14.kapitola

151 10 4
                                    

,,J - jak to víš?" znervózněl a pořád mi uhýbal pohledem. ,,Došlo mi to. A ve snu se mi zdálo o.." - ,,O čem se ti zdálo?!" skočil mi rozrušeně do řeči. Myslím, že se mu v hlase opřel strach. ,,O nás dvou, když jsme se opili a.." zmlkla jsem a do tváří se mi studem vpila červeň. Justin se jen nervózně zasmál a poškrábal se jemně na zátylku. Chvílemi mi přišlo, že se mu ulevilo, když o tom konečně vím. Musel to v sobě dlouho přede mnou tajit. ,,Vím, co se ti zdálo. A pokud tě to zajímá, tak ano, stalo se to." usmíval se a chvílemi se taky zastyděl. ,,Tolikrát jsem ti chtěl říct pravdu, ale nemohl jsem.." řekl najednou smutně a já ho bez jakékoliv emoce stále pozorovala. ,,Proč jsi nemohl?" zajímalo mě. ,,Zkoušel jsem to. Já i Brian, ale vždycky ti bylo akorát hůř. Musela jsi na to přijít sama, aby to pro tebe nebyl takový šok." pokračoval a já mu uvěřila, protože něco takového se nedá vymyslet sotva za tři minuty. ,,Justine, prosím odpověz.. Co se mi stalo? Proč jsem ztratila paměť?" smutně jsem ho pozorovala a očima ho prosila, aby odpověděl. ,,Jednou ses vrátila domů dřív, než jsi měla a nahoře vedle tvého pokoje, v ložnici tvých rodičů, jsi uslyšela křik své mámy. Když jsi přiběhla, tak jsi uviděla, jak tělo tvého otce leží bezvládně na zemi. Když jsi koukla na druhou stranu pokoje, zrovna se ozvala rána a i tvá matka padla k zemi. Když se ti podlomily kolena a celá zničená jsi křičela a brečela, tě někdo zvedl do vzduchu a začal tě škrtit. Bohužel jsme se víc s Brianem nedozvěděli. Víc jsi nám nikdy neřekla a nikdy sis nevzpomněla. Musel ti udělat něco hrozného, protože jsi na důsledky toho zapomněla.. Leno, je mi to líto." objal mě a já se na něj přisála. Začala jsem nezastavitelně brečet a v hlavě jsem si dokola opakovala, že se nic z toho nestalo, že jsou mí rodiče stále naživu..

Je to tu, krutá bestie tzv. pravda, vyšla na povrch. Co na ni říkáte?

Musím se ještě omluvit, že je kapitola krátká, ale jak jste si všimli, je hodně důležitá a obsahově náročnější, než ostatní. Snad mi to prominete.

By: Darisek123

 

Odpusť aneb sorry za své chováníKde žijí příběhy. Začni objevovat