Raziel-Anděl Osudu✔️

5.Kapitola

Raziel
S trhnutím jsem otevřel oči a rozkoukal se kolem. Stál jsem pořád na tom samém místě, v hlavních dveřích do školní budovy.
  ,,Hele, jsi v pořádku?" ozval se vedle mě znovu ten hlas z parkoviště. Stuart.
  ,,Ale jo, jasně." odpověděl jsem mu a protřel si oči. Takže nic z toho se nestalo?
  ,,Nevíš kde je sekretariát, prosím tě?" zeptal jsem se a Stuart se podíval ke dveřím po pravé straně.
  ,,Támhle, pojď prorazím ti cestu." usmál se a rozešel se do davu studentů, jako má vlastní lopata na sníh a já za ním šel pro jistotu se skleněnou hlavou. Nechtěl jsem se tam podívat, ne nechtěl jsem tu dívku vidět a vím jistě, že tam stála...cítil jsem to.
  ,,Ty jsi tady novej?" zakřičel na mě Stuart a já k němu vzhlédl, stačil jen kousek a byli bychom u těch dveří které jsem považoval za svou spásu, jenže to by do mě nesměla narazit drobná dívka s černými vlasy.
  ,,Promiň." špitla tak tiše, že jsem jí sotva slyšel, ale nepodívala se na mě a zase rychle zmizela. Díval jsem se za ní jako za stínem a nemohl od ní odtrhnout oči. Neviděl jsem jí do tváře a přesto vím, že to byla ona. Veronica.
  ,,Haló, vrať se na zem." probral mě znovu Stuart a já zamrkal.
  ,,Líbí se ti?" usmál se a hlavou kývl směrem kterým odešla.
  ,,Myslím, že do toho ti nic není." zašklebil jsem se a nechal jsem ho stát na chodbě, sám jsem vešel do dveří ke kterým jsem předtím mířil.
  ,,Á, ty jsi ten nový, že ano?" přivítala mě rovnou baculatá paní za pultem a já kývl.
  ,,Ano, vše by mělo být zařízeno. Jen mi řekněte kam mám jít." odpověděl jsem jí a ona mi podala dva papíry.
  ,,Jeden je seznam učebnic a ten druhý rozvrh s mapou." usmála se a já se na ty dva papíry podíval. Zamračil jsem se, tohle bude dlouhý den.
  ,,A tady se mi podepiš ať mám důkaz, že si tu byl." řekla ještě a podala mi malý ústřižek na který jsem se podepsal.
  ,,Je to všechno?" zeptal jsem se, paní přede mnou se podívala po svém stole a pár papírů nadzvedla jako kdyby něco hledala.
  ,,To by mělo být vše." usmála se nakonec a já se znovu podíval do rozvrhu. Teď jsem měl mít dějiny v nějaké učebně G13.
  ,,Prosím vás..."
  ,,Je to ve třetím patře po pravé straně." usmála se zase tím milým úsměvem a já se na ní trochu překvapeně podíval. Copak věděla, že se na to zeptám?
  ,,Jo, děkuji." řekl jsem a v tu chvíli zazvonilo. Měl bych sebou hodit.
  ,,Měl bys jít." poradila mi, já jen kývl a vyšel ze dveří ven. Překvapilo mě to, jak prázdno tu teď bylo. Ani noha.
Pospíchal jsem do třetího patra a cestou se modlil za pár věcí. Ať se neztrapním, ať si mě nikdo moc nevšímá a hlavně ať mě učitel nebo učitelka neposadí vedle té holky.
Po pár minutách stoupání do schodů jsem se zastavil před učebnou G13 a zhluboka jsem se nadechl.
  ,,To zvládnu." řekl jsem si a zaklepal jsem na bílé dveře učebny. Mohl jsem slyšet své srdce jak bije. Proč jsem tak nervózní?
  ,,Dále!" ozvalo se zevnitř a já si prohrábl vlasy.
  ,,To zvládneš Razieli." řekl jsem si ještě a otevřel jsem dveře.
  ,,Á, tak jste se nám uráčil přijít. Ten nový, že?" ozval se učitel okamžitě a já se zašklebil.
  ,,Zdržel jsem se." řekl jsem omluvně a podíval se po lidech ve třídě. K mé úlevě tu ta zelenooká nebyla.
  ,,Tak se posaďte a začneme. Ještě abych nezapomněl, jak se jmenujete?" zastavil mě v půli pohybu, k volné lavici až v zadu, a já se k němu znovu otočil.
  ,,Raziel Vellini." zabručel jsem zkráceninu svého jména a učitel si něco zapsal do bloku před sebou.
  ,,Posaďte se." řekl mi, aniž by se na mě podíval a já ho prostě poslechl. Zaplul jsem do prázdné lavice a snažil se ignorovat hromadu oči, které se na mě dívali.
Neměl jsem v plánu dělat si tu kamarády. Možná...jen jedna dívka mě trochu zaujala. Bruneta s červenými rty a velkýma hnědýma očima. Dívala se na mě a kousala si spodní ret. Jo holka, je mi jasné o co ti jde.
Vytáhl jsem si z batohu prázdný sešit a naškrábal na něj celé své jméno.
Raziel Azmael Kail Gabriel Vellini.

♡♡♡
Ahojky, další kapitolu očekávejte v neděli 8.1.2017. ;)
Mějte se krásně:)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