Odpusť aneb sorry za své chování

7.kapitola

Pane bože, já se s ním políbila!

Když se ode mě kousek odsunul, tak jsem zahlédla jak se usmívá. Viděli to i ti jeho kamarádi, kteří se usmívali taky. Já jsem taková kráva!

Odstrčila jsem ho od sebe a běžela domů. Dveře byly odemknuté, takže jsem je jen otevřela a vlezla dovnitř. Vyběhla jsem schody a vtrhla do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a začala do ní brečet.

Ten parchant, já kráva! Jak mi to mohl udělat? Jak jsem mohla spolupracovat? Jak se mi to mohlo líbit?! Přišlo mu to asi hrozně vtipné.. Ne jen jemu, ale absolutně všem! Nenávidím ho za to!

Slyšela jsem kroky, jak jdou po schodech nahoru. Rychle jsem vstala a běžela zamknout dveře, aby se ke mě nikdo nedostal, ale bylo pozdě.. nestihla jsem to. Do pokoje vešel Justin a já málem vběhla do jeho hrudi. Začala jsem couvat dozadu a on se přibližovat ke mě. Zastavila jsem se, když jsem narazila na zeď.
Justin se chtěl ke mě ještě přiblížit, možná aby mi ublížil.. co já vím.

,,Nepřibližuj se.." křikla jsem po něm, ale on šel stále. ,,Ne!" vykřikla jsem hlasitěji a on se konečně zastavil.

,,O nic nejde, Leno. Já ti nic neudělám." pobaveně se zasmál. Bez odpovědi jsem jen potichu fňukla. Dveře se otevřely a v nich se objevil Brian.
,,Já ano."

,,Měl by jsi jít.." řekl naštvaně Brian Justinovi. Justin se na něj nechápavě otočil, ale odešel.

,,Děvko!" zakřičel po mě Brian a vrazil mi facku. Potom mi vrazil druhou. Chytl mě za vlasy a tahal s nimi dokud jsem nespadla na zem. Potom do mě začal kopat. Jedna rána vedle druhé nebyla o nic méně bolestnější a člověk nemůže říct, že si zvykl. Nikdo si nedokáže zvyknout na bolest. Vždycky to bude bolet. Přestal do mě kopat a sklonil se ke mě. Začal mě škrtit. Jeho mohutné a hrubé ruce obmotaly celý můj krk, který drtil. Někdy si přeju ať mě přitom zabije.. ať už je po mě.

Začaly se mi zavítat oči, když vtom někdo přiběhl do pokoje. Vím, že ten dotyčný Briana ode mě odtáhl. Nevím co se dělo dál, protože jsem omdlela.

...

,,Je to holka!" - ,,Není to tvoje starost! Tvoje starost je, aby žila. Aby se k ní nikdo nedostal! Nehraj si na hrdinu! Za to tě neplatím. Chovej se tak, jak o tobě všichni mluví, Romeo!" zakřičel Brian a potom se zasmál.

,,Debile.." zaprotestoval Justin. Už vím, že to byl on. To on se mě dneska už po druhé zastal před klukem. Nevím, jak mu mám poděkovat. 

,,Dobře, nevadí mi, že se nám Romeo zamiloval. Alespoň na ni budeš dávat větší pozor." zasmál se zase Brian. ,,Kurva, já se do nikoho nezamiloval! Dej mi pokoj." řekl protivně Justin.

,,Jak bys mohl.." zasmál se někdo jiný.  Byla to holka. ,,Ty se radši ani neozývej." řekl už klidný, možná trochu pobavený Justin.

Až teď zjišťuju, kde vlastně jsem. Někdo mě odnesl do postele a přikryl.

Proč mám takové tušení, že to byl Justin? Je pravda, že mě má třeba rád? To je asi vážně hloupost. Vůbec se neznáme a... je to prostě hloupost. Zachoval se jako normální člověk, pomohl holce. Přesně tak to bylo..

By: Darisek123