Co teď?
Chvíli tam jen stojím, jako opařená a potom si připomenu Brianova slova. On si tě najde...
Mrazí mě z toho. Mám strach. Přetvářka začíná, nasadit masku, zamyslím se.
Jde se do školy.
Rozešla jsem se vstříc novým spolužákům, učitelům a novému prostředí. Taky novým lidem, co mě budou tajně sledovat,.. na ně nesmím zapomenout.
Nikdy mě nenapadlo, že bych si mohla dovolit žít, jako ti normální. Můj život zkrátka není normální, nikdy nebyl.
Cestou jdu kolem parkoviště, menšího parčíku a už jsem na školním schodišti. Obličeje, které potkávám mi nedarují ani jeden pěkný pohled, jako bych jim něco udělala. Nechápu to.
Když jsem vešla do školy a otevřela obrovské těžké dveře, tak to bylo ještě horší. Ještě před pár vteřinami hlučná chodba byla potichu a všechny pohledy lidí teď zíraly na mě. ,,To snad ne." zašeptala jsem si pro sebe. Když jsem se otáčela že vyběhnu ze školy, tak mě někdo chytl pevně za ruku a tím mi zabránil úniku.
,,Ahoj, kam chceš jít? Teď jsi přišla." pobaveně se zasmál hnědovlasý kluk svalnatější postavy s hnědými oči. Na pohled byl pěkný, ale já si ho zrovna moc neoblíbila. ,,Mohl bys mě laskavě pustit?" zaprotestovala jsem a koukla na jeho ruku jak drží tu mou.
,,Odpusť mi to, ale nemůžu." uculil se a jemně zmáčkl mou dlaň. Drží mě jako bych mu patřila.
,,Pusť mě." řekla jsem už docela naštvaně. Byla jsem ráda, že už se na mě moc lidí nedívá a nechtěla jsem na sebe upozorňovat nějakým debilem.
,,Co za to?" usmíval se. ,,Nic, pust mi tu ruku." - ,,Dej mi pusu." zasmál se. ,,Cože? Ne!" vykulila jsem na něj nechápavě oči. ,,Tak ne." řekl uřazeně.
Z venku za ním přišli nejspíš jeho kamarádi a začali se usmívat. Já tam jen stála a snažila se ho od sebe odstrčit. ,,Čau, Justine..ahoj, Leno." řekli a zase se usmáli. Jak můžou znát moje jméno? To je poslal Brian, aby mě sledovali? Zrovna oni?
,,Můžeš mě pustit? Musím zajít za ředitelkou." řekla jsem a on jen přikývl.
Když jsem se od nich chtěla oddálit, tak mě k sobě znovu přitáhl.. mnohem blíž, než předtím. Chytl mě za bradu a tu zvedl, abych se na něj musela dívat. ,,Já si tě nejdu." šeptl mi do tváře a potom mě pustil. Neváhala jsem ani minutu a ztratila se v davu.
By: Darisek123
ČTEŠ
Odpusť aneb sorry za své chování
FanfictionŠestnáct let žila ve lži. Až když pozná Justina, se Lena postupem času dozvídá zneklidňující pravdu o sobě, o svých zapomenutých rodičích a o celém svém zatajeném životě, který raději nikdy neměla znovu objevit, na který už kdysi dávno zapomněla.. ...
