Raziel-Anděl Osudu✔️

35.Kapitola

Azrael

„Azraeli, pojď se mnou." Vyzvala mě po chvíli Amanda a zamířila ven z domu. Podíval jsem se na Ariel a ta pokrčila rameny, vyšel jsem tedy za její babičkou.

„Vím, co máte v plánu mladý muži, a musím říct, že je to pěkná hloupost!" šla na mě pěkně od plic jen, co jsme byli na příjezdové cestě.

„Ariel se s tím nevyrovná. Bude to naprosto hloupé a hlavně zbytečné."

„Máte snad jiný plán?" zeptal jsem se opatrně, protože hrozilo, že mi dá pár facek. I když se mě nemůže dotknout.

„Řekla jsem vám to. Spolupracujte. Jste Smrt a Raziel Osud. Použijte hlavu."

V tu chvíli mi to došlo. A jen co Amanda viděla, že jsem pochopil, usmála se.

„No prosím. Moje práce tady skončila." Řekla spokojeně a zmizela v oslepujícím bílém světle.

Běžel jsem to říct ostatním. Kdo by si pomyslel, že to bude tak jednoduché.

Vrazil jsem do dveří, div jsem je nevytrhl z pantů.

„Gabrieli! Ariel!" zakřičel jsem a šel do obýváku.

„Stalo se něco?" zeptala se Ariel, která mi šla naproti, a já jí políbil.

„Už vím, jak porazit Lucifera." Usmál jsem se na ní.

„Vážně?" řekli Ariel a Gabriel společně.

„Jsem Smrt a Raziel je Osud. Až přijdou, Veronica bude s námi. Raziel jí uvidí a určitě jí vrátí život, potom už nad ním Lucifer nebude mít moc. Tehdy ho zabiju a Raziel mi pomůže." Řekl jsem jim, ale nedočkal jsem se úsměvů, které jsem čekal.

„To je zbytečné riziko, co když to nevyjde? Zabiješ ho a umřeš." Promluvil Gabriel, ale já se nenechal odbít. Jako Osud má Raziel schopnost zvrátit mou smrt.

„Myslíš, že by mě nechal umřít?" zeptal jsem se.

„Nevíme jak na tom doopravdy s pocity je. Třeba mu to bude jedno." Odpověděl mi Gabriel. Ta jeho negativita mi začínala lézt na nervy.

„Gabrieli, zachránil přeci Veronicu. Je to trochu nesmysl myslet si, že by mě nebo komukoliv z nás chtěl ublížit, nemyslíš? Myslím, že Luciferovi tak docela nepropadl a zachoval si vlastní rozum a uvažování." Stál jsem si na svém. Byl jsem přesvědčený, že mám pravdu a že to vyjde.

„Nevěř pohádkám Azraeli." Ukončil to Gabriel a znovu se posadil na pohovku, na které seděl, než jsem přiběhl. Otočil jsem se k Ariel, která ještě nepromluvila.

„Co si o tom myslíš ty?"

„Já...nevím Azraeli. Myšlenka, že by to nevyšlo se mi vůbec, ale vůbec nelíbí." Řekla smutně a upírala na mě svoje modré oči.

„Myslíš, že se chci nechat dobrovolně zabít?" zeptal jsem se a ona sklopila hlavu. Povzdechl jsem si.

„Ariel..." začal jsem, ale nevěděl jsem jak jí to vysvětlit, proto jsem jí jen objal.

„Bude to v pořádku, vím to." Zašeptal jsem jí do vlasů.

„Snad máš pravdu." Zamumlala do mého hrudníku a tím víc se ke mně přitiskla.

Večer téhož dne

Gabriel

Něco bylo jinak, něco mě nechtělo nechat v klidu sedět. Cítil jsem tu změnu a bál jsem se nejhoršího. Jakoby zlá předtucha se mi vkrádala do těla a nutilo mě to přemýšlet nad tím, jestli to znamená příchod Lucifera a temnoty.

„Gabrieli, co se děje? Přijdeš mi nervózní, a ty nikdy nejsi nervózní." Mluvila ke mně Ami, která mě znepokojeně sledovala. Potom co nám Azrael řekl jeho plán, jsem jí o tom řekl, protože byla v tu dobu v ložnici, a ona s ním, kupodivu, souhlasila. Bylo to k nevíře.

„Nemám dobrý pocit." Řekl jsem a sedl jsem si na jednu z barových stoliček v kuchyni. Ami zrovna dělala večeři a mě alespoň trochu uklidňovalo ji při tom sledovat.

„Myslíš, že to souvisí s tím, co se blíží?" zeptala se zády ke mně.

Možná, že ano, ale měl jsem hlavně strach o ní. Věděl jsem jaká je a vím, že rozhodně nezůstane stranou. Zvedl jsem se a zezadu jsem ji objal.

„Slib mi, že na sebe, na vás, dáš pozor." Zamumlal jsem jí do krku a ona se ke mně obrátila čelem.

„Nechceš po mně, abych seděla na posteli, zatímco vy budete bojovat s temnotou, že ne?" řekla se zvednutým obočím a nožem v ruce.

„Nemělo by smysl to po tobě chtít. Neposlechla bys. Jen chci, abys dala pozor. Mám o vás strach."

„Gabrieli, všechno dobře dopadne." Řekla s úsměvem a odložila nůž na linku za sebou.

„Toho se právě bojím. Něco se děje, cítím to."

„Zvládneme to, všichni, a budeme zase jedna velká šťastná rodina."

„O tom pochybuji!" ozval se hromový, pobavený hlas z venku a Ami ode mě odskočila. Tam za prosklenými dveřmi stál Lucifer a za ním temnota.

„Zdravím." Usmál se a dokonce nám i zamával.