Odpusť aneb sorry za své chování

37.kapitola

Vyšla jsem z pokoje, nechala Justina spát a rozhodla se tu hádku zastavit. Scházela jsem ze schodů a hned u posledního jsem dokázala rozpoznat jasně, kdo mluví. Byla to Abby s Corym, kteří nejspíš nadávali Brianovi. Ach ne.. Abby mi přece říkala, že odejdou. Když se pohádají s Brianem, tak se s ní nebudu moct vídat.
Vešla jsem do obýváku a hned na sebe strhla pozornost. ,,Co se děje?" řekla jsem mírně rozespale, ale naštvaně. ,,Nic. - Přesně tak. O nic nejde." řekli Brian s Amy a sourozenci Brooksovi si naštvaně povzdechli. ,,Zabili ho." řekli najednou a dívali se na mě starostlivým pohledem. ,,Koho?" zeptala jsem se nechápavě a vyděšeně zároveň. ,,Kristiana Thomase.." řekla Amy a já dál nechápavě koukala. ,,Toho kluka ze včerejška. Zatím nevíme, kdo to byl, ale s největší pravděpodobností to bude údajně ta holka, co ho najala." vysvětlil Cory a já konečně přikývla. Konečně mi došlo o koho šlo.

To je ale strašné! Kristian byl jen kluk, co neměl nejspíš peníze a měl důvod k tomu si takhle přivydělat. Nechápu proč ho zabili. A kdo to udělal? Má ta holka něco společného s vrahem mých rodičů? A proč mě měl včera zastrašit? Co tím ta holka sleduje? O co jí jde? Vůbec jsem neměla čas nad tímhle vším přemýšlet.

Taky mě hrozně štve, že mi Brian, Justin a teď už i Amy všechno zatajují a skoro nic mi neříkají. Chápu, že se mě snaží chránit, ale o takových věcech bych přece jen měla vědět, ne? Nemůžu jen čekat až ostatní za mě všechno vyřeší a já mezi tím budu schovaná v pokoji a bát se o svůj život. Proto jsem ráda za přítomnost Abigail a Coryho, kteří mi přece jen něco řeknou a Abby se sama nabídla, že mě bude učit, jak se bránit. Moc se na to těším. Ukážu jim, že nejsem slabá a dokážu se o sebe postarat. Hlavně to musím dokázat Justinovi, aby mi nechal trochu volnosti.

,,A už víte, kdo je ten, co Kristiana najal?" na mou otázku všichni jen kývli na nesouhlas. ,,Já ano. Tu holku znám." ozval se za mnou Justin a já leknutím nadskočila. Nejradši bych ho praštila za to, že mě vyděsil, ale víc jsem byla zvědavá, co to je za holku. ,,Ty bys tu neměla být." řekl mi a snažil se dívat na ostatní a nevšímat si mě. ,,Na to teda zapomeň! Kdo je ta holka?" zamračila jsem se na něj. Pro ostatní naše mini hádka byla legrační, ale pro mě rozhodně ne. Už to dělá zase. První mě od sebe odstrčí, a pak se bude omlouvat? ,,Neřeknu ani slovo, dokud tu budeš." řekl podrážděně. Jako malý kluk. ,,Proč to nemůžu vědět? Neříkej, že je to tvoje bejvalka." dělala jsem si z toho legraci, ale když bez emocí přikývnul, tak mě smích přešel. ,,To si děláš srandu.." zasmál se Cory a pak ho všichni sjeli přísným pohledem. ,,Mandy." řekl po chvíli Justin a všichni to jméno jen tiše zopakovali.

Vyměnila jsem si s Abby pohled, který říkal ,,já vím, že ty víš" a smutně se na mě usmála. ,,Jak to, že to víš?" podezíravě jsem si ho prohlédla. ,,Mám pod sebou lidi, co mě informují." zasmál se a já se na něj zamračila. ,,Skvělý." Řekla jsem ironicky a odešla. Vyběhla jsem schody a šla do svého pokoje. Nezapomněla jsem za sebou zabouchnout dveře.
Proč mi chce ublížit Mandy? Nic jsem jí přece neudělala. Tedy myslím... na nic si zatím nepamatuju.
Začala jsem přemýšlet nad tím, jak se do mě Justin zamiloval. Odkopnul Mandy kvůli mě? Nebo Justin nachytal Mandy, jak ho podváděla a ukončil to? A Mandy se kvůli toho na mě zlobí? Nebo je v tom i něco jiného?

Pohled Justina

Lena odešla a ostatní mě stále nechápavě sledovali. ,,Proč Mandy? Myslíš, že objednala někoho, aby zabil Carlose a Maggie? A teď se snaží zastrašovat?" zeptal se Cory a Abby reagovala, ,,To si nemyslím. Není tak hloupá, aby na sebe takhle jednoduše upozornila." Abby je nějaká chytrá, ne?
,,Briane, můžeš na slovíčko?" ignoroval jsem všechny a soustředil se jen na něj. ,,Jasně. Půjdeme se projet." kývl a společně jsme vyšli z domu.

