Odpusť aneb sorry za své chování

28.kapitola

Pohled Leny - ráno

Probudila jsem se na příšernou bolest hlavy. "Sakra!" zaklela jsem a musela se chytnout za hlavu. Uslyšela jsem, jak se někdo uchechtl a tak jsem svůj pohled přemístila na Justina, který seděl na kraji mé postele a pobaveně mě pozoruje. "Něco k smíchu, Bieber?!" přeměřila jsem si ho pohledem a on se jen usmál. "To ty jsi k smíchu, broučku. " špitl a pohladil mě po tváři. ,,Bolí mě hlava, strašně.." fňukla jsem ba zdůraznila slovo strašně. ,,Vezmi si tohle," podal mi vodu a nějaký prášek. ,,Sněz to. Vypij to." ukázal a zasmál se, když jsem si to chvíli prohlížela. Udělala jsem co říká a raději už nic neřekla. Lehla jsem si zpátky a zakryla se. "Půjdu ještě spát." zašeptala jsem. "To je mi jasné. Dobrou," zasmál se a políbil mě na čelo. Odtáhla jsem ho rukou od sebe a beze slova se opět zakryla. Pořád si pamatuju ten včerejšek a trochu se zlobím.

Uslyšela jsem klepnutí dveří, což znamená, že Justin opustil můj pokoj. Oddychla jsem si a ještě nad ním chvíli přemýšlela. Tedy dokud jsem zase neusnula...

Pohled Justina

S Brianem jsme seděli v kuchyni u stolu a jedli sendviče, které nám Amy připravila. Vážně je to nezvyk, když má Brian holku. Nemůžu si na ni zvyknout. A to bude s námi chodit i do školy? Brzo jí budu mít dost.

"Podívám se, jestli Lena něco nepotřebuje." řekla překvapivě Amy a s talířem sendvičů vyšla z kuchyně. "Asi se s ní chce poznat." mykl rameny Brian a já jen nepřítomně přikývl.

Dojedl jsem a namířil si to na pohovku, na kterou jsem si lehl a zapnul si televizi.

Pohled Amy

Došla jsem k jejím dveřím a opatrně zaklepala. "Dále.." zamumlala a já vešla do jejího pokoje. Zavřela jsem za sebou a vzala si k její posteli židli, na kterou jsem si sedla. ,,Ahoj, jmenuju se Amy. Už jsme se viděly včera, ale je mi jasné, že si na mě nepamatuješ. Jsem něco jako holka tvého bráchy. No.. doufám, že budeme kamarádky. Co říkáš?" usmála jsem se na ni a podala jí talíř. Chvíli si mě prohlížela a potom se usmála. "No páni.. brácha má holku, to je super. Těší mě." řekla a usmála se. ,,Nemáš hlad, Leno?" zeptala jsem se a ukázala na talíř, který jsem celou dobu držela. Jen přikývla a já jí ho podala.

,,Moc děkuju." řekla, když jsem odcházela. ,,Nemáš vůbec za co. Kdybys ještě něco potřebovala, tak na mě klidně zavolej." - ,,Jsi moc hodná, dík."

Chtěla jsem odejít z jejího pokoje, ale její milý hlas mě zastavil. ,,Můžu se ještě na něco zeptat? Já vím, že tě to nemusí zajímat, ale..." začala si nervózně hrát s prsty a mě to potěšilo. Chce se mi svěřit? Nebo žádá o radu?

,,Jasně, že mě to zajímá. Povídej." pobídla jsem ji k tomu a ona jen přikývla. ,,Um.. no.. Jde o Justina. Včera se ke mě zachoval hnusně a já nevím, co mám dělat. Někdy je vážně milý a pozorný, ale někdy je to úplně jiný člověk a chová se jako bych pro něj vůbec nic neznamenala. Nevím, co si mám o tom myslet a už vůbec nevím, co mám dělat." řekla a smutně po mě koukala.

