Odpusť aneb sorry za své chování

15.kapitola

Justin mě nepřestával objímat a tisknou k sobě. ,,Pššt.." utěšoval mě a já mu pořád brečela do ramene. Bude mít celé triko do slz, pomyslím si.

,,Já už vím, jak tě přivedu na jiné myšlenky." zamumlal zamyšleně  Justin, zvedl mě do náruče a odnesl, bůh ví kam. ,,Kam to jdeme?" zeptala jsem se ho a hlavu si položila na jeho hruď. ,,Uvidíš.." řekl tajemně a potom se na mě usmál. Usmála jsem se taky, protože mi dodal pocit bezpečí. Věřím mu, neudělal by nic, co by mi mohlo ublížit.

Donesl mě po schodech až do mého pokoje, kde mě opatrně položil na postel. Přes hlavu si přetáhl triko a hodil ho někam na zem. Po chvíli byly na zemi i jeho kalhoty. Stál tu přede mnou jen ve svých boxerkách.
,,Co s tebou?" usmál se, kousl se do rtu a pomohl mi sundat si triko. Po chvíli jsem seděla na kraji postele úplně nahá. Jemně mě posunul, abych si lehla. ,,Věříš mi?" zeptal se a nepřestával se usmívat. ,,Kdyby ne, tak už tu dávno nejsem. Pokračuj," šeptala jsem mezi tím, co mi na krku zanechával něžné polibky.

...

,,Nechápu, jak jsem na tohle mohla zapomenout." políbila jsem Justina a ten polibek prohloubil. Přikryl mě dekou a  postavil se, šel ke své skříně, ze které si vytahoval oblečení a následně si ho i oblékl.
,,Nikdy už nesmíš zapomenout. Nechci o tebe znovu přijít. Už nikdy.." přišel už oblečený ke mě a naklonil se k mému obličeji.

,,Miluji tě." pošeptala jsem mu do ucha a potom jsem ho jemně kousla do ušního lahůčku. Trochu ho to vyvedlo z míry, ale nechtěl to na sebe dát znát. ,,Baby, konečně ti to došlo." zasmál se a políbil mě na tvář. ,,..ty víš, že jsem tě miloval celou tu dobu." dokončil a objal mě. Nechala jsem se drtit v jeho sevření.

Teď už to konečně vím.

Celou tu dobu mě měl rád, miloval mě. Jen jsem si na to nemohla vzpomenout. A teď? Teď už konečně vím pravdu. Vím všechno, co potřebuji vědět. I můj bratr mě má rád. Chtěl mi pomoct. Sice dost divným způsobem, ale chtěl. A já mu odpustila. Ráda bych, aby byl už zpátky doma, abychom si mohli všechno říct a já ho mohla konečně po dlouhé době obejmout a konečně poznat svého milujícího bratra, který mi tolik schází..

Vždy jsem si představovala, jaké by to mohlo být, kdybych měla takového bratra. Takového, který by mě měl rád a stál by při mně. Je to tak těžké, ale snažím si ho představovat, jako milujícího bráchu, kterého jsem nikdy nepoznala, ale pomáhá mi to v čekání na něj.

Trápí mě, že tu není. Ani nevím, kdy se vrátí. Přestal se mnou komunikovat přes Justinův mobil. A dokonce přestal komunikovat i s Justinem. Jak to vím? Justin mi to řekl, překvapivě.

Jen doufám, že se mu nic nestalo. Je to jediná rodina, kterou mám, pokud nepočítám Justina.

,,Nad čím přemýšlíš? Vzpomněla sis na něco?" chrlil na mě jednu otázku za druhou, vypadal nervózně. Pozorovala jsem ho, jak na kraji postele sedí a přemýšlela jsem, jestli mu mám říct, co mě trápí. Nakonec jsem se rozhodla pro pravdu. ,,Myslím na Briana. Už se dlouho neozval. Mám strach, že se mu něco stalo." řekla jsem trochu utrápeně a Justin si mě nevěřícně prohlédl. ,,Nemusíš se o něj bát. Je v pořádku." uklidnil mě, ale teď jsem měla pochybnosti já. ,,Jak to můžeš vědět? On ti snad napsal?" nechápala jsem.

