CRIMINAL

"Mrzí mě to,"

Nebyla jsem schopna slova. Moje pusa jakoby zamrzla. Všechny oči byli na mě a všichni čekali jak zareaguji. Já, ale furt jsem doufala, že teď si ze mě střílí, ale jelikož v jeho tváři nebyl náznak smíchu ani pobavení tak mi došlo, že teď mi řekl pravdu. Zakroutila jsem hlavou. Ucítila jsem jak mi po líčku teče tekutina zvaná slza.

,,Bell jsi v pohodě?" zeptala se Cailin a svojí ruku položila na tu mojí.  Zase jsem jen zakroutila hlavou. Z mého hrdla vyšel vzlyk. Moje ruce se začali třást. Potřebovala jsem se napít. Jenže jak jsem si o to měla říct? Když sem otevřela pusu, že něco řeknu nic nevyšlo tedy ano vyšlo, ale to něco byl vzlyk.

,,Já," konečně jsme dokázala vyslovit alespoň jedno slovo. "Vodu," dodala jsem potichu. Fredo vstal, vzal skleničku, nalil vodu a podal mi to. Vzala jsem to do ruky, ale sklenička padla, protože moje ruka se třásla a já jsem skleničku neudržela. Zvuk střepů dopadajících na zem se ozval celou místností.

,,Já, omlouvám se," řekla jsem a zakroutila hlavou. Vstala jsem a tím vytrhla svojí ruku z té Cailiny. Rychle jsem utekla do pokoje. Vběhla jsem do Justinova pokoje a sedla si na postel. Hlavu jsem si dala do dlaní a začala hystericky brečet.

Takže jsem adoptovaná? Moje máma není vlastně moje máma? Mám doopravdickou sestru? Kolik jí je? Jak vypadá máma? Myslím jako moje biologická máma a můj táta? A Sestra? A proč mě dali na adopci? Proč mě chtějí vidět?  Mnoho otázek, ale žádná odpověď.  Chtěla bych znát odpovědi, ale jak je mám zjistit, když jediný co vím  je, že se Máma jmenuje Katharine a otec Derek? Jo a abych nezapomněla tak vím jak se jmenuje sestra.

,,Můžu?" ozval se od dveří hlas, který bych teď nejradši neslyšela.

,,Hm," zabručela jsem. Utřela jsem si slzy a sedla si do tureckého sedu. Justin si sedl vedle mě.

,,Ty jsi nevěděla, že jsi adoptovaná?" zeptal se a já se uchechtla. To je jediný na co se mě zeptá.

,,Ne?" řekla jsem ironicky. Tohle je debil.

,,No já  si myslel," přerušila jsem ho.

,,Myslet je hovno vědět," zavrčela jsem a koukla se na něj. Taky se na mě koukl a smutně se usmál.

,,Nechtěl jsem ti to říct tak...um bezcitně," řekl a pohladil mě po tváři. Ruku jsme mu shodila.

,,Ale řekl," pokroutila jsem hlavou.

,,Mrzí mě to," řekl. Teď si myslí, že mu věřím? Jestli ano, tak je teda pěkně naivní, protože já mu nevěřím už vůbec.

,,Jasně to jako bych já řekla, že jsem tady dobrovolně," řekla jsem ironiky a protočila očima. 

----------------

Tuhle část sem si asi pětkrát kontrolovala kvůli chybám tak doufám,že jich tam je alespoň o půlku méně. :3 Co myslíte?Mrzí to Justina? Nebo to říká jen tak? Budu ráda za všechny Votes a Komenty. :) :* Lovuju vás. 

-Xoxo Týna