Odpusť aneb sorry za své chování

12.kapitola

,,Zapomněla na mě. Na nás." pokračoval a mě se do očí hrnuly slzy. Je mi ho hrozně líto, jeho i té dívky. Musí to být hrozné, dívat se na někoho, kdo vás pozoruje, jako poprvé. Jako by vás neznal, i když vy s ním máte tolik vzpomínek..

,,Proč brečíš? Neplač.." pošeptal a přitáhl si mě k sobě ještě blíž do medvědího obětí. ,,Je mi to hrozně líto." obejmula jsem ho kolem krku a on mi ruce dal kolem pasu. ,,Mě taky. Můžu za to já. Je to moje vina." pevně  mě stiskl. Jeho hlas zněl zlomeně, myslím, že mu na té dívce hodně záleží. ,,Ne není, nemluv tak.." utěšovala jsem ho. ,,Řekl jsi té dívce pravdu?" zeptala jsem se ho a on jen zašeptal tiché ne.

...

,,Dobrou noc." řekla jsem mu, když jsem šla po schodech nahoru do svého pokoje. ,,Dobrou." odpověděl mi Justin, který pořád seděl na gauči a nepřítomně civil do země. Bylo mi ho líto a chtěla jsem být s ním, ale on mě poslal do svého pokoje, že mám jít už  spát. Jsem zvyklá poslouchat a tak jsem beze slova odešla. 

Zavřela jsem za sebou dveře a šla k posteli. Sprchu si dám až ráno, protože je už dost pozdě a jsem vážně unavená. Převlékla jsem se do delšího volnějšího trika a lehla si do postele. Zakryla jsem se přikrývkou a zavřela oči...

,,Justine, no tak.." smála jsem se a Justin se mě všude dotýkal při polibcích, které mi věnoval na krku. Jemně mě postrkoval po schodech do svého pokoje. Klopýtla jsem na jednom schodě a Justin mě zvedl na sebe, abych nespadla. Bohužel, ale ani Justin neměl rovnováhu, na to, aby nás dva udržel. Sesunuli jsme se spolu ze schodů a nepřestávali se u toho smát. Oba dva jsme byli opilí a plní dobré nálady.
Po druhé jsme se do mého pokoje konečně dostali a přesunuli se k posteli. Justin mě na ní hodil a přiblížil se ke mě. Políbil mně a naše rty splinuly v jedny. Začala válka jazyků spojená se smíchem. Začali jsme ze sebe strhávat oblečení.. V té posteli se to stalo, moje poprvé. Moje bláznivě úžasné poprvé. Byli jsme vážně namol...

Probudilo mě hlazení na mých vlasech. Opatrně jsem se otočila a se slzami v očích uviděla vedle sebe Justina. ,,Copak je? Ty pláčeš.." nechápavě začal panikařit. ,,Zdál se mi sen, moc krásný sen. Chtěla jsem, aby to bylo skutečné." utřela jsem si z tváře slzy. ,,Co se ti zdálo?" šeptal a obejmul mě. Až teď mi došlo, že celou dobu leží vedle mě. Nevadí mi to.

,,Pro jednou mě měl někdo rád." přitáhla jsem si ho k sobě za krk a začala mu do ramene plakat. Bylo mi jedno, co si myslí, nelitovala jsem toho. Potřebovala jsem obejmout a od něj je to tak příjemné.. Trochu mě to uklidnilo.

Miluju jeho vůni, miluju jeho úsměv, vážně miluju, když se usmívá. Miluju jeho tělo, to, když mě objímá. Miluju ho celého.. Asi ho vážně miluju.

Nepřestávala jsem ho tisknout k sobě a mačkat. Možná jsem ho právě dusila, jako sobec, ale už jsem se od něj nikdy nechtěla vzdálit. Ani na moment. Chci ať je celý jen můj.

Leno, co to sakra meleš? Já vím.. musím být směšná. Jak by mě někdo jako on mohl milovat?
Jen dělá svou práci, jen si se mnou pohrává. Dělá ze mě krávu! Dej se už do pořádku, holka!

Někdy mám vážně pocit, že válčím sama se sebou. Když on je tak, tak..

By: Darisek123