6.kapitola

214 10 0
                                    

Někdo mě chytl za pás a nadzvedl do vzduchu, abych nemohla utéct. ,,Pusť mě, slyšíš?!" křičela jsem na jednoho z nich. Nevěděla jsem, kdo to je. Začala jsem brečet a kopat nohama. Možná jednu ránu schytal i do rozkroku. ,,Přestaň!" zakřičel po mě Justin. Byl to tak děsivý hlas..

Hodil si mě přes rameno a znovu mířil k autu. Mohla jsem mu do zad bušit pěstmi i do něj kopat, ale s ním to ani nehlo.
Pleskl mě po zadku a já jen zakňučela bolestí. Už jsem neměla sílu ani na jedno kopnutí. Hrozně to bolelo.

Otevřel dveře auta a posadil mě na místo spolujezdce. Zabouchl za mnou dveře a nasedl vedle mě. Všimla jsem si, že na mojí straně nejdou dveře otevřít. Bylo mi to už jedno, stejně bych nezvládla utéct. 
Auto se nastartovalo a Justin se rozjel obrovskou rychlostí.  Bála jsem se, aby nenaboural, ale je dobrý řidič. Říkám hlouposti, je to idiot.

Ve zpětném zrcátku jsem si všimla, že několik aut jede stále za námi. Asi to jsou ti další kluci. Nebo mám spíš použít chlapi? Mě je šestnáct, ale jim musí být tak nejméně devatenáct.. Jsou zjevně starší, než já. 

Dívala jsem se jen z okna dveří, na které jsem se přímo mačkala, abych byla co nejdál od Justina. Nechtělo se mi ani na něj otočit. Neměla jsem chuť mu ani nadávat.

,,Já tě nesním." zasmál se pobaveně a dal svou ruku na moje stehno. Jen jsem sebou cukla. ,,Nesahej na mě." fňukala jsem.
,,Co jsem ti předtím říkal?" zavrčel podrážděně. ,,Co?" - ,,Že bude po mém!" zakřičel na mě a stisk na mém stehně zesílil.

Neodpověděla jsem mu a zase se soustředila na výhled z mého okénka.
Po chvíli jsem zahlédla svůj dům. Nejradši bych vyběhla z auta už teď, ale je zamčeno. 

Když auto konečně zastavilo snažila jsem se otevřít dveře, ale byly pořád zamčené. Justin vystoupil z auta a šel mi otevřít. Když přišel ke dveřím, tak se zámek odemkl. Mrknul na mě a dveře otevřel. Vystoupila jsem z auta a byla Justinem natlačena na jeho auto. ,,Teď tu pusu." uculil se na mě a já si vzpomněla na to, jak mě praštil.  ,,Ne" pronesla jsem jednoduše. Zrovna přijížděla auta s ostatními.

Když jsem se zpátky otočila na Justina, tak mě chytl za tvář a políbil. Ani nevím proč, ale spolupracovala jsem a přizpůsobila se jeho pohybům, které jsem kopírovala.  Jednou rukou mě chytl za zadek, který mačkal a tou druhou mě pořád držel za tvář. Já jsem ruce obmotala kolem jeho krku.

Chtěla jsem víc, ale zároveň jsem ho chtěla odstrčit. Bylo hezké jednou za šestnáct let taky poznat jaké to je, když se k vám chová někdo pěkně. Nebudu zapírat.. líbilo se mi to.

Když se mi na rtech Justin usmál zase to byl ten, kterého nenávidím. Najednou mě polilo horko a stud. Co jsem to udělala?!

By: Darisek123

Odpusť aneb sorry za své chováníKde žijí příběhy. Začni objevovat