Odpusť aneb sorry za své chování

11.kapitola

(Pozn. Au.: v médiích máte, jak vypadá Lena♡ Užijte si kapitolu)

Než jsme po škole jeli domů, zastavili jsme se ještě v obchodě.

,,Počkej u téhle pokladny, vrátím se za moment." řekl Justin, když už jsme stáli kousek od pokladen. Potom mě pohladil po vlasech a odešel. Stoupla jsem si do té řady k pokladně a prohlížela si nákup ve vozíku. Zítra budou na snídani lívance a na oběd špagety, Mm..
Opírala jsem se o vozík a trochu se i nahrbila, protože mně už nebavilo rovně stát, nenávidím fronty!

,,Co tu tak stojíš?" pobaveně se za mnou zasmál Justin a když přišel, přidal do nákupního vozíku láhev šampaňského a nanukový dort s jahodovou příchutí.

,,Chci si už sednout." zakňučela jsem a otočila se zády k Justinovi, abych mohla zjistit, že brzy budeme na řadě. Justin se na mě zezadu nalepil a do ucha mi zašeptal, ,,Chci tě zmlátit.". Na sucho jsem polkla a jen si v hlavě dál opakovala, že tohle neřekl, že se mi to jen zdá. Tohle přece nemohl říct, to není Justin.

Na pás jsme vybalili jídlo a už byli na řadě. ,,Dobrý den" pozdravila nás pokladní a my jen zopakovali její slova. Nebolí ji z toho už ústa, když každého zákazníka musí zdravit?

Přemýšlela jsem, dokud jsem si nevšimla, že Justin něco vybírá u pokladny. Ještě na závěr hodil na pás krabičku kondomů a potom už vytahoval peněženku z kapsy. Celá jsem zkameněla, když jsem tu krabičku uviděla. Na co to do prdele má?!

Po chvíli jsem se vzpamatovala a zase jsem začala do nákupní tašky skládat potraviny.
Když jsme vyšli z obchodu a do kufru dali nákup, nasedli jsme do auta a jeli konečně domů.
Celou cestu jsem přemýšlela nad Justinem, vážně. Přemýšlela jsem nad jeho chováním. Jednou mě políbí, potom se usmívá a asi má radost z toho, že mě ztrapnil. Nebo se mě zastává před Brianem.. a abych byla ještě více zmatenější, tak mi říká, že mně chce zmlátit. Co si o tom mám myslet? Co si o tom myslí on? Nemá důvod se takhle ke mě chovat, nejsem jeho hračka a nikdy nebudu.!

Když Justin zaparkoval před domem, vystoupila jsem a šla ke kufru, kde už on stál a vytahoval nákup. Šla jsem mu pomoct a vzala druhou tašku s nákupem. ,,Já bych to unesl." pronesl vážně a potom zavřel kufr. ,,To nemůžeš vědět." mrkla jsem na něj a šla napřed. Stejně má klíče on a musím na něj počkat, došlo mi.

Než jsem ke dveřím došla, Justin mě dohnal a chytl jednou rukou za pás a přitáhnul k sobě. Vykřikla jsem a málem jsem pustila tašku, vážně jsem se polekala. ,,Klídek, to jsem já." zasmál se a pokračoval se mnou v chůzi, ,,No právě, že jsi to ty." znervózněla jsem a odemkla dveře, když mi Justin podal klíč.

,,A já se tě nemůžu dotýkat?" pokračoval mezi tím, co odešel do kuchyně, vybalovat plné tašky jídla. Místo odpovědi jsem si vyzula boty a šla do obýváku. ,,Vyber nějaký dobrý film." docela hrubě mi přikázal a potom zase odešel. Možná se na mě naštval, že jsem mu neodpověděla, ale myslím, že by se mu moje odpověď nelíbila ještě víc. Šla jsem do skříně, kde jsou uložené filmy a vybrala Hvězdy nám nepřály. Mám ten film hrozně ráda i když u něj vždycky brečím, ale to k tomu neodmyslitelně patří.

DVDéčko jsem dala do přehrávače a počkala na Justina. Nechci se mu tam plést, když má špatnou náladu. Nemuselo by to dopadnout dobře, mluví ze mě zkušenost.

Sedla jsem si na pohovku a s ovladačem v ruce čekala na něj. Za chvíli přišel Justin s plnými rukami popcornu a koly a všechno to položil na stůl. Ještě se vrátil pro skleničky a potom si konečně ke mě sedl. ,,Můžeš to zapnout." dovolil mi a já na ovladači stiskla tlačítko play.

Justin svou ruku obmotal kolem mých ramen a následně mně na sebe strhnul. Potom mě pohladil po vlasech a držel, takže jsem mu musela ležet na břichu. Určitě jsem měla na mysli lepší pohodlí, než zpoloviny na něm ležet, ale nemůžu si stěžovat. Nohy jsem si narovnala na pohovce a hlavu si zabořila do jeho hrudi, ucítila jsem jeho krásnou vůni. Přes jeho tričko se rýsovaly svaly a vypracované bříško.

Užívala jsem si ten pocit, když mě Justin hladil po vlasech a objímal mě. Dokonce jsem si po prvé za celou dobu všimla, že má tetování skoro po celých rukách. Aniž by si toho všiml, jsem si to tetování začala prohlížet. Zastavila jsem se u nějaké hnědovlasé dívky. ,,Kdo to je?" zeptala jsem se nahlas a tak jsem se prozradila, že ho pozoruju. Justin mi neodpověděl a raději dělal, že mě neslyšel, ale na jeho tváři šel rozpoznat smutek.

Radši jsem se ho už na nic nevyptávala a otočila se k televizi, kde jsem začala pozorovat film.

...

,,Neplač." uklidňoval mě Justin, když Hazel zemřela. ,,Jsou i horší věci, než zemřít. Třeba žít, ale zapomenout." hladil mě po zádech a přitom jsme se oba dívali na titulky filmu. ,,Mluvíš z vlastní zkušenosti?" zeptala jsem se ho. Mluvil opatrně a tak jsem myslela, že má na tohle téma špatné vzpomínky. Že by na něj někdo hodně blízký zapomněl?
,,Jo. Stala se jí nehoda." řekl potichu, ale stále klidným hlasem. ,,Komu?" naléhala jsem na odpovědi.

,,Mojí holce."

By: Darisek123