Odpusť aneb sorry za své chování

34.kapitola

  ,,Aileen?" zeptal se muž v černých rukavicích a anonymous masce.

Tak moc jsem chtěla říct, že je to omyl, a že si mě s někým spletl, ale v tu chvíli jsem se nezmohla na nic. Chtěla jsem utéct, ale mé nohy mi to nedovolily.

Všimla jsem si, že ten muž v ruce svíjel pistoli. Věděla jsem, že tohle je vrah mých rodičů. Nejspíš jde zabít i mě. Muž bez dalšího slova vstoupil dovnitř a začal si to tu prohlížet. ,,Proč máš masku? Viděla jsem tě i bez ní." dostala jsem trochu odvahy a hned ji použila. ,,A pak jsem tě málem zabil." i když jsem neviděla přes masku jeho tvář, věděla jsem, že se usmívá. Má odvaha jakoby nebyla. ,,Tvé oči.. jeden by se v nich ztratil.." řekl, když se opět otočil na mě a upřeně mě pozoroval. Vůbec nevím, co tu dělá. Kdyby mě chtěl zabít, tak už jsem přece dávno mrtvá, tak jak to, že ještě žiju? Ten muž zavřel dveře a znovu se na mě otočil. ,,Mohl bych tě teď bez problému zabít." pokračoval a mě se opět zmocnil strach. ,,Přivolám někoho na pomoc.." Leno, tomu říkám odvaha.. ,,Kdyby tu někdo byl.. Jenže my dva jsme tu sami." řekl klidně a přesvědčeně. ,,Jak si tím můžeš být tak jistý?" - ,,Napsala jsi mi to." odpověděl a zase se usmál. Cože? Abby není tenhle chlap! Něco tu pořádně nesedí. 

Ani ne za chvíli na dveře opět někdo zaklepal. Šla jsem ke dveřím, že je otevřu, ale když jsem se dotkla kliky, tak jsem uslyšela odjištění zbraně. ,,Neotvírej ty dveře nebo stisknu spoušť." řekl hlubokým hlasem, a tak jsem ruku z kliky pustila. Věděla jsem, že na mě tou zbraní míří. Otočila jsem se čelem k němu a pohlédla mu do jeho tmavě hnědých očí. Byla v nich temnota. Zrovna někdo zabušil na dveře. ,,Leno? Jsi tam? Tady Abby!" křičela a opět zabušila na dveře. Už jsem chtěla na ní zavolat, ale hlas toho muže mě zarazil, ,,Ani slovo, rozumíš?". Jen jsem přikývla a nic nedělala. Zvenku hlasy taky ustaly, a tak jsem myslela, že to Abby vzdala a šla domů. ,,Sedni si tady do křesla a dělej!" udělala jsem, co říkal a šla ke křeslu. Mezi tím jsem si všimla, že je na stole láhev od piva, a tak než jsem si sedla, jsem ji schovala za záda. Když jsem si pak sedla, tak jsem dala láhev za sebe. Díky bohu si ničeho nestačil všimnout, protože se stále rozhlížel po místnosti. Podívala jsem se na něj a uviděla, jak se přesunul ke dveřím, aby zkontroloval, že nikdo za nimi nestojí. 

To byla má šance. Zvedla jsem se a přiblížila se k němu. Nepozorována jsem se k němu natáhla a láhev mu rozbila o hlavu. Ten muž se složil s nářekem k zemi a chytl se za hlavu. Možná i na chvíli omdlel, ale já se o něj teď nestarala. Běžela jsem k našemu zadnímu východu.
Najednou mě někdo zpoza rohu chytl a přitáhl k sobě. Zacpal mi pusu, takže jsem nemohla vydat ani hlásku.
Když jsem se na toho dotyčného otočila a pustil mě, tak jsem ji konečně mohla spatřit.
Byla to Abby, která v ruce držela p-počkat..pistoli? Opravdu? Radši jsem to teď ignorovala. Tedy...snažila jsem se o to, ale ve skutečnosti jsem byla ještě víc k smrti vyděšená.

