Pohled Leny - o týden později
Bez Justina je škola zase jen ústav bez života. Všichni se chovají sobecky a tváři se jako by se nic nedělo, ostatně jako vždy. Ale já mám srdce na dvě části. Nikdo neví o mém trápení. Sedím sama v chladné lavici a vzpomínám, vážně se snažím vzpomenout si, na všechno. Na Justina, na mámu a tátu, na Briana a na sebe. Kdo jsem byla? A kdo jsem teď? Jak si můžu být jistá, kdo jsem, když nevím, kdo jsem byla?
Ve vedlejší lavici se krčil Thomas s Mattem a nenápadně mě sledovali. Už na to nemám. Ten týden bez Justina byl příšerný. Po prvním dni se k nám přistěhoval i Matt a to bylo snad ještě horší, než ty výhružky od Toma. Několikrát jsem od nich dostala výprask a ty nadávky, co od nich schytávám snad za každý můj nejistý krok, mě už ubíjejí.
Jsem uvězněná ve svým podělaným životě!
Chybí mi Justin. Vážně moc mi chybí. Ale možná mi ještě víc chybí pohlazení a vlídná slova, která jsem právě od něj po dlouhé době slýchala až moc. A teď právě vůbec. Jen nechutné poznámky nadržených prasat, kteří čekají na vhodnou příležitost, aby mě mohli znásilnit. A ještě horší je, že to klidně řeknou i přede mnou! ,,Z té její prdelky jsem totálně nadržený!" nebo ,,Stejně mi jednou dáš. A je mi jedno jestli po dobrým nebo po zlým!" Arght!!!
Vím, že mi Justin ublížil, že mě znásilnil, ale jestli tu budu dál s Mattem a Tomem, tak se stane to samé. Nevím, jak dlouho se budu muset každou noc v pokoji zamykat.
Nechápu proč se od té doby ale vůbec neozval. Kašle na mě. Asi pro něj moc neznamenám, jak mi tvrdil.
Taky mě napadlo, že bych mu zavolala, ale pokaždé jsem si to na poslední chvíli rozmyslela.
Mám ho ráda.. možná i něco víc, ale... Možná ani žádné ale není. Chci, aby se vrátil, ale z vlastní vůle a ne, že ho o to ještě budu prosit. To on to předtím s prominutím posral, tak ať se teď snaží!
Má ruka vylítla do vzduchu a s mou žádostí a učitelčiným svolením jsem se dostala na chodbu. Jsem na konci ročníků a moje známky nejsou nijak uspokojující, ale hlavní je, že nepropadám. Teď zbývá polovina hodiny.
Bojím se Matta a taky se už bojím i Toma. Jeho slova v autě mě hrozně vylekala, ostatně jako ty ostatní. ,,Doufám, že jsi taková drsňačka i v posteli!" Brr.. mrazí mě z toho. Díky bohu na to asi prozatím zapomněl.
Šla jsem ke své skřínce a vytáhla si z ní boty. Přezula jsem se a skřínku zamkla. Nechala jsem si tam všechny zbylé věci a vyšla ze školy.
Moje srdce mi povyskočilo nadšením, když jsem zahlédla povědomé auto na školním parkovišti.
,,Briane!" vykřikla jsem a rozeběhla se za ním.
😱😱😱
Co říkáte na kapitolu?
Omlouvám se, že je kratší, ale ta další vyjde brzo a bude delší, slibuji. ❤
Takže není čas ztrácet čas a jdu psát dál! 😄❤
By: Darisek123
ČTEŠ
Odpusť aneb sorry za své chování
FanfictionŠestnáct let žila ve lži. Až když pozná Justina, se Lena postupem času dozvídá zneklidňující pravdu o sobě, o svých zapomenutých rodičích a o celém svém zatajeném životě, který raději nikdy neměla znovu objevit, na který už kdysi dávno zapomněla.. ...