Když jsme vyjeli z garáže a zapnul jsem rádio (pro případ, že by tu byla štěnice), věděl jsem, že můžu konečně mluvit. ,,Pamatuješ, co nám říkal ten tvůj známý.. Steve?" - ,,Jak bych mohl zapomenout." odpověděl s menším úsměvem. ,,Fajn.. příjmení od Mandy je přece Dee. To znamená, že by ten vrah klidně mohla být ona. Nebo mohla někoho najmout." řekl jsem a on jen přikývl a dál nad tím přemýšlel. ,,Proč jsi mi to neřekl doma?" zeptal se najednou. ,,Steve říkal, že nikomu nemáme věřit. To pořád platí. Všichni s námi vyrůstali, to ale neznamená, že jim teď můžeme věřit." řekl jsem chladně a čekal na jeho reakci. ,,No dobrá, ale Amy to potom stejně řeknu." to si ze mě snad dělá srandu! ,,A proč ji do všeho taháš?! Už ti snad řekla, že pracuje pro Stevea?" vyjel jsem po něm. ,,Ne, ještě mi nic neřekla, ale.. ale.. No fajn. Sice nechápu proč jí to nemůžu říct, ale když nechceš, tak jí to neřeknu." Nechtěl jsem, aby se na mě naštval. ,,Sorry, chlape, ale nevím komu můžeme věřit. Pokud se za ní můžeš zaručit, tak fajn, řekni jí to. Ale nechci ať nás zradí." řekl jsem už poněkud klidněji a on se na mě mile usmál. ,,Díky, bro."
,,Proč by ale Mandy chtěla zabít mé rodiče?" zeptal se po chvíli nechápavě. ,,Divil by ses, co by mohlo být jejím důvodem." odpověděl jsem zamyšleně. No jo.. zkusím ji najít a "promluvit" si o tom. Třeba z ní něco dostanu.

Po chvíli jsme přijeli zpět domů a to, co mě tam čekalo, jsem nechtěl vidět. Abby trénovala Lenu a učila ji, jak se bránit a podobně. Co se mi to snaží z Leny udělat?!

,,Leno, co to má sakra znamenat?!" zakřičel jsem na ni možná až moc nahlas. V tu chvíli mi to bylo jedno. Všichni v místnosti se na mě otočili. ,,Co je? Vždyť jen trénujeme. Lena se chce naučit základy sebeobrany." odpověděla za ní pyšně Abigail. ,,Tebe jsem se na nic neptal, tak drž hubu. Nepotřebuje se umět bránit. Od toho jsem tady já!" zařval jsem tentokrát na Abby. ,,Všude ale nejsi!" zařvala po mě tentokrát ona. ,,Klidně budu, když to bude potřeba!" Lena nás zatím jen pozorovala. ,,Když ty a Brian mi nic nedovolíte! Nechci se cítit jako přítěž! Chci se umět bránit, ale ty mě to nenaučíš! Nechápu proč jsi někdy tak tvrdohlavý!" křičela po mě a po tváři jí tekly slzy. ,,Co je na tom tak špatného.." řekla zklamaně. ,,Vidíš, Abby? Proto jsem mu nic nechtěla říct." Chtěl jsem jít za ní a obejmout ji, ale ona utekla. Vážně to předemnou chtěla tajit?

,,Leno, stůj!" rozeběhl jsem se za ní. Běžel jsem po schodech a nahoře ji chytl za ruku. ,,Nech mě jít!" fňukla a snažila se mě druhou rukou odstrčit. ,,Nemůžu.. já tě miluju, chápeš?" Obejmul jsem ji.

,,Já tebe taky, ale tohle mi nezakážeš." chtěla mě od sebe odstrčit, ale já ji to nedovolil. ,,Nechci, aby tě trénovala Abigail." řekl jsem protivně. Leze mi ta holka na nervy. ,,Ale já ano! Je to moje nejlepší kamarádka!" stále mi vzdorovala. Měl jsem chuť jí profackovat, aby se vzpamatovala, ale nechtěl jsem to ještě víc dramatizovat. Znáte holky... Ty toho nadělají.
,,Prostě jsem řekl ne." snažil jsem se sám sebe uklidnit. ,,Nebudu tě poslouchat!" Justine, je to tvoje holka, holky se nebijou. Miluješ ji. Musím si to furt v hlavě opakovat, abych to zas neposral. ,,Zapomněla jsi, že mám za úkol na tebe dohlížet? Tohle rozhodnutí závisí na mně!" řekl jsem hrubě, aby věděla, že se vážně zlobím. Kdyby šlo o jakoukoliv jinou, tak bych už dávno s ránou neváhal.

Co říkáte na Justinovo chování? 🔫
by:Darisek123