,,Drahoušku.." začala jsem a pohladila ji po ruce, aby věděla, že její trápení chápu a jsem tu s ní. ,,..Kluci prostě takoví jsou. Tedy většina. Ale my holky jim musíme dokázat, kdo tady velí." řekla jsem a ona se na mě smutně usmála. ,,Chceš mu to vrátit?" usmála jsem se a ona si mě chvíli prohlížela. Potom se usmála do spokojeného úsměvu a přikývla.

Ta holka se mi vážně moc líbí.

Pohled Justina

Už mě to přestávalo bavit a tak jsem televizi vypnul. Znudeně jsem zavrčel a Brian se jen zasmál. ,,Co je?" zeptal se a já se podíval jeho směrem. ,,Nic.. jdu za Lenou." oznámil jsem mu a on přikývl. "Buď milej." řekl chladně a já nad tím jen pokroutil hlavou.

Vstal jsem z pohovky a namířil si to po schodech do Leniného pokoje. Chtěl jsem zaklepat na dveře, ale těm holčičí rozhovor mě zarazil, ,,Chceš mu to vrátit?" zeptala se Amy. Chvíli bylo ticho a potom se jemně zasmály. Jak znám Lenu tak jen přikývla. Já věděl, že ta holka bude problém!

,,Jak?" konečně promluvila. Ani nevíte jaké mám momentálně nervy. Nejradši bych tam vešel a všechny svoje pocity jim vykřičel do tváře, ale znám lepší způsob, jak jim to vrátit. Budu poslouchat a až mi to Lena bude chtít "vrátit", tak budu vědět co chystá a nepovede se jí to.

,,Říkáš, že býváte většinou v tvém pokoji, že?" zeptala se Amy. Ne asi.. býváme na hnoji. Ty sis nás ještě nevšimla?! -_- Ta holka je zlo! Ještě mi Lenu zkazí.

,,Jo.." odpověděla jednoduše Lena. Její otázky jí připadaly stejně debilní jako mě? ,,Fajn, tak na něj přichystáme past." Cože? Past? Nedělalo se tohle ve školce? Vážně jsem měl sto chutí se začít smát, ale udržel jsem se. Teď mě spíš zajímá jaká zkurvená past to bude, protože bych se nerad ztrapnil nějakým dětinským vtípkem.

,,P-past? Není to špatný nápad? Co když se naštve?" vykoktala ze sebe Lena. Pořád se mě trochu bojí, jak rozumné. ,,O to právě jde. Chceme ho přece naštvat." Ta holka má na Lenu špatný vliv. Já to říkal celou dobu..

,,No..já nevím." řekla Lena nejistě. Jak jako nevíš? To se mě ani nezastaneš?!
,,To bude v pohodě. Připevníme kbelík se slizem na dveře a až za tebou přijde, tak to schytá. S mým bráchou jsme to dělávali často." zasmála se vítězoslavně Amy a Lena se uchechtla. Upřímnou soustrast bratrovi tohohle monstra.

Fajn, už jsem slyšel dost! Naštvaně jsem odešel od jejího pokoje a lehl si zpátky na gauč.
Brian měl v ruce nějaké papíry a naštvaně si je prohlížel. ,,Co to máš?" zeptal jsem se ho zaujatě a sedl si, abych vedle něj viděl lépe na ty papíry. Tohle mě fakt zajímá. ,,Všechny důkazy o smrti rodičů. Snažím se zjistit něco víc. Prostě.. někde vyšetřovatelé museli udělat chybu. Není možný, že nemají ani motiv. Je to všechno divný. Máma pracovala v obchodě a táta byl policajt. Myslíš, že někoho zavřel a on se mu potom pomstil?" zeptal se mě a já jen nepřítomně civil na ty papíry. ,,Já nevím." řekl jsem chladně a chytil jeden spis do ruky. Četl jsem si o postupu vyšetřování. I o Leně a jejím zdravotním stavu,.. o její ztrátě paměti. Přemýšlel jsem nad tím, kde se stala chyba.. A pak jsem naštvaně zatnul pěst. Carlos nebyl tak nevinný, jak si Brian myslí. Někdo mu musí říct pravdu.

By: Darisek123 ❤