Raziel-Anděl Osudu✔️

33.Kapitola

Azrael

Nebyl jsem z toho setkání s babičkou Ariel nadšený. Doteď jsem si pamatoval, jak úžasně na mě reagovala, když jsem tam byl poprvé. Jenže Ariel nešlo říct ne. Ne pokud svůj plán řekla Gabrielovi a ten nadšeně souhlasil. Mohl jsem jen přihlížet a raději mlčet.

Věděl jsem, že ze mě nebude nadšená, ne potom čím si Ariel se mnou prošla, ale... no zkrátka jsem neměl na vybranou. Byla to naše jediná naděje, zřejmě. A možná bude mít i nějakou radu ohledně války. Alespoň jsem v to doufal já a asi i ostatní.

„Azraeli, bude to v pořádku." Konejšila mně Ariel, když jsem s povzdechem nasedl za volant Gabrielova auta.

„Nemyslím si." Řekl jsem jen a vyjel na cestu. Při nejlepším se mě Amanda pokusí zamordovat. A i když jsem Smrt, měl jsem strach. Strach ze staré paní. Jsem k smíchu, opravdu.

Ariel ještě něco zamumlala, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsme během chvilky byli před domem. Znovu jsem dlouze vydechl.

„Nemohl bych..."

„Ne, nemohl bys počkat v autě. Tak už pojď." ukončila moje protesty Ariel a vystoupila z auta.

„Ženský..." povzdechl jsem si a vyrazil za ní.

Ještě než jsem se mohl připravit na to, co mělo následovat, ne, že bych byl kdy připravený, se otevřely vchodové dveře.

„Babičko!" vypískla Ariel a rozběhla se k ní, aby jí skoro porazila, jak se jí vrhla do náruče.

„Ariel! Drahoušku!"

Amanda očividně zářila štěstím. Chvilku. Než její pohled padl na mě a ona se přísně zamračila.

„Azrael." Řekla tiše a i s Ariel se na mě podívaly. To už jsem byl pod schody na verandu.

„Zdravím, Amando."

Snažil jsem se i o úsměv, ale ten by mi stejně nepomohl.

„Hm." Zabručela Amanda a pro jistotu se podívala na Ariel.

„Je to tak dlouho Ariel, co jsem tě viděla naposledy. Pojď, musíš mi všechno říct."

A už jí vedla dovnitř. Na chvilku jsem doufal, že mi přibouchne dveře před nosem, ale nestalo se tak a tak jsem si znovu povzdechl a vyrazil za nimi dovnitř domu.

„Dáte si čaj?" zeptala se Amanda, jen co jsme se s Ariel posadili ke kulatému stolu v kuchyni.

„Ano, babi." Usmála se Ariel a její babička pohlédla na mě.

„Dobře, děkuji." Zamumlal jsem a Ariel se na mě podívala.

„Babi, máme problém a myslím, že bys nám mohla pomoct." Začala Ariel, když před nás její babička postavila hrníčky s čajem a sama se posadila naproti nám. Připadal jsem si hloupě. Jako bych šel žádat o Arielinu ruku. Bylo to směšné vzhledem k tomu, že už moje žena byla.

„Nejdřív mi pověz co je nového."

A jaj. Povzdechl jsem si a Ariel na mě vrhla, přísný pohled.

„Čím bych jen začala babi." Ariel se odmlčela, protože očividně přemýšlela, čím začít vyprávění.

„Bylo tu hodně problémů, jak určitě víš. Lucifer...můj otec, se mě snažil získat na svou stranu. Michael kvůli němu a také kvůli mně padl. Moje osobnost se rozdvojila, potom co Lucifer, skoro zabil mého syna a..."

„Cože?!" přerušila Ariel její babička a já se zhluboka nadechl. Ariel pohledem prosila o mou pomoc.

„Raziel se narodil před pár lety jako Azmael-anděl naděje, ale potom co ho Lucifer zasáhl temným světlem skoro zemřel. Museli jsme ho s Gabrielem zestárnout zhruba na náš věk a jak já tak Gabriel jsme mu dali kus sebe. Tím se jeho podstata změnila a stal se z něj Raziel-anděl osudu. Pokud vím, tak druhá část Ariel-Sirael, teď žije v temnotě s Kainem. Ale to proč tu jsme, se týká Veronici. Lidská dívka, do které se zamiloval náš Raziel." Tím jsem ukončil vyprávění a opřel jsem se lokty o stůl.

„Takže, ty máš syna?" vyšlo z Amandy a přitom se dívala na mě i na Ariel. Chvíli jsem přemýšlel, komu ta otázka patřila.

„Vzali jsme se, babičko." Usmála se Ariel a vzala mě za ruku. Amanda jen nevěřícně zírala jak se Arielina ruka dotýká té mojí, překvapená, že se mě její vnučka může dotknout.

„Hmmm." Zabručela zamyšleně a napila se čaje.

„Co je s Veronicou?" zeptala se nakonec a já si oddechl, že můj vztah s Ariel dál nekomentovala. Přeci jen, jsem stvořen temnotou.

„Je mrtvá. Tak nějak." Řekla Ariel.

„Ne tak docela. Lucifer získal Raziela, utrhl mu křídla a unesl ho do temnoty. Nevím jistě, co se tam stalo, ale před pár dny jsme před domem našli Veronicu s dírou v hrudníku. Byl u ní vzkaz, že tohle udělal Raziel. Ona sama se pak proměnila v bytost zvanou Angoletta. Zemřela rukou anděla, který ji miloval. Jenže to není to nejhorší..." na malou chvilku jsem se odmlčel a podíval jsem se na Ariel.

„...Lucifer, tím co se stalo dole, donutil Raziela, aby se změnil v samotný osud. Osud v rukou Lucifera...hrozí nám válkou." Dokončil jsem to a opřel jsem se do židle.

„Zkrátka nevíme, co máme dělat, ale včera dal Gabriel Ariel nesmrtelnost a já si všiml zvláštní věci."

„Ty jsi teď nesmrtelná?" přerušila mě Amanda a podívala se na svou vnučku.

„Ano babi."

„Amando, Veronica světlo z Gabriela nepohlcovala, i když je průhledná. Odrážela ho jako zrcadlo." Pokračoval jsem.

„Myslíme si, že to něco znamená. Že pro ni možná není pozdě, ale nemáme si jak ověřit, jestli máme pravdu. Kvůli hrozící válce nemůže Gabriel za Radou, a proto jsme tady." Dokončila to za mě Ariel a nastalo ticho. Hrozné ticho, kdy bylo slyšet jen tikání hodin.

„Jsi s ním šťastná?" zeptala se Amanda najednou a Ariel mě znovu chytla za ruku. Propletla si se mnou prsty a až pak se podívala na svou babičku.

„Ani nevíš jak moc. Jen bych už chtěla klid a svého syna." Odpověděla jí a mě znovu napadlo, že dokud bude Lucifer naživu, nikdy klid mít nebudeme. Povzdechl jsem si. Musel jsem to ukončit, i když to Ariel zlomí srdce.

V tu chvíli na mě Amanda pohlédla a já měl pocit, že moje myšlenky slyšela.

„Dobře, pomůžu vám." Přikývla a usmála se na svou vnučku. Ovšem na malý okamžik pohlédla znovu na mě a já to věděl. Věděl jsem, že uhádla, co mám v plánu s Luciferem.