Odpusť aneb sorry za své chování

42.kapitola

Pohled Justina

Po našem usmíření jsme oba usnuli. Oprava: Lena usnula a já to jen předstíral. Čekal jsem až bude spát, abych mohl odejít a ona se na nic neptala. Nepotřebuju svědky. Nachystal jsem se a potichu odešel z domu.

~O několik hodin později~

Přišel jsem domů pozdě v noci. V celém době bylo zhasnuto, takže jsem usoudil, že všichni spali. Vyhovuje mi to.
Potichu, abych nikoho nevzbudil, jsem se vydal po schodech nahoru až do pokoje, kde stále spinkala roztomilá Lena. Chvíli jsem ji pozoroval, ale potom jsem se šel do koupelny osprchovat, abych ze sebe smyl zaschlou krev, která ovšem nebyla moje. Pak jsem se převlékl a už byl v posteli vedle ní. Přitulil jsem se k ní a obmotal ruce kolem jejího pasu. Mám nějakou nostalgickou náladu.. to bude tím alkoholem. Museli jsme náš úspěch oslavit.
Nejspíš jsem Lenu probudil, protože, i když ležela zády ke mně, se otočila a zašeptala: ,,Kde jsi byl?" Byla roztomilá. ,,Musel jsem v práci něco důležitého vyřešit, ale už je všechno v pořádku. Spinkej dál." zašeptal jsem nazpět a políbil ji na čelo. Zavřela očka a ještě kníkla: ,,Co to bylo za práci? - Kdo nejvíc skončí nalitej? Cítím z tebe alkohol, Justine." Už skoro zase spala. S těží se udržovala vzhůru. Jen jsem se nad jejím postřehem usmál a už nic neříkal, aby mohla v klidu usnout. Chvíli jsem přemýšlel nad geniální výmluvou, dokud jsem neusnul taky.

~Ráno~

Probudil jsem se díky slunečním paprskům, které se rozhodly napadnout můj obličej a naštvaně se zamračil. Chtěl jsem se ještě vyspat a obejít ranní kocovinu, ale to bych se nemohl vzbudit.
Po chvíli mi došlo, že na hrudi cítím tlak - byla to Lena, která si ze mě udělala polštář. Pravidelně oddechovala a objímala mě svou jemnou ručkou. Já ji fakt zbožňuju. Je hrozně roztomilá, když spí.

Pohled Briana (odpoledne)

Po obědě jsem zastihl Lenu... Alespoň ji pak nemusím hledat. ,,Leno, počkej!" dohnal jsem ji u schodů. ,,Ano, bráško?" usmála se na mě. ,,Dneska ti začíná domácí škola." zazubil jsem se a ona protočila oči. ,,Briane, neeee! Já nechci." řekla vzdorovitě a smutně zároveň. ,,Bude tě učit Amily a Abby říkala, že se přidá, takže to bude zábava. Budeš se učit a ony ti budou pomáhat." usmál jsem se pobaveně. ,,Fakt? Budou se učit se mnou?" řekla nadšeně, a když jsem přikývl, tak se zase zamračila. ,,Tak to je mi jich upřímně líto." zamumlala a rozešla se po schodech. Jen jsem se zasmál a ještě dodal: ,,Za deset minut buď v mé pracovně. Udělal jsem vám tam místo."

Pohled Leny

Skončila mi škola, a tak jsem se vydala do obýváku. Sedla jsem si na gauč a zapnula televizi. Já se tak nudím! Kde je vlastně Justin? ,,Briane, kde je Justin?" zeptala jsem se a Brian pokrčil ramena na znak, že neví. Zrovna měl v ruce nějaké papíry a šel s tím do své pracovny. ,,A co je tohle?" zeptala jsem se a ukázala na ty papíry. ,,Nic.." řekl jednoduše a spěchal. Za chvíli mi zmizel z dohledu. Nic.. to víš, že jo. Vstala jsem a chtěla jít za Brianem, ale hlavní dveře se otevřeli a dovnitř vešel Justin. Upoutal celou mou pozornost. ,,Ahoj." řekla jsem jednoduše a koukala na něj. Přešel ke mě a políbil mě. Jeho ruce mě drželi za krk a tvář. ,,Ahoj." odpověděl s úsměvem. Nechci vypadat, že ho uháním, ale poslední dobou pořád někam chodí. A nemyslím si, že chodí pracovat. ,,Kde jsi byl, lásko?" věnovala jsem mu další úsměv. Zkusím to na něj hezky a snad se něco dozvím. ,,Jeden můj známý potřeboval píchnout." řekl bez emocí a dal mi pramen vlasů za ucho. Pohladil mě jemně po tváři. ,,Známý?" zvedla jsem obočí. ,,Co se tak divíš?" zasmál se. ,,Pořád někam chodíš." - ,,Je to moje práce, Leno." řekl hrubě a chytl mě za paže. ,,Říkáš mi to pořád." fňukla jsem. Už je to tu zase. Nikdy to nemůžeme řešit v klidu.
,,Tohle nemá cenu..." řekl rozzuřeně a pustil mě. Otočil se a mířil opět ke dveřím. Teď přišel, kam sakra jde?!

,,Kam zase jdeš?! Vždyť jsi teď přišel..!" ,,Kam asi, Leno. Musím tam." odvětil naštvaně. Stále pokračoval ke dveřím. Najednou už musí? ,,Jasně, že musíš." řekla jsem smutně, ale i tak ironicky. Justina moje slova nejspíš vytočila, protože se otočil. ,,Je to moje práce, Leno! Pochop to! Kdybych pracoval v mekáči, byla bys šťastnější?!" zakřičel po mně. ,,Jsi úplně jiný, než předtím! Ta práce tě mění!" zakřičela jsem taky. ,,Ne, to ty mě měníš! Furt se musím chovat, jak se ode mě očekává... Ale ta práce ke mně patří. Takovej jsem doopravdy. Miluju to, chápeš?" byl jako smyslu zbavený. Ale ta slova mě zranila. ,,A já myslela, že miluješ mě." řekla jsem potichu se slzami v očích. Tohle nebudu poslouchat. Rozeběhla jsem se do svého pokoje. ,,Leno, počkej..." řekl smutně Justin, ale já ho neposlechla. ,,Ne! Jdi si za tou svojí bandou. Mě už tohle nebaví." řekla jsem zničeně a zastavila se na schodě. ,,Neopouštěj mě." řekl potichu. Mrzelo ho to, ale to mě taky. Jen se sebou nenechám takhle zacházet. Tak hrozně to bolí. Nenávidím ty jeho změny nálad. ,,To nejde.. tys už dávno odešel. Nevím, kdo jsi, ale Justin ne. Dej se, prosím, dokupy už kvůli sobě." řekla jsem zklamaně a odešla.

Tak?
Myslíte, že se Lena zachovala správně? Co by jste poradili Justinovi?

Budu ráda za vaše názory a rady pro ty dva. :)♡

by:Darisek123