Odpusť aneb sorry za své chování

32.kapitola

Pohled Justina

A sakra.. já věděl, že se Amy nedá věřit. Tak proto. Pracuje pro Stevea. Jsem zvědavý, jak na tohle bude reagovat Brian. Myslím, že o tom taky neví, protože by mi to určitě řekl. V tomhle mi věří, říkáme si všechno. Možná se v Amy spletl a bude zklamaný, že si s ním takhle zahrává a hraje nečestnou hru. Mohl bych toho využít, protože ji moc nemusím a zbavím
se jí.. Má špatný vliv na Lenu a to se mi nelíbí.

V autě při cestě domů jsme si nepovídali. Oba jsme přemýšleli nad novými zprávami a snažili se na něco přijít. Kdo by to mohl být? Brian vypadal zoufale.. možná doufal, že mu Steve řekne, že už ví, kdo to byl. Myslím, že od něj čekal něco jiného než "dávej na sebe pozor" nebo "je to někdo z tvých lidí". To moc náladu nezvedne. 

Brian je jako můj bratr a nenávidím, když se cítí takhle. ,,Briane?" začnu s úsměvem, který se snažím přesunout i na něj. Jenže nic. Místo toho se na mě zamračeně otočí a pak svůj pohled přemístí opět před sebe, kde dává pozor na cestu. I přes to se nevzdám. ,,Víš.. napadlo mě, že by jsme mohli odjet. Všichni tři. Tobě i Leně by prospěla dovolená a já bych na vás už dohlédl." Brian se zamyslel a pak řekl, ,,Nezní to špatně... Ale pojede s námi i Amily." - ,,Cože? Proč ona?!" vyhrkl jsem naštvaně. ,,Já myslel, že se teď na ni zlobíš, když ti neřekla, že pracuje pro Steva." naštvaně jsem ho pozoroval a on se usmál. Stále pozoroval cestu. ,,Jo, to víš, že mě to zaskočilo, ale počkám jestli mi to neřekne sama. Časem.. A protože pracuje pro Steva, tak to znamená, že se jí dá věřit. Alespoň vím, že nás nechce s Lenou zabít." uchechtl se, a pak se usmál. ,,Co když tě ten vrah nechce zabít?" podal jsem pohotovou otázku, která nejspíš ještě nikoho v tomhle podělaným baráku nenapadla. ,,Zabil mi rodiče.." začal zmateně. ,,No.. ale třeba měl k tomu důvod. Já, vím.. zní to divně. Jen se snažím přemýšlet jako on. Kdyby chtěl zabít i tebe a Lenu, tak přece nebude čekat na to, až doma budou Carlos s Meggie sami. To tě ještě nenapadlo? Co když je po všem a už se nikdy ten vrah nevrátí?" chtěl jsem si zachovat kamenný výraz, ale je to hodně těžké, když nad tím takhle vůbec nepřemýšlí. Vytáčí mě to. Třeba se schovává úplně zbytečně. ,,Snad se ho nechceš zastávat! Dobře.. táta byl policajt, tak je možný, že se mu chtěl někdo pomstít, ale za to může moje matka? Nikdy nic špatného neudělala! Ke všem byla milá a spravedlivá! Ta si tenhle konec nezasloužila! Nesnaž se to nějak odlehčit, protože sám dobře víš, jaká byla.." vztek v jeho hlase se změnil v žal. Pro nikoho z nás tahle konverzace nebyla příjemná. ,,Jen jsem chtěl poukázat na možnost toho, že tě zabít nechce. Že už jsi v bezpečí.. ty i Lena. Ale Meggie si tu smrt nezasloužila. To máš pravdu.. omlouvám se." řekl jsem sklesle a opravdu se tak i cítil. Mám z toho takový divný pocit. ,,Brácho, na tebe se nezlobím. Jen už se nezastávej toho hajzla. Zabil mé rodiče.. zabiju ho! Pomstím je! Bude litovat dne, kdy se narodil! A nic mě nepřesvědčí o opaku, chápeš?! Jak by ses cítil ty, kdyby ti někdo zabil rodiče?" řekl nepříjemně a ve mně se začal hromadit vztek. Co si to kurva dovoluje?! Ne.. na tohle mu nehodlám odpovídat. Ví o tom hovno! Zrovna se auto zastavilo a já se na něj se slzami v očích otočil. Jeho zmatený výraz mluvil za vše.. neměl páru o tom, co se mi stalo, čím jsem si prošel. Pro to jsem beze slova z auta vystoupil a šel domů.  

