Jdu po schodech. Cítím, jak mi krev tuhne v žilách. Každý krok je tak známý a bolestivý. Tolikrát jsem tudy nešťastně procházela, někdy spadla. Někdy jsem tu byla i dokopána, ano, zažila jsem na tomhle schodišti plno vzpomínek..
Někdy si přeju zapomenout. Zapomenout na minulost. Na minulost, která hodně bolí.
,,Ne, jdi pryč! Nechoď ke mě!" proč to nikdy nerespektuje?! To mě snad nikdo neslyší?
Moje srdce volá o pomoc, ale nikdo nepřijde..
,,Leno!" zatřásl se mnou známý hlas. ,,Jsem vzhůru." oznámila jsem a sedla si na postel. Brian je někdy pořádný sadista. Měl by se naučit, jak s holkou jemně zacházet. Mám z něj jen samé modřiny. Nic nového, pomyslím si..
,,Co se ti zdálo?" jen pro pořádek, nenechte se oklamat. Pro někoho možná starostlivá otázka, ale z jeho úst nahání mráz po zádech..
,,Na něco jsem se ptal!" stiskl mou ruku a já ztuhla. ,,Prosím, nech mě být." zakňučela jsem smutně. ,,Jsi hluchá? Ptal jsem se, co se ti zdálo!" nemeškal a vrazil mi facku. Chytla jsem se za tvář.
,,Zase jsi pil?" fňukla jsem a utřela si z obličeje slzu. ,,A co?!" pustil mou ruku a stoupl si. ,,Za pět minut ať jsi dole nebo si mně nepřej!" vtiskl mi pusu do vlasů a odešel.
Ach, Briane..
Nechat X Smazat? ❤❤
Ahojky, rozhodla jsem se napsat zase něco nového. Snad se vám to bude líbit. Pro začátek jsem vám napsala něco málo ze života Leny. Budu ráda za názory v komentářích. 👇❤
By: Darisek123
ČTEŠ
Odpusť aneb sorry za své chování
FanfictionŠestnáct let žila ve lži. Až když pozná Justina, se Lena postupem času dozvídá zneklidňující pravdu o sobě, o svých zapomenutých rodičích a o celém svém zatajeném životě, který raději nikdy neměla znovu objevit, na který už kdysi dávno zapomněla.. ...
