CRIMINAL

"Bell"

Omlouvám se za chyby.

Dveře od pokoje se otevřeli a do vnitř vstoupil Justin. Neměl náhodou přijít Ryan? Jeho nechci už ani vidět. Hnusně jsem se na něj podívala, pak sem si lehla a otočila se. Do oči se mi nahrnuly slzy. Nevím proč brečím. Brečíme, protože nás něco bolí, jenže mě nic nebolí. V podstatě jsem o všechno přišla. Mamku a sestry. Ty mám, ale někdy nevím kde. Tak proč ksakru brečím?

,,Budeš trucovat?" ozval se jeho hlas který se nesl po celém pokoji až nakonec utichl. Neodpověděla jsem mu. Neměla jsem co a nechtěla jsem sním mluvit.

,,Stejně ti to nepomůže," ucítila jsem jak si ke mě sedá tak sem se odtáhla až na kraj .Hlavu jsem si strčila pod peřinu a nechala svoje oči ať rojí slzy. Slzy zklamaní z něj.

,,Možná že si na mě naštvaná," to už sem ho přerušila. Celá jsem si sedla a nevěřícně se na něj koukala.

,,Možná? Věřila sem ti! Myslela sem si, že jse kamarádi! Chápeš, že kvůli tobě mi umřela máma? Moje sestry jsou někde nevím kde? Můj život se posral? Jen kvůli tomu ,že jsem ke všem dobrá? Že se snažím vylepšit svět? Že všem důvěřuji? Doufám, že ti teď došlo, že na tebe jsem naštvaná," zasyčela jsem. Můj hlas se postupně ztišoval.

,,Neřvi," zavrčel a já se uchechtla.

,,Víš co? Naser si! Do prdele naser si ty bastarde! Seber se a běž do prdele!" zařvala jsem. Sama jsem se divila, že jsem tohle dokázala vypustit z úst. Nikdy jsme tohle nikomu neřekla.

,,Tak hele," natáhl ruku. Moje oči hned vylítli tam kam ruka. Věděla jsem, že mě chce praštit. Bylo mi to jedno. Proč by mi to neměla být jedno. Jeho ruka se hýbla a uhodila mojí tvář. Moje tělo spadlo zpátky do peřin a mojí tvář zakryli moje hnědo černé vlasy. Bolelo to .Jak psychicky tak fyzicky. Moje oči začali ještě víc slzet. Neviděla jsem na něj. Nechtěla jsem ho vidět. Jediný co jsem udělala je, že jsem se otočila, přikryla a začala brečet .Vím že tady je, cítila jsem ho. Prostě sem věděla že neodešel.

,,Bell," vyslovil mé jméno a mě přejel mráz po zádech. Ten mráz byl tak odporný. Jen dokazoval odpor k němu.

,,Nech mě," zašeptala jsem a ruce si dala pod peřinu.

,,Mrzí-" přerušila jsem ho.

,,Nech mě," zakřičela jsem. Ucítila sem jak se zvedl.

,,Mrzí mě to, nechtěl jsem tě uhodit," jeho poslední slova a pak odešel. Moje tělo leželo na posteli ,po mých tvářích  se kutáleli slzy, smutku, bolesti a nevím čeho. Slzy prostě opouštěli mé uplakané oči. Věděla jsem, že tohle je praví Justin ať jsem si předtím myslela, že je jiný.

Jenže každý není takový jaký by jste chtěly vy.

------------------------------

Potěší komenty a votes.

- Xoxo Týna