svého. Kvůli této zradě jsem souhlasil aby mě odvedl sebou a pod lží jsem opravdu odešel do temnoty. Možná jsem si myslel, že se ke mě bude chovat jinak, jsem přeci jeho vnuk, ale ne, mýlil jsem se. Držel mě v téhle plesnivé kopce a snažil se ze mě dostat i to poslední dobro co ve mě zbylo.
  ,,Tak jak se dnes má můj nejmilejší anděl?" vyrušil mě z přemýšlení jeho povýšený hlas a já k němu vzhlédl. Díval se na mě z druhé strany mříží, ruce založené za zády. Ten úsměv mi už lezl na nervy.
  ,,Co myslíš?" zvedl jsem obočí a zašklebil jsem se na něj.
  ,,Hm, ještě pořád mi odoláváš Razieli. To se mi nelíbí. Dohoda zněla jasně."
  ,,Jaká dohoda ty červe?!" vykřikl jsem a jeho oči zazářily. Byl spokojený když jsem byl naštvaný. Hněv, to byla jeho cesta k mému pokoření.
  ,,Slíbil si, že se ke mě přidáš. Potom co jsem ti tak laskavě odhalil to co Gabriel udělal." promluvil a já zaskřípal zuby.
  ,,Jsem tady nebo ne? Držíš mě tu dva měsíce jako vězně, jako pokusného králíka! To je ti málo?"
  ,,Ale Razieli, to abys propadl temnotě není tak jednoduché. Musíš pohřbít i nepatrnou špetku toho dobrého v tobě, jinak to nebude fungovat." zopakoval mi to co mi říkal každý den a já si odplivl.
  ,,Chci zpět." řekl jsem a podíval jsem se mu přímo do očí. Zamračil se, tohle bylo poprvé co jsem mu o něco takového řekl.
  ,,Půjdeš zpět na zem, ale až tě budu zcela ovládat. Až budeš patřit temnotě, potom budeš znovu andělem osudu. Do té doby...Bastiene!" zavolal někam do prostoru, ale já už věděl co to jméno znamená. Nedlouho potom se po Luciferově boku zhmotnil démon.
  ,,Volal jste mě pane?" zeptal se zvláštním hlasem který zněl jako z repráku.
  ,,Ano můj milý, vezmi Raziela mezi démony do arény. Dej pozor ať si neublíží..." zarazil se a podíval se na mě.
  ,,...ať si neublíží smrtelně." opravil se a já se chtě nechtě zašklebil.
  ,,Ano pane." přikývl Bastien a přistoupil k mřížím které odemkl.
  ,,Tak pojď, dnes zabiješ pár lidí." oznámil mi tím divný hlasem a já se narovnal. Lidí?!
  ,,Lidí? Proč lidí? Doteď jsem zabíjel démony! Proč lidi?!" křičel jsem, ale Lucifer se jen usmíval. Bastien mě chladnýma rukama zvedl ze země a i když jsem protestoval odvlekl mě ven.
  ,,Už mě nebaví čekat." oznámil mi Lucifer a pokynul rukou. Bastien se dal do pohybu a já, ačkoliv jsem se celým tělem bránil, spolu s ním.

♡♡♡
Ahojky moc se omlouvám za zpoždění.
Tak co na to říkáte? Myslíte že Raziel Luciferovi odolá?
No honem jsem zvědavá co vymyslíte:)
Další kapitolu čekejte 9.2.2017
Beatrisie Rosseau
♡♡♡