,,Zapomněl jsem ti to říct, promiň. Je v pořádku a zařizuje si něco. Nevím, kdy se vrátí, ale nebude to už trvat dlouho." usmál se na mě a já mu radostný úsměv oplatila. Políbila jsem ho něžně na rty a ruce překřížila kolem jeho krku. Nohy jsem si obmotala kolem jeho pasu a ústa jemně pootevřela, aby do nich Justin vklouzl. Jako dvě skládačky se naše rty spojily a jemně krouživými pohyby se vzájemně kopírovaly. Justinovi ruce jsem ucítila na svém zadku, ale nijak mě to nevylekalo. Spíš jsem se mu chtěla ještě více oddat. Chtěla jsem, aby věděl, že jsem jen jeho.

,,Nechápu, co to se mnou děláš polibek, ale nechám si to líbit." usmál se mi na rtech a opakovaně mi vtiskl polibek na mé měkké rty. Když jsme se od sebe odtáhli, tak si Justin olízl rty a mě to flustrovalo. Majetnicky a provokativně jsem se mu opět přisála na rty, které jsem při oddělení olízla a vstala z něj. Překvapený a celý zaskočený mě pozoroval a já si jeho pohled na sobě užívala. Ještě nahá po včerejší noci jsem došla ke skříni, kde jsem si z ní vytáhla čisté spodní prádlo a legíny s bílým trikem. Všechno jsem si oblékla a otočila svůj pohled na Justina, který mě celou tu dobu sjížděl pohledem.

,,Ehem..!" falešně jsem zakašlala a tím ho vyvedla z jeho myšlenek. Zavrtěl hlavou a zvedl se z postele.

Udělal pár rychlých kroků a už stál u mě. ,,Jsi jen moje. Nikomu jinému nepatříš, jen mně. Rozumíš?" řekl klidně a přitom drsným a děsivým hlasem. Stále mi hleděl do očí. Zvedl mi bradu nahoru, abych se na něj taky musela dívat. I když ho miluji tak mě jeho slova malinko vyděsila. Řekl to zamilovaně a přitom mi to vytvořilo husí kůži.

Jen jsem na sucho polkla a potom přikývla. Jakoby chtěl, abych se bála. Neznala jsem ještě tenhle pohled. Byl pro mě zcela nový a děsivý. Justin se jen vítězoslavně usmál a pohladil mě po tváři.
Zůstala jsem tam stát na místě dokud neodešel. Celá vystrašená jsem si sedla na postel a zasněně koukala do země.

Co to mělo znamenat? Přemýšlela jsem dokud se ve dveřích znovu neobjevil. Leknutím jsem sebou cukla a on se pobaveně zasmál. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." usmál se sebejistě a opřel se o rám dveří. ,,Nevyděsil jsi mě." usmála jsem se na něj a vstala z postele. Když jsem šla kolem něj, políbila jsem ho jemně na rty a chtěla odejít, ale jeho ruka na mém zápěstí mě přitáhla zpět k němu. Upřeně se mi zadíval do očí a ruce dal kolem mých ramen. Právě mě vtiskl do své náruče. Objal mě jako nikdy předtím. Ucítila jsem jeho krásnou vůni, kterou jsem okamžitě vdechla do plic.

Křečovitě mě svíral a mačkal k sobě. Jako bych byla od něj stále daleko. Jako by mě musel chránit před krutým světem. Jako by věděl, že má důvod se o  mě bát.

Lehce jsem ho od sebe odstrčila s domněním, že už jsme byli v objetí dost dlouho. Jeho upřímný úsměv a jiskřičky v očích mi dokazovali, že se uvolnil a jeho obavy zanikly. Usmála jsem se na něj a odešla, po schodech dolů, rovnou do kuchyně, kde jsem nám udělala tousty.

Ahojky! ♡
Už jsem zpět. Chci se všem čtenářům omluvit za svou hroznou neaktivitu, ale myslím, že to tu taky pár lidí zná. Ten pocit, když vás přestane bavit psaní. Každopádně jsem se tu znovu našla a pokračuji. 👏❤❤
Doufám, že se vám tahle kapitola líbila!💪

By: Darisek123