Odpusť aneb sorry za své chování

18.kapitola

,,Nedotýkej se mě." křikla jsem po něm, ale on mě nepustil. ,,Leno, já.." - ,,Už nikdy mi to neuděláš!" vzlykla jsem a čekala, že mě pustí. Pořád jsem k němu byla otočná zády a na odchodu.
Volnou rukou jsem si setřela slzy a ty hned vyměnily další.

,,Vzpomněla sis..." zašeptal zklamaně. Jen jsem přikývla. ,,Nikdy ti už neublížím. Miluju tě." šeptal a pořád mě držel za ruku. ,,Už se mě nebudeš dotýkat. Těším se až se vrátí Brian. Budu mít od tebe pokoj a ty konečně vypadneš." řekla jsem už trochu jistěji. Pustil mě a já odběhla do svého pokoje. Zamkla jsem za sebou dveře a skočila do postele. Brečela jsem do polštáře dokud jsem neusnula.

Jak mi to mohl udělat? Myslela jsem, že mě miluje..

Pohled Justina

Je konec. Vzpomněla si na den, kdy jsem ji znásilnil. V ten den jsem se prostě neudržel. Tak dlouho jsem ji neměl. Tak dlouho mi odporovala. Neudržel jsem se a to byla má chyba.

Došlo mi, že už jsem ji zase prohrál. Určitě už mě nechce ani vidět. Bude lepší, když ustoupím. Nemá cenu si tu něco domýšlet. Je konec.

...

Zavolal jsem klukům a řekl jim, co se stalo. Domluvili jsme se, že bude nejlepší, když s ní teď nebudu pod jednou střechou. Chvíli se kluci obávali, aby neutekla, když bude s nimi, ale vím, že by tu Briana nenechala a neutekla by. Je to její jediná rodina a na to, aby utekla, je až moc vychovaná. Taky si s ním hodně prožila a věřím, že vzdor není její silná stránka.

Když tak vzpomínám na Briana, tak ani nevím jestli je stále naživu. Když mi naposledy psal, tak po něm šli nějací lidé. Prý přišel na stopu vraha svých  rodičů a teď po něm pátrají jeho lidé.  Leně jsem to říct nemohl, protože by to nezvládla a tak jsem jí zalhal. Pokud ještě žije tak se určitě, co nevidět, ozve.

Napsal jsem Leně něco na rozloučenou a papírek jí hodil pod dveře. Kluci o tom nemusí vědět.

Zbalil jsem si věci a hodil si je do auta. Nemám rád loučení a myslím, že by se se mnou po tom všem ani loučit nechtěla a tak jsem se toho ušetřil. Všechno, co jsem jí chtěl říct leží na papírku v jejím pokoji na zemi. Tedy ne všechno, ale něco si musím holt nechat pro sebe.

Pohled Leny

Probudila jsem se až ráno. Venku se první paprsky snažily dostat přes velkou mlhu, která se je stále snažila pohltit. Šla jsem do koupelny a provedla raní hygienu. Přišla jsem zpátky do pokoje a šla ke skříni s oblečením. Vytáhla jsem si svůj oblíbený bílý svetřík a na nohy jsem natáhla obyčejné černé legíny a šla ke dveřím. Chtěla jsem si jít do kuchyně pro jídlo, ale když jsem na zemi uviděla nějaký papírek, tak jsem se zastavila.

        Drahá Leno,

Já vím, že se na mě zlobíš a chápu to. Ale ani nevíš, jak se za to nenávidím. Nenávidím se za to, co jsem ti udělal.  Mrzí mě, že sis ze všech těch vzpomínek, co jsme spolu zažili, musela vzpomenout zrovna na tuhle.

Miluji tě a nic se na tom nezmění, ale to už je jedno. Je mi jasné, že mě ani nechceš vidět a proto jsem to už zařídil.
Kdyby sis to rozmyslela a chtěla mě slyšet, vidět a nebo mi rovnou nafackovat, tak je na druhé straně moje číslo. Stačí si od kluků půjčit mobil.

PS: Nesnaž se utéct nebo jim v něčem nevyhovět. Nebudou mít pro tebe takovou slabost jako mám já.
A stejně bych tě našel.
PPS: Budeš mi chybět (jako vždy) má malá
XX
                         -J

By: Darisek123