Skočila jsem jí do objetí a hned mě pevně přitiskla k sobě. Byla jsem ráda, že je tady. Věděla jsem, že celou situaci zachrání, že mi pomůže.
,,Abby, to je ten vrah!" šeptala jsem rozrušeně.. ,,Nemyslím si. Vrah není tak blbej, aby se vrátil na místo činu. Ještě k tomu, když jde o mafii.
Je to někdo, kdo se ti napíchl na počítač a sleduje tě. Cory to zjistil, když jsem byla na cestě k tobě. Je na cestě sem." objasnila a já přikývla. ,,Leno?! Okamžitě se vrať! Nemáš kde utéct!" zakřičel ten muž, když zjistil, že nesedím v křesle. Abby se rozešla za jeho hlasem a já ji mlčky následovala. Pořád v ruce držela zbraň, kterou nás kryla. Musím říct, že to bylo jako ve filmu.. vypadala jako profík. ,,Tak to jsme nejspíš v pěkný bryndě, že?" uchechtla se Abby, když nás konečně mohl spatřit a namířila na něj svou pistoli. 

,,Ne! Počkat! Nestřílejte! Já nejsem ten, kdo si myslíte, že jsem!" upustil zbraň na zem a dal ruce vyděšeně nad hlavu. Hrozně se mi ulevilo, když dostal strach. ,,Víme, že nejsi ten vrah, ale nevíme kdo jsi a proč tu jsi." odpověděla otráveně Abby. ,,Jmenuju se Kristian.. najala mě nějaká holka. Měl jsem tě jen vystrašit a říct, že se vrátím, to je vše! Prosím, nezabíjejte mě!" žadonil. ,,Jak ti můžeme věřit, že říkáš pravdu?" zeptala jsem se a on dal ruku do kapsy. Pak ji vyndal a v ruce držel mobil. ,,Přes tohle se mnou mluví a posílá mi úkoly." řekl a podal mi to.

Když jsme se ujistily o tom, že mluví pravdu, tak Abigail sklonila zbraň a nechala ho jít pod podmínkou, že pokud se tu ještě jednou objeví, tak zemře. Myslím, že po tom všem, co se tady stalo, nebude mít odvahu na to, aby se vrátil. 

Strach ze mě pomalu opadával.. Mohla jsem se konečně uklidnit. ,,Jak je možný, že máš u sebe zbraň?" napadlo mě najednou a stres tu byl zase. ,,Víš, když se ti stal ten incident, ty víš s kým, tak jsme se všichni museli změnit." řekla a na chvíli se zamyslela. Problém byl v tom, že nevím s kým. Nevím, kdo mi zabil rodiče. Nepamatuju si to. Je to tak frustrující. ,,Víš třeba o tom, že naše rodiny mají co dočinění s mafií? Jo.. taky mi to přišlo ze začátku divný, ale dnes už to vidím jinak. Musíme se umět bránit a pokud chceš, tak tě můžu něco naučit." nabídla a mně se v očích vytvořily jiskřičky. ,,To by bylo skvělý! Všichni tu se mnou zachází, jako bych byla z porcelánu a k ničemu mě nepustí." řekla jsem otráveně. Naše rodina a mafie? Nechápu to, ale Abby mi později všechno vysvětlí, jsem si jistá. ,,Fajn, ale musí to zatím zůstat mezi námi." - ,,Slibuju!" vykřikla jsem a padla jí kolem krku. ,,Jsem ráda, že jsi zase zpět v mém životě." řekla upřímně. ,,Jo, to já taky. Jsem ráda, že mám opět svou kamarádku!" usmála jsem se a objala ji. Nic proti Amy.. mám ji ráda, je to sympoška, ale Abby mě zná od dětství a vím, že jí můžu stoprocentně věřit. Je jako moje sestra. Mám takový pocit.

,,Určitě jsi už unavená z toho všeho. Vím, že jsi naše znovunalezené přátelství zatím nechtěla vyzrazovat, ale nechci tě tu dnes nechávat samotnou. Počkám než se vrátí Brian, a pak půjdu domů. Zase tě ale přijdu navštívit." řekla a cvrnkla mě do nosu. ,,Nemůžu tě tu nechat samotnou.." namítla jsem. ,,Přijde za chvíli Cory, takže nebudu sama. Dobrou noc, Aileen." řekla a dala mi pusu na líčko. 

,,Dobrou noc, Aileen." řekla Meggie, má maminka, a dala mi pusu do vlasů. ,,Dobjou noc, mamí." řekla malá Lena a poté máma sfoukla svíčku a opustila pokoj.  

Aileen..Tak mi říkala má maminka. A teď to slýchávám tak částo. Má minulost se objevuje i dnes.. jsem za to ráda. Začínám si čím dál víc vzpomínat i na drobnosti, díky kterým vím, kdo jsem byla, a tak můžu zjistit, kdo jsem teď.  

by:Darisek123