Raziel-Anděl Osudu✔️

26.Kapitola

Ariel

  ,,Ne! Ne! Ne!" křičela jsem pořád dokola, zatímco se mě Michael snažil uklidňovat.

  ,,Azraeli! Gabrieli!" zakřičel a za pár sekund už jsem poznala Azraelovu náruč.

  ,,Co se tu stalo?!" dožadoval se odpovědi Gabriel. Chtěla jsem mu to říct, ale nemohla jsem, hrdlo se mi svíralo a nohy povolovaly.

  ,,Pojďte dovnitř." zazněl Azraelův hluboký hlas a vyzvedl si mě do náruče. Jak to mohl udělat? Proč mi to Lucifer znovu udělal? Co je s Razielem? Žije vůbec? Byla jsem skoro jako šílená, nedokázala jsem rozumně uvažovat. Bylo to tu znovu, ta hrozná bolest v mém srdci a ten neskutečný hněv.

  ,,Ariel." promluvil na mě Gabriel a já otevřela oči. Byli jsme v obýváku a já seděla schoulená v Azraelově náruči. nevydala jsem už ani hlásku, plakat mi prostě nešlo.

  ,,Bude to v pořádku, rozumíš? Raziel žije, cítím to." vysvětloval mi Gabriel a já trochu pokývala hlavou na znamení, že mu rozumím.

  ,,Azraeli, vezmi jí nahoru. Ať zkusí spát." řekl Azraelovi a ten se se mnou v náruči poslušně zvedl. Znovu jsem zavřela oči. Bude to v pořádku, musí být.

Gabriel

Sledoval jsem Azraela jak stoupá po schodech s Ariel. To, že nemluvila mi dělalo starosti, ale bylo tu něco co jsem musel vyřešit. Otočil jsem se proto na opodál stojícího Michaela.

  ,,Teď mi vysvětlíš, co tu zatraceně děláš!" zavrčel jsem na něj a on jen přikývl. To mě trochu zarazilo, ale i tak jsme se posadili na pohovku.

  ,,Raziel mě vzal sebou. Rozhodl se, že zničí Lucifera, že už toho všeho bylo dost. Veronica nám ve spánku řekla dost věcí, které ho naštvaly, a byl by tu už včera, ale vrátil se kvůli ní. Nevím co se mezi nimi pak stalo, ale k ránu mě vzbudil s tím ať na ní dám pozor. Já...Gabrieli, ještě pořád jste moje rodina a i když jsem vás hodněkrát zklamal...chci dostat šanci to odčinit. Chtěl bych vám pomoci." vysvětlil mi a já se zamračil.

  ,,Pomoci s čím?"

  ,,Lucifer vám teď vyhlásí válku, na Razielovo přání..." řekl a já byl v tu chvíli na nohou. 

  ,,Válku?!" vykřikl jsem. To ne, to je špatné. To je sakra špatné!

  ,,Bože...je stejný jako jeho otec!"

  ,,Mluvíš o mě?" ozvalo se od schodů a já se tam otočil. Azrael, kdo jiný by to mohl být.

  ,,Ano, mluvím o tobě a tvém nezotpovědném synovi! Ani neví co způsobil!" rozčiloval jsem se. Nikdo mě tu neposlouchá!

  ,,Gabrieli, uklidni se." řekl mi Michael a já se k němu prudce otočil.

  ,,Ty mi nemáš co poroučet! Jste všichni stejní!" zavrčel jsem.

  ,,Dost! Toby už stačilo, ne?" řekl Azrael vedle mě. Zhluboka jsem se nadechl.

  ,,Gabrieli tohle bylo nevyhnutelné. Musíme něco udělat." pokračoval Azrael a Michael se postavil.

  ,,Vrať mi křídla, Gabrieli." řekl Michael a já na něj oněmněle zíral.

  ,,To v žádném případě!" zavrčel jsem a odešel jsem z domu. Tohle si musím promyslet. Sám.

Raziel

Ta šílená bolest mě snad zabije. Bláznil jsem z toho a šílel z toho, že jsem znovu v temnotě.

  ,,Lucifere!" zakřičel jsem skrz mříže, ale nikdo tu nebyl. Jen já a znovu má cela. Vzteky jsem praštil do stěny.

  ,,Tohle se mi snad zdá!" zakřičel jsem znovu a pak jsem slyšel kroky. Zpozorněl jsem.

  ,,Razieli." oslovil mě Lucifer a já přiskočil až k mřížím.

  ,,Ty hajzle! Pusť mě odtud!" zařval jsem na něj, ale ničeho jiného než úsměvu, z jeho strany, jsem se nedočkal. Byl jsem vzteky bez sebe.

  ,,Je hezké tě tu znovu mít." promluvil klidně a já naštvaně přešel na druhý konec cely. Nemohl jsem se mu podívat do očí.

  ,,Nechtěl si tohle? Přeci si chtěl válku, ne?" smál se mi a já se zuby nehty držel toho abych nepromluvil. Zatínal jsem čelisti, protože ta bolest ze spálených křídel se dala jen těžko snést, ale co bylo horší, byl jsem tu zavřený.

  ,,Měl bys vedět, že ve válce mezi temnotou a světlem neexistují žádná pravidla, proto..." odmlčel se a já uslyšel další kroky. Jiné, než byly ty jeho. Otočil jsem se a zastavil se mi dech, protože po jeho boku stála Veronica.

  ,,Veronico..." dostal jsem ze sebe, ale ona mě nevnímala. Její krásné zelené oči, byly prázdné. Dívala se před sebe, ale neviděla mě. Další vlna vzteku otřásla mým tělěm.

  ,,Cos jí to udělal?!" zakřičel jsem na Lucifera a znovu jsem přiskočil k mřížím, za kterými byli.

  ,,Veronico! Veronico, to jsem já! No tak!!" mluvil jsem na ní, ale stála vedle Lucifera jen jako figurka.

  ,,Je zcela v mojí moci a abys věděl, už za chvíli se stane padlým andělěm. Co myslíš? Jaká bude mít křídla?" přemýšlel Lucifer nahlas a já po něm sáhl skrz mříže, ale nejspíš s tím počítal, protože jsem na něj nedosáhl.

  ,,Zabiju tě! Přísahám, že tě zabiju!!" zakřičel jsem a Lucifer se zasmál. Pak, bez jakéhokoliv dalšího slova odešel a Veronica s ním.

  ,,Gabrieli!" zakřičel jsem z plých plic a klekl na kolena. Tohle jsem nikdy nesměl dovolit.