,,Je mi to líto,"

2.1K 94 6
                                    

Omlouvám se za chyby

Ležím na posteli už asi tak tři hodiny. Z mých očí už přestali padat slzy ,protože jsem vyschla. Ne to mělo být jen, aby jste se zasmáli, protože mně do smíchu není. Ty tři hodiny tu nikdo nebyl. V domě je ticho a nikdo nic neříká. V pokoji jsem sama,  ležím na posteli, schoulená v klubíčku, polštářem přitisklým na hrudí a hlavou položenou na polštáři. Jen tak přemýšlím. Co by se stalo kdybych neodjela? Zůstala bych s mamkou a ta neumřela? Nevím. Chtěla bych vědět minulost, kdybych jí udělala jinak, ale to asi těžko. Nedozvím se jí ať chci nebo ne. 

,,Můžu?" ozval se hlas odedveří. Nevěděla jsem kdo to je, ale byl to ženský hlas takže bych řekla že Cailin.

,,Jo," zašeptala jsem. Můj hlas byl chraptiví.

,,Zbil tě?" zeptala se mě po tom co si sedla vedle mě na postel. Jen jsem přikývla a dál koukala do bílé zdi. Nic jiného jsem nedělala.

,,Je mi to líto," řekla a pohladila mě po zádech. Kousla jsem se do jazyka abych se nerozbrečela, ale i tak ze mě začaly vycházet vzlyky.

,,Co kdyby jsme se vysrali na Justin a pustily si rychle a zběsile 7?" zeptala se já vydechla vzlyk.

,,Dobře," řekla jsem nakonec a sedla si.

,,Holka, nemyslím to špatně, ale tvoje oči jsou rudé a vypadáš jak opička s překrásnýma očima," zasmála se. Věděla jsem, že mě chce rozesmát, ale nezabralo to. Nemohla jsem se smát, nešlo to.

,,Dobře tak vstávej opičko," řekla. Vstala jsem a omotala kolem sebe peřinu.

,,Nenecháš jí tady? V obýváku jsou taky deky," pousmála se. Zakroutila jsem hlavou do náznaku ne. Povzdechla si a vzala mě za ruku. Společně jsme šly do obýváku. Vešly jsme do vnitř. Na gauči seděly kluci, ale Justin mezi nimi nebyl za co sem byla ráda.

,,A koho pa tu máme," vstal nějaký černoch. Stiskla jsem se Cailin ruku a tím dala najevo, že se mi ten kluk nelíbí.

,,Hele Lile dej si odchod, jo?" řekla a dovedla mě na gauč. Sedla si vedle nějakeho kluka a já si sedla ke konci abych u nikoho sedět nemusela.

,,První facka?" zeptal se mě blonďák, myslím že se jmenoval Ryan. Jen sem přikývla.

,,Ono to jednou přestane bolet až budeš dostávat pravidelně," řekl Lil a mě se zatajil dech.

,,Lile," okřikla ho Cailin.

,,No co, říkám jí jen pravdu...jednou by to stejně zažila a zažije," řekl a protočil očima.

Můj dech se zrychlil .Moje oční víčka težkli. Bylo mi špatně. Už jsem slyšela jen hlasy jak volají mé jméno, pak sem upadla do tmy. Zase.

----------------

Dalšííí díííl.Douufám,že se líbí.Budu ráda za Votes a Komenty. Písnička v médiích je top a určitě si jí pusťte,i když myslím,že jí všichni znáte. :) 

- Xoxo Týna

CRIMINALKde žijí příběhy. Začni objevovat