Odpusť aneb sorry za své chování

38.kapitola

Pohled Leny

Držel mě stále přišpedlenou u zdi. Vyměňovali jsme si nenávistné pohledy. Každý z nás chtěl toho spoustu říct, ale nechtěli jsme toho později litovat, a tak jsme dál mlčeli.
,,Fajn. Budu tě učit já, spokojená? Ale jenom já, je ti to jasné?!" řekl naštvaně po chvíli. Ale nadšená jsem z toho dvakrát nebyla. ,,A proč ne Abby? Co ti tak vadí?" zeptala jsem se nechápavě a rozmáchla rukama. ,,Chci tě mít pod kontrolou. Víš, že Abby nemusím..." to jsou kecy! ,,Ale já ji mám ráda. Proč to nechápeš?" je tak paličatý! ,,Já to chápu. Jen to nerespektuju. To je celé." to je ale ignorant! Co si o sobě myslí? Nejsem jeho majetek a nemusím ho poslouchat.
Najednou se ozval jeho mobil na náznak, že mu někdo volá, ale on mě stále tisknul ke zdi a nespustil ze mě své naštvané oči. ,,Tak zvedneš to?" zamračila jsem se na něj po chvíli. Justin upřel svůj pohled k mobilu a ještě víc se zamračil. ,,Dej mi minutku.." řekl krátce a pustil mě. ,,Jasně, že dám.." řekla ironicky a odešla do svého pokoje.

Za chvíli přišel i on a naše hádka mohla pokračovat. ,,Kdo to byl?" zeptala jsem se chladně a dívala se na druhou stranu pokoje, abych ho nemusela pozorovat. Byl naštvaný, ale to já taky. Jenže z něj šel strach, zatímco já měla nahnáno. Když je někdo takhle agresivní, tak si vzpomenu na Briana.. na to, co jsem s ním zažila. Na to, jak mi ubližoval.
,,Thomas. Mám večer práci." řekl jednoduše. ,,Aha.." každý debil pozná, že se o tom dál bavit nechci. Nechci vědět čemu říká "práce". Je to lovec lidí, takže po někom jde? ,,Jsi přece rozumná. Naučím tě víc věcí než Abigail. Jsem lepší než ona, věř mi." začal mě přemlouvat. ,,Proč mě nemůžete učit oba?" zase se zamračil. ,,Buď tě budu trénovat já nebo nikdo. A už se o tom nechci bavit, rozumíš?" řekl hrubě. Cítila jsem, že na mě jde brečící nálada, a tak jsem se raději vydala do koupelny. Obešla jsem ho a vydala se ke dveřím, ale jeho ruka mě zastavila. 
,,Myslím to dobře, Leno." vtáhl mě do svého objetí a já už to nevydržela. Rozbrečela jsem se. ,,No tak.. Neplač." dal mi pusu do vlasů a pohladil mě. Já ho jen objala kolem pasu a brečela mu do trička. Jsem na něj vážně moc naštvaná.. nejhorší je, že ho tak moc miluju, že se na něj nedokážu dlouho  zlobit. Všechno mu vždy projde. Jen mně neprojde nic.

Pohled Justina

Rozbrečela se, a tak jsem ji objímal. Je přecitlivělá, ale chápu to.. dost si toho prožila. Jenže si toho spoustu nepamatuje. Nepamatuje si, jak ji Abigail naváděla ke špatným věcem. Myslím to s ní dobře. Ale nemůžu jí to říct, protože by mi teď nevěřila. Myslí si, že na ni žárlím. Jasně, že žárlím, ale to jen z toho důvodu, že jí může cokoliv nakecat a Lena jí to uvěří. Je hrozné důvěřivá. Líbí se mi to na ní, ale je to i její nevýhoda. Lidi ji tak můžou snadno ublížit. Stalo se to už tolikrát...

Musím na ni být zlý, aby mě začala poslouchat. Vím, že má stále ze mě respekt, takže ho využiju. Jinak to nejde.

,,J-Justine?" ozvala se ubrečeně. ,,Honey?" oslovil jsem ji a podíval se jí do očí. Měla je zarudlé chudinka. ,,Máš mě rád?" - ,,Miluju tě, princezno." odpověděl jsem pohotově a usmál se. Pohladil jsem ji po tváři, když se taky usmála. ,,Tak už po mě, prosím tě, nekřič. Nechci se tě bát." fňukla a zase si zakryla svůj obličej do mého trička. ,,Promiň, zlato, já nechtěl. Jen mě štve, že jsi občas tak paličatá. Nechci se s tebou hádat." odpověděl jsem klidně a hladil ji po zádech. ,,Bylo toho teď moc." dodal jsem a ona přikývla. ,,Pořád se něčeho bojím. Je to tak nekonečný.  Chci být soběstačná, tak proto jsem chtěla ty hodiny sebeobrany. A Abby se sama nabídla..." šeptala. ,,Já vím.. ale bude lepší, když budeš trénovat se mnou, věř mi." odpověděl jsem a vzpomněl si na telefonát, který jsem před chvílí obdržel. ,,Musím jít, baby, ale večer jsem u tebe. Hlavně nedělej žádný blbosti." políbil jsem jí a odešel.

Budu moc ráda za Vaše názory :)♡

by:Darisek123