Odpusť aneb sorry za své chování

46.kapitola

Pohled Justina

Vrátili jsme se k ostatním, kteří už seděli na dece a povídali si. Naše dvě skupiny se spojily. Je tu směsice mafiánů, zelenáčů a pak je tu Lena. Ta patří ke všem a zároveň nikam. Je to unikát, můj unikát. Nezaslouží si stejně špatné podmínky, jako měli ostatní. Proto ji chci trénovat já a mít ji tak pod kontrolou. Nechci se o ni s nikým dělit. Chci ji mít jen pro sebe.

Sedl jsem si k ostatním a Lena se ke mně zohla. Ruce měla opřené o své kolena a pozorovala mě. Usmál jsem se na ni. ,,Asi tě fakt miluju, Justine." zašeptala a políbila mě. Přitáhl jsem si ji k sobě do objetí. Ani nevíš, jak moc miluju já tebe.

~Budu k Vám upřímná. Zbývá posledních pár kapitol a blížíme se ke konci.
Přijde dlouho očekávané rozuzlení.
Proto, aby vše bylo podle plánu, se posuneme o dva roky dopředu.
Jak to vypadá tam?~

Pohled Leny - o dva roky později

Za tu dobu se spoustu změnilo.

Díky mé úžasné učitelce Amy jsem přeskočila ročník a odmaturovala už teď. Konečně se můžu zaměřit i na jiné věci, než je škola a učení.

Oficiálně mě Justin začal trénovat a nemůžu si to vynachválit. První jsme začali sice s během a já myslela, že ho brzy zabiju, protože to hlavní oddaloval, ale nakonec jsem se dočkala a už normálně trénujeme. Vyzkoušela jsem si box, judo a další bojové umění. Ostatní mě chtěli naučit i se zbraní, ale to už Justin nedovolil. I tak beze zbraně jsem dostala někdy opravdu na zadek, ale nestěžuju si.
Přesně tohle jsem chtěla. Tam venku na mě čeká vrah mých rodičů a mazlit se se mnou taky nebude. Musím být přípravená. Po druhé si ublížit nenechám.

Také se zlepšily celkově vztahy v domě. Amy a Brian jsou vážně šťastní a sluší jim to spolu, já se s Justinem poslední dobou vůbec nehádám, takže jsem taky spokojená.. Justin je hrozně milý a pozorný. Miluju ho.. vážně.

Dokonce za námi začali chodit naši přátelé z dětství. Všichni jsme se opět sblížili. Jsem za to moc ráda. Vše vypadá jako dřív. Ale jen vypadá. Rodiče se mi přece jen nikdy nevrátí.

Občas sem přijde i Thomas, Matt a Louis, ale snažím se ani jednoho z nich nepotkat. Nemám na ně dobré vzpomínky. Ale chci smýšlet pozitivně, takže je to jen maličkost, kterou lehce přehlédnu. Většinou jdou stejně za Justinem a hned zase odejdou pracovat.

Věc, která mě ale opravdu mrzí, je ta, že Justin a Abby spolu vůbec nevychází. Stále se jejich vztah nezměnil.. Pořád na sebe navzájem nadávají, ale já nechápu proč.
A tak jsem zavrhla možnost, že by spolu začali vycházet, protože ani jeden z nich neustoupí. Justin by byl nejradši, kdybych se s Abby přestala bavit, ale to neudělám. Stejně jako neudělám to, že se podle Abby mám rozejít s Justinem. Mám je ráda oba a nevykašlu se ani na jednoho z nich. Nemůžou mě nutit.

Za tu dobu jsem si taky na spoustu věcí vzpomněla. Co se týče mé paměti, tak jsem spokojená. Lepší se to.
Jsem to tedy zase o věští část já Lena a ne osoba obklopená otazníky. Konečně si pamatuju své rodiče.. jak vypadali, jak se chovali. Vzpomněla jsem si na své dětství. Vybavily se mi vzpomínky, které jsem prožila s Justinem.. a to mě utvrdilo v tom, jak moc ho miluju.

Trápí mě, že si dokážu vzpomenout na tohle všechno, ale na vraha mých rodičů ne. Stále si nedokážu vybavit jeho tvář.

A teď k té nejnovější novince.
Brian už všechno domluvil.. jde o to, že JEDEME NA DOVOLENOU! Konečně! Moje první dovolená (teda alespoň myslím).

Nemůžu se dočkat!

Jedeme tam já, Brian, Justin a měla s námi jet i Amy, ale musela odjet za rodinou, takže s námi bohužel nepojede. Mrzí mě, že tam budu jediná holka, ale rodina je pro nás všechny nejdůležitější, takže to chápu.

Je mi jasné, že na dovolenou jedeme i kvůli tomu vrahovi, protože se máme před ním pořád schovávat, ale i tak..
Je to dovolená, takže se moc a moc těším! Ani vlastně nevím, kam jedeme. Ti dva to chtějí nechat jako překvapení.

Právě dnes mě čeká návštěva kliniky. Je to poslední zastávka, než odjedeme na tak dlouho očekávanou dovolenou. Nemůžu se dočkat.

I když jsem už dovršila osmnácti let, tak se mnou Brian všude chodí. Je to můj ochránce.
Alespoň mému doktorovi objasní všechno, co mu já nemůžu říct.. na co si nevzpomínám.
Jdu totiž na vyšetření, které mi řekne, jak je na tom moje paměť. Mám hrozný strach, že to nedopadne podle mých představ. I Justin jde s námi a je pěkně nervózní. Ostatně jako všichni..
Nevím co všechno obnáší to vyšetření, ale bojím se toho. Justin mě chytl za ruku a pohladil ji, aby mě uklidnil. Políbili jsme se a pokračovali k doktorově ordinaci.

Všude je cítit desinfekce, až se mi z toho dělá zle. Nemám ráda nemocnice a celkově... kde je lékař, tam je smrt.

Pan Stevans, to je můj doktor, na nás už čekal před jeho pracovnou. ,,Zdravím! Leno, rád tě opět vidím." usmál se na mě a podal mi ruku. ,,Dobrý den.." usmála jsem se a potřásla jsem si s jeho rukou. Jen tak mimochodem.. Vidím ho poprvé. ,,Pojďme dovnitř." usmál se na mě. Otevřel dveře a ukázal, ať jdeme dovnitř. Justin potichu zavrčel, protože žárlil na pana Stevanse, který se na mě stále usmíval a pozoroval mě. Divné.

by:Darisek123 :))