Pohled Briana

Co to bylo? Co mi uniklo? Vím, že Justin s námi už nějakou dobu žije, ale nikdy mi neříkal nic o jeho rodičích. Myslel jsem jen, že spolu nevychází nebo tak něco. Možná nejsem jediný, kdo má za sebou zdrcující minulost o své rodině. Je na čase, aby se Justin někomu v tomhle svěřil. Jsme bratři.. Jak jsem mu nemohl být oporovou, když on tu pro mě byl vždy? 

Vystoupil jsem z auta a rozhodl se jít hned za ním. Tohle nemůže počkat. Po zamknutí jsem šel domů a za sebou zavřel. V kuchyni něco hezky vonělo a z obýváku se ozývaly hlasy. Vešel jsem tam a uviděl Justina na pohovce a Lenu, která se k němu tiskla. Bylo mi špatně z toho, co jsem mu řekl. Takhle se bratři nechovají. Mrzí mě to. Když si mě Lena všimla, tak se na mě podívala tázavým pohledem, jako by chtěla říct, co jsi mu udělal? ,,Justine, já.." začal jsem a stále mu stál za zády. V tu chvíli si rukou něco setřel z tváře.. slzy. ,,..omlouvám se, brácho, já nevěděl.." šel jsem k němu a dal mu ruku na rameno. Postavil se, a tak jsem ho mohl obejmout. ,,Měl jsem ti to říct.." řekl potichu, když se odtáhl a znovu si sedl na pohovku. Lena si s ním propletla ruku a zeptala se opatrně, ,,Fajn, já se trochu ztrácím. Co se stalo?". Sedl jsem si na křeslo vedle něj a uviděl Amy, která se opřela o rám dveří, aby nejspíš taky slyšela. Nechal jsem to být a opět se podíval na Justina. ,,Nikdy jsem se na tvoje rodiče nezeptal.. myslel jsem si, že spolu nemáte dobrý vztah.." začal jsem trochu zklamaně. ,,Všechno bylo v pohodě.. o vztahy nešlo. Problém byl v tom, že můj táta měl podnik, který se zaměřoval na převoz nelegálních zbraní přes Státy. Máma tam občas zaskočila a pomohla s účetnictvím. A ten den, co tam byli oba dva, přišlo komando a všechno tam srovnali se zemí. Už se odtamtud nikdo nevrátil. Všechny tam povraždili... Někdo je napráskal fízlům." hlas se mu zlomil a Lena ho obejmula. Já jsem zůstal sedět jako opařený a podíval se na Amy, která byla stejně v šoku jako já. Lena z nás všech vypadala, že pro Justina jako opora bude nejlepší možnost. ,,To mě mrzí, i když vím, že ti ty slova rodiče nevrátí." řekl jsem smutně. ,,Byl tam i můj starší brácha." zašeptal. ,,To je hrozné.. mrzí mě to, lásko." šeptala Lena Justinovi. ,,Teď máš nás. Není to totéž, ale jsme tu pro tebe." řekla Amy a všichni jsme se na ni překvapeně otočili. To jsem tedy od ní nečekal. Přišlo mi, že se ti dva zrovna moc nemusí. ,,Děkuju.." řekl zmateně Justin. Ani nevěděl, že taky poslouchá, když stála celou dobu za ním. ,,Nechci měnit téma, ale jídlo je na stole, takže dokud je ještě teplé, pojďte jíst." usmála se. Všichni jsme se zvedli a bezeslova mířili do kuchyně. 

Pořád jsem byl z toho všeho zmatený, ale budu se snažit být pro všechny oporou. Víc než kdy jindy si teď všichni zasloužíme dovolenou. Jo, chtělo by to dovču někde na Tahiti. 

by:Darisek123