Odpusť aneb sorry za své chování

4.kapitola

Zaklepala jsem na dveře ředitelny a po svolení je otevřela. ,,Dobrý den, jmenuji se Lena Davis a.." - ,,Samozřejmě.. Leno, těší mě. Já jsem ředitelka této střední školy, paní Perkinsnová. Tvůj bratr je moc šikovný mladý muž. O všechno se postaral, takže vyřizování už můžeme přeskočit. Pojď, ukážu ti tvou třídu." řekla a ukázala na dveře. ,,Dobře, děkuju."

Zrovna zazvonilo, takže tu už nebyl skoro nikdo. Většina lidí už byla ve své třídě. 

,,Leno, tobě je šestnáct, viď?" položila mi paní Perkinsnová otázku. ,,Ano, je." slušně jsem odpověděla. ,,Takže musíte s bratrem asi často cestovat, že jsi opakovala ročník, že?" zeptala se znovu a já už jen přikývla. Důvodů je sice víc, ale rozhodně se nechci svěřovat. A už vůbec ne ředitelce.

Došli jsme k třídě 1.A, jak komické. ,,Tak, Leno, tohle je tvá třída. Počkej tu na mě na chvíli, zajdu pro tvou třídní učitelku." řekla a hned za sebou zavřela dveře od třídy. 

Za chvíli se vrátila i s mojí třídní učitelkou, paní Turner. ,,Ahoj, Len.. můžu ti tak říkat?" mile se na mě usmála a já jen přikývla a pozdravila. ,,Dobře, nechám vás už osamotě, měj se Leno." rozloučila se se mnou ředitelka a potom odešla. 

,,Jsi nervózní?" zeptala se mě po chvíli učitelka. ,,Jsem zvyklá." zakroutila jsem hlavou. ,,Fajn, tak půjdeme." usmála se na mě a otevřela dveře do třídy 1.A.
Vešla jako první a hned za ní jsem šla já. Celá třída zmlkla a začala si něco šeptat a pozorovat mě. 

,,Třído, tohle je vaše nová spolužačka Lena Davis. Prosím, buďte milí. Leno, chceš nám o sobě něco málo říct?" vyzvala mě učitelka, ale mě to přišlo zbytečné, když stejně za dva měsíce půjdu pryč a ty lidi už nikdy v životě neuvidím. 

,,Ne, to je dobrý." zašeptala jsem. ,,Nikdo tě nutit nebude." zašeptala nazpátek. ,,Sedni si prosím, kde je volné místo." řekla a já se rozhlédla po třídě. Ale NE!

Jediné místo, které bylo volné v té třídě, bylo vedle Justina nebo jak se jmenoval! Jen to ne. K němu si nesednu.

,,Leno, je mi to líto, ale zatím budeš muset sedět vedle Justina. Jiné volné místo tu není. Ale Justin je moc milý.. toho si určitě oblíbíš."

Bez dalších slov jsem odkráčela do poslední lavice u okna a tam si s obrovskou nechutí sedla. 
,,Ahoj, Leno. My dneska máme na sebe opravdu štěstí." zasmál se a já ho probodla pohledem.
Opravdu jsem mu chtěla začít nadávat, ale raději jsem se rozhodla, že ho budu ignorovat.

,,No ták, netrucuj." uculil se. ,,Já přece netrucuju!" zasyčela jsem po něm. ,,Justine, Len, ticho tam." řekla učitelka káravě. Měla jsem raději mlčet.

Otevřela jsem si učebnici a dělala, že v ní něco čtu, abych se vyhnula konverzaci s Justinem. Nevím jak dlouho se mi to dařilo, ale nachvíli to zabralo.

,,Dokud mám dobrou náladu, tak mi je úplně uprdele jak se chováš.. až ale tu náladu mít nebudu, tak si něco zažiješ." řekl výhružným hlasem a vstal, když zrovna zazvonilo. Zanedlouho mi zmizel z dohledu a já si mohla konečně oddechnout.

By: Darisek123